Pignon

Cristian Clavier jede své fotříky jako na kolotoči a už je v mistrovském pásmu. Film nic převratného neřeší, ale dá oddechnout a jemně se pobavit. Opava - Cinestar 30.7.2019

Na tak nudné téma, tak dobře natočený film aby pohledal. Vhled do myšlení kapitánů financí oplývá humorem: Na co myslíš? Ale umírá mi pes a jeho léčba mě denně stojí 1000 dolarů. Kdo dal dohromady tu analýzu? Toho dneska vyhodili pro nadbytečnost. Vše je v duchu 5 fází každého projektu: nadšení z projektu, vystřízlivění z realizace, hledání viníků, potrestání nevinných, odměnění nezúčastněných. A po 10 letech jsou bohatší, než kdy dřív. Holt komu nesmrdí poctivá práce, musí mít ustláno v kopřivách. Tak uvidíme, co za dalšich 10 let bude trápit kluky z ulice za zdí.

Po náročném dni v práci tento film potěší (Breda a Weinstein 9.7.2019). Hlavně snad tou hravostí, kdy se neukojené ministery of state zapálí křoví a potřebuje Seth píchání. Po ostatních humorných stránkách je film spíše vetchý a nijak zásadně nerozesměje. Bohužel se způsob, jakým tvoří humor v usa, liší od evropského. Mně charakter wierd chlápka, který vyřvává pitomosti nepřijde vtipný.

Milý film o lidech, kteří nemají potenciál být úspěšní v dravém světě. Tedy skoro sociální drama, za komedii bych se to neodvážil vydávat. Hlavní metodou je práce s ošklivými neherci. Nepoznáte, kde končí herec a začíná hraný looser. Škoda, že se to nepodařilo natočit veseleji, jako třeba Formanovi.

Opus magnum, na žebříčku Almodovarových matek a traumat nejvyšší laťka.

Fuj fuj téma

Dovolilm si dnes z vyšších pater letopočtu (2019), po zhlédnutí Bolesti a slávy říct, že toto byl jeden z posledních čika-čika životných, upovídaných a vtipných almotovarowin. Penelopka frajerka ještě neunavená, drsná rebelka, nevycucaná jak fidorka po dětech. Almodovar nám všem a sobě zvláště tuto španělskou můzu a bohyni zachytil v momentě krátkého záblesku mávnutí krásy motíích křídel. Vše je pryč, ale na “celuloudu” navždy zaznamenáno. Ach.....

V rozhovoru to sám režisér popsal, zůstaly silné postavy matky, barevnost a jistá melancholie nad koncem. A nad posledním vzedmutím k tvorbě. Je to jednoduše tak, jdu k počítači a začnu vše, co mě napadne ládovat na papír. Až budu mít dost textu, tak to všechno pospojuji a natočím. Je to pokus o Buñuela, ale v 21. století. Ty nářky a lítostivost staré Indiánky mě místy dost prudily.

V tomto filmu nebylo ublíženo žádnému zvířeti, natož psovi slepce.

Scénář napsal zřejmě automatický program s podporou šimpanze Breda. Nic otřesnějšiho jsem neviděl od doby odhalení pravdy o Milli Vanilli. Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno.