Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Horor
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi

Recenze (6 986)

plakát

Nekonečná cesta (2017) 

O amerických kolchoznících v SSSR jsem neměl ani potuchy, takže rozšíření obzorů je jednoznačným plusem. Dalším je atmosféra. Ono to docela dlouho vypadá, že ačkoliv je hlavní hrdina v cizí zemi proti své vůli, dokáže si tu nakonec zařídit relativně pohodový život, který jen občas naruší buzerace ze strany paranoidních úřadů, které všude vidí špiony. Zároveň se ale nad tím klidným životem vznáší něco, co naplno propukne přibližně po hodině a i když to už člověk zná z mnoha jiných filmů, zase ho to zasáhne. Zejména scéna z lesa byla příšerná. V podobných případech si vždycky pokládám otázku, jak je možné, že komunisté běhají volně po světě a nikdy nedokážu najít odpověď. 80%

plakát

Nekonečné léto (2015) 

Založeno na chemii mezi oběma hlavními protagonisty, ale ta to sama o sobě nemohla utáhnout. Především mi vadil důvod, proč se Isak a Em vydali na touhle cestou. Postupné odkrývání jejich pohnutek mi neukázalo nic, než jen uměle vytvořené problémy, které vlastně ani problémy nebyly a cesty do hlubin dívčiny duše, které dostaly největší prostor, mě postupně přestávaly bavit. Nebýt povedeného castingu, nejspíš bych film vypnul už v první polovině. Ta druhá se pak přeci jenom trochu rozjela, ale pořád to nebylo nic, co by mě dokázalo uchvátit. No a ten konec vzbudil také spíš rozpaky. Stejně jako celý film. 40%

plakát

Stíny mezi námi (2018) 

Po nehodě v laboratoři se kdesi ve Státech přemnoží duchové, ale protože se jedná o pouhé projekce, jedná se o strašidla zcela neškodná. Když se jedno z nich začne chovat divně, rozhodne se dvojice studentů zjistit, co za tím je. Docela solidní nápad i ničím neurážející zpracování. Je pravda, že momenty, které by měly vystrašit, se zrovna dvakrát nepovedly a rozuzlení bylo avizované dřív, než by se slušelo. Ale jinak film celkem šlape, najde se tu pár neotřelých nápadů a bavila mě i ústřední dvojice ve složení Bella Thorne-Richard Harmon. Znovu se na to asi nepodívám, ale za ten čas to stálo. 60%

plakát

22. července (2018) 

Úvodní sekvence s výbuchem a střelbou byla natočená perfektně a i když je pravda, že nezaujatému divákovi mohly připadat krátké, jsem toho názoru, že pro pozůstalé to bylo až až. Kor když jim filmový svět naservíroval hned dva projekty najednou. Následující chvíle z nemocnic, kde vyděšení a zoufalí rodiče hledají své děti patřily k těm nejeemotivnějším a běhal mi z nich mráz po zádech. Pak se film rozpadl na dejme tomu čtyři linie. Té první, Breivikově, dominuje Lie, který zahrál takovým způsobem, že jsem mu chtěl vydloubnout srdce lžící. Druhá se soustředí na obhájce Lippestada, který chtě nechtě musí Breivikův případ, což má dopad i na jeho rodinu. Tahle linka mohla dostat větší prostor. Třetí je politická a z mého pohledu trochu zbytečná. Premiér Jens Stoltenberg tu vlastně ani nemusel být. A konečně čtvrtá a nejvýraznější se zabývá jedním z přeživších, který se snaží dát dohromady jak na těle, tak na duši. Tady bych možná trochu ubral, ale je fakt, že představitel Viljara zahrál na výbornou. Patetický závěr u soudu si mohl Greengrass odpustit, ale nebylo to zase tak hrozné, aby se to nedalo přejít. 80%

plakát

Apostle (2018) 

