Recenze (236)
Maigret klade past (1958)
Klasická francouzská kriminálka se vším všudy. Postupně gradující zápletka postavená na strhujících dialozích v podání mistrného hereckého obsazení, zdůraznil bych především, ostatně jako obvykle, přesvědčivou Annie Girardot, o hlavní postavě, charismatickém Gabinovi, ani nemluvě.
Bezva finta (1985)
Takhle si představuji ideál pohodové, nespoutané a zároveň chytré komedie. Belmondo ve vrcholné formě, spolu s jednou z nejlegračnějších záporných postav v osobě Tex Koniga. À propos, narozdíl od většiny kritiků oceňuji stejnoměrně obě poloviny filmu, mimo jiné i díky originálnímu závěru.
Laputa: Nebeský zámek (1986)
Tento animovaný film by měl být vzorem pro všechny současné tvůrce. Jak už tu někdo psal, nejsou v něm žádná slepá místa, každá scéna i postava zde má svůj účel. Především oceňuji nesmírně příjemně podmanivou hudbu a propracovaný příběh, které společně divákovi nenásilně navozují čarovnou atmosféru dětství a nostalgie.
Obvyklí podezřelí (1995)
Mnozí tvrdí, že pointu odhalili už v půlce filmu. Ti, co tohle píší nejspíš nepochopili záměr režiséra. Nejde jen o samotnou zápletku, i když i ta se dá chápat více způsoby, ale především o to jak je divákovi odprezentována, a právě tím se řadí mezi naprostou špičku ve svém žánru.
Vlk z Wall Street (2013)
Americká dekadence v nejhorším slova smyslu. Infantilní bezduchá slátanina, obalená pozlátkem technicky vydařené části, s námětem a celkovým vyzněním na úrovni lidského exkrementu, jejímž jediným cílem je uspokojit divákovy nejnižší pudy. M. Scorsese a spol se tímto brakem alespoň u mě naprosto zdiskreditovali.
Fenomén Carpenters (1997) (TV film)
Na rozmanitost a množství jejich písní příliš krátké a stručné, nicméně konstrukčně velmi vydařený dokument.
Diagnóza smrti (1979)
Jeden z nejlepších snímků svého žánru s nenahraditelným Hrušínským
Pee-Wee: Zima, která změnila můj život (2012)
Klasické schéma dětského sportovního filmu s předem jasnou zápletkou. Nebýt toho naivního scénáře a plytkého děje, byl by to celkem sympatický snímek s dobrým střihem, kamerou a překvapivě i zajímavými mladými neherci.
Jméno růže (1986)
Vzhledem k tomu, že film jsem zhlédl v době, kdy jsem ještě nepřečetl jeho knižní předobraz a tudíž nejsem natolik ovlivněn četnými rozdíly filmového pojetí nadčasové knihy, musím vysoko vyzdvihnout jeho sugestivní atmosféru podvíjenou věrně vystihnutou hudbou chladného, pochmurného středověku a samozřejmě charisma hlavních představitelů. Sám jsem zvědav, nakolik ovlivní mou budoucí četbu.
Grotesque (2009)
Tohle není film, pouze sadistická ukázka dnešních japonských "hororů". Dobré hodnocení může tato perverzní úchylárna dostat pouze od psychicky narušených jedinců.