aluna

Je fakt, že tahle společnost je odporná a ani bych se nedivila, kdyby se takovej párek "dobře vychovanejch", slizkejch a zdvořilejch sráčů, z kterejch se mi doslova zvedal kufr (ale někdy mě až dokázali rozesmát), někde fakt našel. Taky oceňuju, že se tvůrci vyhnuli zbytečnejm pohledům na krvavý obrázky a něco přenechali jen v náznacích, což mělo daleko větší efekt. Herecky super a scéna, kdy Naomi vypíná televizi, jejíž závody byly jedinou zvukovou kulisou ke scéně bez jedinýho střihu, byla brilantní. Jenže v mejch očích to šíleně degradujou pohledy do kamery a mluvení na diváka a po eskapádě s ovladačem se ještě musím k těm *** hodně přemlouvat. Na druhou stranu se tomu kontaktu s diváctvem a habaďůře na nás hranou nedá upřít originalita, ale mně to tam asi prostě nějak nesedlo. "OK, žádná pneumatika, já ti to říkal. Můžete se zas obléct, děkuji."

I když bych se ráda dočkala nějakýho "pořádnýho" dokumentu se vším všudy, byla by škoda tyhle rozhovory nevyužít. Knížku Come As You Are od Michaela Azerrada, která z nich vznikla, jsem kdysi četla a musím říct, že je asi dobře, že autoři About a son Kurtovu zpověď ničím nerušili. Takhle mě jeho hlas vcucnul a nic mě od poslouchání jeho myšlenek nerozptylovalo. Pro fanoušky povinnost a já jsem spokojená.

Vztah dvou sourozenců-dvojčat se postupně odkrývá a divákovi dává brzo pochopit jeho patologii. Takhle nějak asi vypadá závislost na lidech. Režie i herectví je zvládnutý, líbily se mi tam prostřihy ze starejch filmů a soundtrack, naopak ta přemíra nahoty by mohla bejt používána víc s rozumem, v Hořkém měsíci způsobovala jakýsi perverzní zalíbení a pro děj byla stěžejní, tady je plonková a hodně na efekt, o dalších nechuťárnách (ospalky, krev ve vaně - fůj) ani nemluvě. Ale veskrze se mi líbilo vykreslení vztahu dvou francouzskejch sourozenců mezi který se připlete nevycválanej američan a ta až chorobná láska mezi dvojčaty, jen nechápu, proč v těch filmech (viz Pláž), jsou Francouzi (Evropani) vykreslovaný jako ti šílení a Amíci jako ti s nohama na zemi.

Opravdu hodně zvláštní film (žánrově nezařaditelný), snový, okupovaný představami hlavního hrdiny, kterej byl tak roztomile nervózní a nevinnej až z něj šel chvílema strach. Michaela Pitta si vážím za to, na jaký role je schopnej kývnout a přestože jeho xichtík je přesně toho typu, kterej by mi byl ve sladkobolnejch romanťákách protivnej, díky takovým postavám jako je Chep ho mám čím dál radši. Ztvárnění je fakt hodně netradiční a prostředí rekvizitárny tvoří parádní atmosféru "světa mimo svět". Díky Pittově herectví, neotřelý vizáži celýho filmu, občasnejm vtipnejm momentům a animacím vůbec nevadí, že děj to v podstatě moc nemá. Mně to jeho neklidný přešlapávání a lítání v masce Tora Johnsona k udržení pozornosti naprosto stačilo. A vidět babku vyhazovat nohy nad hlavu se taky nepoštěstí každej den...Howk

Náhodou! Kluci jsou podle mě sympaťáci, rozhodně nejlepší pořad o vaření, co byl v ČR stvořen (a žádný zahraniční jsem neviděla). Ty jejich "kecy", jak tady někteří píšou, mi právě vůbec dementní a trapný nepřipadaj - jsou přirozený, vtipný a normální!, což je s přihlédnutím k faktu, že toho určitě vědí o vaření hodně, ale nesnažej se nás posadit na prdel tunami cizích nonšalantních slov, kompliment nejvyššího kalibru. Má to spád a já se u toho nikdy nenudila....

Bože, to je taková sračka!!! (myšleno vlastně pozitivně) Ve spojení s Burtonovým dokonalým Edem Woodem jsem našla spousta míst, kdy jsem si představovala chudáčka mistra Edwarda D. Wooda Juniora stojícího bezmocně za kamerou, kdy se mu všechno sype, Vampira nechce mluvit, sponzoři mu obsazují role a on je přitom jedinej člověk na světě (dobře, ještě Orson Welles), kdo hraje, režíruje a produkuje zároveň. Jenže kdybych se aspoň pobavila nad tim hnusným paskvilem, co z toho vzešel, čekala jsem, že to bude větší prča, tohle byla jen nuda, skrz kterou občas problesknul smích. Škoda, ráda bych dala aspoň tu jednu * ...

Je to vlastně příšernej kýč (chápu, že záměrně), tak nádherně s nadsázkou podanej, roztomilej a zábavnej, že si prostě nemůžete Stevieho paparazziho a jeho bezďáka ve skříni nezamilovat.

Je jasný, že to není film, kterej si pustím s kámošema, až se budu nudit, vlastně to není film, kterej si vůbec s kámošema pustím, protože na tohle je nejlepší se dívat v osamocení. Podle zdejších reakcí jsem očekávala ještě míň dialogů a i když hlavní hrdina kromě "hmm" a pár nesrozumitelnejch žbrblání neřekne nic, mluví se tam nakonec docela dost. Je pravda, že aby ty dialogy někomu dal, tak tam Van Sant napasoval pro děj (jestli se tomu tak dá říct) naprosto zbytečný postavy a opět si tam protlačil (taky dost zbytečnej) motiv homosexuality. Mě to ale bavilo, do dekadence vtáhlo a emocionálně, při jeho skoro - závěrečným hudebním vystoupení, se to ke mně dostalo. Je fakt, že Kurt byl, je a bude moje modla, na kterou mi není radno sahat (a jelikož Pittův xicht je vidět tak jednou a hadry i brýle jsou Kurtovy, jeden má pocit, jakoby to byl Cobain sám, nehledě na to, že zbytek je smyšlenka...).

"Bude to krásné místo k životu. Bude tu pořádek, pokrok, civilizace, mír. Mír především....a je mi jedno, koho kvůli tomu budu muset zabít!" Samozvaný soudce Roy Bean sází jednu suchou hlášku za druhou, ale bohužel potom to začne ztrácet dech (a mojí pozoznost s ním) a natahuje se to jako žvejkačka...

První hodina plná napětí a zvratů mě opravdu brala a zasloužila by si klidně *****, přinejmenším poctivý ****, ale od chvíle, kdy je objasněno chování postav a už víme "na čem jsme", od chvíle, kdy se to dozvídá i hlavní hrdinka, to spadá do nudnýho, lehce debilního thrilleru a já musím dolů, i když jízda autobusem a scéna na farmě byly brilantní momenty a celá první půle taktéž.