Atmosféra ostrova a celkové vykreslení komunity bylo parádní. Líbil se mi i mytologický nádech vizuálně balancující na hraně absurdity. Z herců mě oslovil především Dan Stevens, jehož nevyrovnaný hrdina do celkového rámce dokonale zapadal. A našlo se i pár hororových momentů a jeden, který se hodil spíš do Raidu, ale díky za něj. Nicméně stejně jako mnohým ani mě neseděla dlouhá stopáž, která z výborného dělala pouze dobré, což je pro celkové vyznění škoda. Ale i tak se jedná v rámci žánru o relativně neokoukaný počin a takových je jako šafránu. 80%

plakát

Await Further Instructions (2018) 

Rodinka, ve které nevládnou zrovna harmonické vztahy, je během Vánoc uvězněná ve svém domě, přičemž jedinou komunikaci se světem obstarávají příkazy na televizní obrazovce. Slušní herci, stupňující se paranoidní atmosféra a všudypřítomná otázka "Co se to děje?", kterou si divák pokládá společně s postavami. To mě bavilo. Jako mínus vidím málo Davida Bradleyho a závěr, který se mi vůbec nelíbil a z nabízejících se řešení vybrali tvůrci jedno z nejhorších. Ale i tak je celkový dojem víc než jen dobrý. 70%

plakát

Errementari (2017) 

Španělské převyprávění pohádky o kováři (mlynáři, pekaři atd.), který přechytračil čerta. Jen je to oproti verzím, které známe z dětství, mnohem temnější, ale o to víc se to blíži původním pohádkám. V první cca polovině zaujme spíš atmosféra, ale ta to sama neutáhne, takže jsem občas zíval. Ovšem když se objevil diblík, tak se to rozjelo a možná trochu zamrzí, že se Španělé víc neodvázali. Líbila se mi i vizualizace Pekla, kdy tvůrci nic nevymýšleli a použili tu nejklasičtější představu. A nakonec mi seděli i herci. Škoda první části. 60%

plakát

Malevolent (2018) 

Skupinka mládežníků si přivydělává "vyháněním" duchů, ale všechno se změní ve chvíli, kdy jedna z členek týmu začne opravdu něco vídat. Po stránce dějové tedy nic nového a upřímně řečeno vylepšení by si film zasloužil skoro ve všech aspektech. Ale i tak se občas najde pár sekvencí, které dokážou zaujmout atmosférou, bubáci by sice určitě uvítali trochu větší péči, ale přesto mají několik momentů a jestli je tu na něco spoleh, tak jsou to herci na čele s Florence Pugh, která by si ovšem zasloužila lepší příležitosti. Nic k zapamatování, ale ani nic, co by vyloženě urazilo. 50%

plakát

The Guernsey Literary and Potato Peel Pie Society (2018) 

Když se to tak vezme kolem a kolem, tak je to jen laciná romantika, jejíž scénář působí v mnoha ohledech nedotaženě. Ale...... . Zaprvé je tu prostředí. O osudech Normanských ostrovů za II. SV jsem neměl ani potuchy a i když se nenatáčelo přímo na Guernsey, výprava měla něco do sebe. Zadruhé se povedl casting. Vedle Lily James, která patří k nejtalentovanějším herečkám současnosti, byl vidět i Huisman a potěší i ajťačka Katherine Parkinson. Zatřetí má film to nepojmenovatelné cosi, co ho činí přitažlivým. Někdo by možná řekl, že mu Newell vtiskl duši. No a začtvrté to bylo prostě hezký. 80%

plakát

Arizona (2018) 

Danny McBride sice nepatří k mým oblíbencům, ale tady byl parádní a jeho komediálně-thrillerový projev vlastně vtisknul charakter celému filmu. Zbytek castingu byl víceméně jen do počtu. Bavila mě i reflexe finanční krize, která se odrazila na cenách realit, takže spoře obydlený satelitní komplex byl pro dění ideálním prostředím. Sice bych na dané téma uvítal vážnější pojetí, ale co už. nemám větších výhrad. 70%