Morholt

Asylum ve mě nevzbuzovalo zrovna velké naděje, ale nakonec to nebylo tak zlé. Rozjezd byl sice trochu pomalejší, ale jakmile začali Baldwin a spol. pracovat na tom, aby hlavní hrdina všechno zapomněl, bylo to celkem fajn. Došlo na slušné béčkové gore, objevily se bizarní halušky a celkem mi seděla ruční kamera, která tomu dodávala realistický punc. A kupodivu to bylo i dobře zahrané. Dá se to. 60%

Bez ohledu na to, co si o ukrajinsko-ruském konfliktu myslím, tohle je prostě blbé. I když bylo jasné, že v podání Rusů se nebude jednat o vyvážený pohled, tak v tomto případě to bylo prostě moc a při vší snaze se to nedalo přehlédnout. Pitomý je i samotný příběh, což zdůrazňuje i to, že ústřední dvojici to vůbec neklape a herecké schopnosti obou hlavních protagonistů jsou mizivé. Akce bylo minimálně a mě osobně trochu upoutalo snad jen pár záběrů z Majdanu. Bída. 10%

Pokud se auťák věnoval svým obětem, bylo to oukej. Tvůrci si dali záležet, aby zlotřilá kára rozjížděla záporáky důkladně, takže došlo na pár hezkých detailů doprovázených charakteristickým mlaskáním a na jeden úsměvný, ale hezký karambol. Problém je, že to všechno ostatní bylo o ničem. Postavy jsou nevýrazné a akce vesměs plonková. Vzdor tomu, že se skoro pořád něco dělo, tak mě film většinou nudil. 25%

SPOILERY Esmail pracuje jako stěhovák. Všechny vydělané peníze posílá domů a po večerech chodí do baru lovit ženský v marné naději, že některou z nich bude moci představit úřadům coby přítelkyni. Když se mu konečně jednou zadaří, tak zjistí, že je zamilovaný, což je docela problém. V patách má navíc chlapíka, jehož manželka na začátku filmu bez zjevného důvodu skočila z okna a on z toho viní Esmaila. To měla být pravděpodobně ta thrillerová vložka, ale jako taková vůbec nefungovala. Víc než cokoliv jiného se jedná o romantické drama o problematické lásce, jakou může přinést jen specifická status hlavního hrdina. A v tomhle ohledu to docela šlo, ačkoliv místy bylo vyprávění hodně unylé. Nicméně plusem je, že se jedná o něco relativně neokoukaného, díky tomu, že režie netlačí na pilu, působí city přirozeně a velmi slušní byli i herci. Dalo se z toho vytřískat víc, ale i tak to za vidění stojí. 65%

"Duše stovek sobů řvoucích bolestí na cestě do sobího pekla. To je naše hudba!" Parta metaláků do toho mydlí hlava nehlava, pere se s předsudky finského vidlákova a sní o koncertě na norském fesťáku. První dvě třetiny se film drží trošku při zemi, ale pořád se je na co koukat, co poslouchat a čemu se zasmát. Každopádně když zhruba po hodině nastoupí kluci na trip, tak jsem se začal řehtat a přestal až se závěrečnými titulky. Natočeno s láskou k metalu. 90%

Sice to není taková pecka jako Hatfields & McCoys nebo Godless, ale pořád se jedná o parádní westernovou záležitost. Seděl mi příběh o dvou rovinách Ta první se odehrává někdy v polovině 19. století a zabývá se hlavním hrdinou coby chlapcem, který po únosu vyrůstá mezi Komanči. Ta druhá posunuje děj do let I.světové války. S chlapce se stal respektovaný rančer, kterému sice záleží na rodině, ale vůči ostatním se chová jako pěkný bastard, který se neštítí ničeho. Vedle klasických třenic mezi bělochy a Indiány dostává prostor i napětí mezi texaskými vidláky a mexickou komunitou, na své si přijdou i milovníci rodinných dramat a samozřejmě dojde na nějakou tu lásku. Herecky funguje všechno tak jak má a Brosnanovi sedí role jak ulitá, ale problém jsem měl s jeho mladším já. Lofland působí jako strašné ucho a jeho přerod v indiánského válečníka jsem mu prostě nevěřil. Doufám, že v druhé sérii vyroste do jiného herce. 80%

Sice jsem čekal něco trochu kontroverznějšího a trošku mě mrzelo, že se ve filmu neobjevily postavy Eltona Johna nebo Davida Bowieho, ale na to se dá celkem snadno zapomenout. Sledovat, jak vznikaly ty nejprofláklejší hity, na kterých jsem vyrůstal, byl prostě zážitek a během závěrečného koncertu ve Wembley jsem ani nedutal. Jen se blbě culil. Co se Maleka týče, tak na něj jsem si musel chvíli zvykat a nepřirozený mi přišel především mercuryovský předkus, ale o to víc jsem pak musel ocenit, jak se se svojí rolí popral. Naopak trojka May-Taylor-Deacon mi sedla hned od začátku. Takhle nějak by měl vypadat hudební film. 90%

Na Lanthimose málo podivné, ale pořád dostatečně absurdní a zábavné. Nádherné interiéry, parádní kostýmy a ústřední trojice, která je komplet zralá na Oscara. 80%

První polovina ještě dejme tomu. Nejednalo se sice o nic, u čeho by se člověk válel smíchy, ale předělávání archetypálních buzen v opravdové chlapy dokázalo místy pobavit. Druhá část trochu ustoupila od růžovo-modré přepálenosti a nesla se spíš v intencích klasického "Jsme jací jsme a vy nemáte právo nás měnit" a tohle už šlo úplně mimo mě. Film mě neoslovil ani herecky, takže 35% je maximum.

Podepisuji se pod to, co napsal hygienik. Lépe se to asi vyjádřit nedá. 70%