Litsarch

Celou cestu domů z CSFD projekce jsem nad filmem přemýšlel. Věděl jsem, že mě zaujal, ale také jsem věděl že některé aspekty mi nesedly. Pozitivní ale převládá. Osamělý jezdec skvěle kontrastuje od vážného westernu přes komediální akčňák k parodii na kvanta jiných filmů. Piráty z Karibiku začínaje, Vinnetouem konče a Zimmer vykrádá snad celou svou předchozí tvorbu. A skvěle. Rytmus Osamělého jezdce se víceméně nijak neliší od Pirátů. Od struktury filmu, přes vtipné hlášky a scény, až po zbytečné hlášky a scény. Pojetí filmu formou vyprávění starého senilního a fantazírujícího Tonta bylo podle mě trefou do černého, jelikož díky tomu mohl být děj jakkoli zmatený, přemrštěný a bláznivý, nicméně tak to prostě tenkrát bylo. Celkově to na mě působilo dosti promyšleně, dobře se na to koukalo a až na pár - zbytečnějších či delších - scén nenudilo. Při delším uvažování by se sice mohlo zdát, že právě ty, na první pohled, zbytečné a delší scény právě vytváří ty krásné kontrasty filmu, ale věc názoru. Jelikož podobnost s Pirátama není čistě náhodná, přebírá z nich i různé vtipné hlášky/narážky/scénky, bez kterých si již málokdo nedovede film s Johnny Deppem představit a kterých je tady na desítky. Za úplně nejlepší komediální scény bych označil ty s bílým ořem, které jsou krásně vybroušené, opravdu vtipné a naštěstí jich není málo. Snímek obsahuje i řadu dalších hlášek a scének, některé lepší, některé horší. To, že Deppovi podobné role sedí víme již dávno a zde proto působí "jako ryba ve vodě". Profesionální a přitom přirozený. Armie Hammer se mu rovnat nemůže, i když se o to dost snažil. Ostatní herecké obsazení je pro mě víceméně jen casting do počtu, jelikož Depp si z filmu udělal takovou menší one-man show, i když růžky více nebo méně vystrkují postavy Heleny Carter, Fichtnera či zmiňovaného Hammera. Kromě scén s bílým ořem, Deppa celkově a krásnými záběry kamer Bazelliho, člověku zůstanou po skončení filmu zaručeně vlakové scény, u kterých je nejen vidět co spolykalo nejvíce peněz, ale také, podle mě, na co byl kladen největší důraz při natáčení, jelikož hlavně ta druhá je promyšlená do detailu a na velkém plátně je to něco nádherného a, díky fantazii starého Tonta, i tak nereálně ujetého, až je to prostě super. Musím ještě zmínit dvě věci. Scéna s indiány mě velice zasáhla, jelikož mi připomněla dosti emocionální scénu z filmu Poslední samuraj (2003), a opravdu nechápu lidi kterým to v sále přišlo k smíchu. Stejně tak nechápu skoro celý sál pro smích při tom, když dehydratovaný a vyčerpaný kůň pošel. Ano, bylo to znázorněno velice odlehčenou formou a asi je to jen můj problém, jen ta scéna prostě pro mě vtipná není. Celkově vzato, Osamělý jezdec opravdu není špatný film. Má v sobě dosti skvělých momentů a kvantum nelogičností je díky stylu vyprávění vtipných a až i někdy nečekaných. Osamělý jezdec se tváří vážně, přitom hned záhy přinutí diváka ke smíchu aby následně zas na chvilku vypadal jak parodie. Pokud se Vám zdá, že můj komentář je všelijaký, tak je to správně, jelikož všelijaký je i Osamělý jezdec. Všelijaký, ale ne špatný.

Obával jsem se toho, jak Coppola tuto kauzu pojme a musím říci, že pro mě dobře. Pomalejší tempo mi velmi sedlo, i když sestra zase čekala něco více akčnějšího. I když některé záběry mi přišly malinko zbytečné (např. záběr na Marca po zavření vrat) a rušily mi celkový dojem z filmu, tak jinak nemám větších námitek. Snímek probíhal přesně tak, jak jsem čekal. Jednu vadu ale měl. Čekal jsem, že Emma Watson bude mít roli Katie Chang a obráceně. Aspoň podle fotek a traileru to tak vypadalo a nakonec byla víceméně jen "ta druhá". V uvozovkách proto, že i přesto dokázala pro mě roli zahrát lépe než Katie (a celkově ostatní). Což je samozřejmé, jelikož Emma má za sebou 12 let hraní a pro Katie to byl debut (se kterým se poprala dobře). To, co jsem od filmu očekával, jsem dostal. Líbil se mi po stránce scénáře, režie - až na ty malé výtky - tak po stránce herecké. A neposlední řadě úchvatnou podívanou na šatníky a domy slavných. :) Chápu ale, že pro někoho Bling Ring mohou být ničím zajímavé. Prostě další průměrný film.

Chápu, že někoho, či většinu, film zklamal. Nic extra nového nenabízí a jede víceméně podle klasické šablony. V domě rodiny začne strašit, otec nechce o jiných bytostech ani slyšet atd. atd. K tomu to ještě připomíná pár scénami Paranormal Activity a kdoví co ještě. Mě to ale do děje naprosto vtáhlo, postavy mi byly i sympatické a tak opravdu nebyl pro mě větší problém to prožívat s nimi, jelikož styl natočení a atmosféra mi prostě káply do noty a já si film jen užíval. K tomu několik psycho scén, super děsivý Šediváci a i zajímavý konec. Takže ve výsledku, proč ne? Na vrchol žánru to sice smutně kouká, ale i tak je to velmi slušný nadprůměr.

Tak jak Snyder udělal z Muže z oceli akční nářez monumentálních rozměrů, udělal Forster podle knihy Brookse z World War Z nářez zombie. Pryč jsou ty doby, kdy se oživlé mrtvoly šouraly rychlostí terénního šneka a celkově působily spíše komicky než děsivě (nehledě na oblibu herců se s nimi přetahovat). Nehledě na to, že člověk se do zombie změnil až za dlouho. Dnešní zombie jsou rychlejší skoro než Usain Bolt, při střetnutí s nimi aby si člověk skoro až neucvrnknul do gatí a mění se za pár vteřin. A hlavně. Jsou jich miliony! Tohle je nejhlavnější část filmu. Nic v něm není tak důležité, jako zombie, jejich vzhled a počet. Havarující vrtulník či letadlo dnes při 4235 tisících Kober 11 již nikoho moc nebere. Za to pohled na miliony zombie na velkém kino plátně je fascinující. Bez toho by totiž film byl vlastně o ničem, jelikož jen díky zombie jsou v něm akční, napínavé a hororové situace. Šlápnutí na sklo nic není, ale vědomí, že jeho zvuk by mohl přilákat desítky zombie, které jsou jen pár metrů ve vedlejší místonosti již krapet mění situaci. Ostatní scény jsou jen vata, někdy nudící někdy zajímavá, ale pořád jen vata. Musím ale uznat, že filmu cynický až černý humor opravdu nechybí a je velice vhodně a dobře použit. Pitta opravdu nemusím, a i když nezahrál špatně, nemohl jsem si na něj zvyknout, což je samozřejmě jen můj problém. Žasl jsem ale aspoň nad jeho regeneračními schopnostmi, kdy tržné rány mu do konce filmu zmízí a nezanechají ani jizvu. O konci filmu si myslím také cokoliv, ale nějak to prostě skončit muselo. Když neberu scény se zombie, tak film má slabých 30% a asi bych i znuděně v kině usnul. Díky ale akčním, napínavým a krásně hororovým scénám se zombie, kterých naštěstí nebylo málo, musím zvednout na 75%, protože jsem vlastně dostal to, co jsem od filmu čekal. Parádní zombie nářez, kdy nějaká ta vata je prostě nutné zlo.

Snímek je v hodně klidnějším tempu, což může hodně lidí odradit. Masky také nejsou úplně dokonalé. A ruční kamera skoro vůbec jako ruční kamera nepůsobí. A přeci mě až místy mrazilo. Snímek diváka nemilosrdně hodí doprostřed děje. Žádné vysvětlování jak vše začalo, žádné kecy kolem. Televizní vysílání na začátku filmu mluví za vše. Při pohledu na skupinku lidiček, snažící se natočit horůrek s hrůzostrašnou mumií má divák na tváři úsměv, ale hned za chvilku se děj rozjede. Diary of the Dead je dost syrový horor, který se ani nějak nesnaží diváka vyděsit, což je možná dobře. Mrazivé prostředí nemocnice nebo scéna v domu jedné postavy ukazují, jak až nelítostný Deník mrtvých k postavám je. Člověka dost nakrkne i ten blb s kamerou, který místo toho, aby kamarádům pomohl, raději točí jak před zombie utíkají a brání se. To je pro mě snad i horší, než kdyby zahodil kameru a zombie sejmul. Konec filmu jen celou syrovost Deníku mrtvých podtrhuje. Snímek není akční nebo hororový jako jeho kolegové [Rec], Dawn of the Dead a další, což hodně lidem může vadit a až je to nudit, chápu. Diary of the Dead má ale kvality někde jinde a ty má na jedničku.

Za prvé by někdo měl říct Louise, asistentce Dr. Génessiera, že na takovédle akce si musí brát pokaždé jiné oblečení a šperky a už vůbec ne to, co nosí běžně. Pak velice snadno hrozí odhalení známými nebo ostatními lidmi. Nečekaně! :) Jinak se jedná o moc příjemné drama, kde důvod konání Dr. Génessiera je krásný příklad pocitu viny, chtění ho napravit a lásky k dceře. Můžeme se hádat zda tak konal opravdu z důvodu, že jí chtěl pomoci a dát nový život nebo z důvodu, že chtěl ve své kariéře dosáhnout v té době něčeho jedinečného. Pravda je možná tak na půli cesty. Nečekejte ale děsuplnou atmosféru apod. Les Yeux sans visage je drama klidnějšího rázu, které klade důraz na hlavní dějovou linku a až ve stejném tempu končí. K Pierru Brasseurovi nemám v roli doktora sebemenší připomínky. Malinko mě štvala Christiane, ale vzhledem k její roli se to dá pochopil. Les Yeux sans visage se asi jeví některým jako průměrný snímek, ale pro mě má jakési kouzlo.

Až napotřetí, a o léta později, jsem dokázal ocenit kvality a styl natočení snímku.

Skvělé. Od nápadu, přes zpracování, po skvělou rybku a závěr. Až děsivá atmosféra a přesto se člověk u toho dokáže pobavit. :)

"Predmět je osoba, místo nebo věc, nebo někdy dokonce čas. Sloveso říká, co dělá předmět, jak "skáče" nebo "chytá ryby" nebo "je" nebo "bol"." Vsadím se, že aspoň polovina od tohoto filmu čekala kdoví co. Gore, duchařinu apod. A ono prd, že? :) (zdravím uživatele Bloody13) Chavarrías se na vaše přání vyprdnul a naservíroval vám parádní psychothrillerovou hru, kde si pohrává s reinkarnací a psychickém zhroucení lidí. Takové téma prostě nemůže mít tempo akčňáku či vyvražďovačky. Není v ní místo pro duchy a atmosféru budovanou na strachu. (sorry Bloody13, ale je to tak) Dictado hraje na pomalém vyvíjení psychického tlaku na diváka jako na hlavní postavu Daniela. Pomalu a polehoučku ho zasvěcuje do minulosti a tím divák víc a víc chápe situaci filmu v součastnosti. Klidně ale jistě zvyšuje obrátky a postupně je psychický tlak na diváka až enormní. Juan Diego Botto (Daniel) působil skvěle a krásně bylo vidět, jak ho situace naprosto psychicky rozkládá. Tím člověk moc dobře pochopí, proč to složilo i jeho bratra. Závěr filmu snad ani jiný být nemohl a krásně ukazuje, jak silný psychický tlak na diváka byl vyvíjen. Myšlenka filmu a její provedení je na silné úrovni, ale chápu, že kdo se o tyto věci nezajímá, tak ho film mohl nudit, nebyl ničím zajímavý, neobyčejný, neměl pro něj atmosféru a byly to pro něj jen kecy. Prostě nic nového pod sluncem (hezký den J*A*S*M a Bloody13 :) ) Kdo se ale o ně, jako já, zajímá a nebo se jim ve filmu nebrání, přijdou mu zajímavé apod., tak film zajisté ocení. Více nebo méně než já, to už je jedno. Jisté ale je, že Dictado kvalitní film je a určitě by si zasloužil lepší hodnocení. Pro mě se o "must-see again" jedná.

"I did it for the lulz. =)" Upřímně nechápu, co proti tomuto filmu kdo má. Freddy Krueger se nějak zrodil, Jason Voorhees se nějak zrodil. Stejně jako další záporáci (Chucky, Pinhead, Samara atd.). A Smiley je pro mě velmi dobrým charakterem. To, že je to teen film je myslím úplně jedno. První Friday the 13th je také teen film. Smiley má dobrou myšlenku a zajímavý děj. Dobře je ukázáno, jak milou, usměvavou, leč smrtí matky poznamenanou, holčinu dovést skoro až na pokraj zhroucení. Na tom víceméně byla založena atmosféra a upřímně bych v její kůži být nechtěl. Nehledě na to, že Caitlin Gerard zahrála Ashley dobře, bez větších debilit v chování. Béčkovost mi vůbec v tomto případě nevadila a je samozřejmé, že by se snímek dal udělat daleko lépe. Smiley ale není o nějakých brutálních scénách. Je postaven na jiné myšlence, na moc dobré myšlence, a kdo pochopil o čem profesor Clayton mluvil, tak mi dá zapravdu. Maska samotného Smileyho je dobře úderná. Jednoduchá a přitom děsivá. Konec jsem si nějak neuměl představit jaký bude a ten, co mi snímek nabídl, mě dost potěšil, jelikož jen potvrdil onu myšlenku. Na to, že Michael J. Gallagher je mladý rejža se s tímto debutem popral moc dobře. Osobně doufám, že se na postavu Smileyho nezapomene a stane se dalším parádním hororovým záporákem. Byla by to škoda, jelikož na to potenciál má. "Smiley není mrtvý, je nesmrtelný."