smajlítko

Nepokrytý obdiv a shovívavost vůči největším zločincům polistopadové éry zabalila "čété dva" coby dokument o tom, jak to vlastně tehdy bylo. Pozornému divákovi neujde, že zatímco se v naší zemi bestiálně vraždilo, mučilo, vydíralo, kradlo, podplácelo, dnes je servírováno coby nevinný úlet lidí, kteří si vlastně nedokázali poradit s nově nabytou svobodou, demokracií a penězi. pokud policista mluví o některém z aktérů těchto událostí familiérně křestním jménem, pak to je jen další fackou těch, kteří přežili, nebo pozůstalých po těch, kteří takové štěstí neměli.  Zatímco dřív si zločinci dělali, co chtějí, protože na ně byla policie krátká. Nyní se zločinci smějí z obrazovky veřejnoprávní televize, protože je naše paměť krátká.

Nové postavy nemají co nabídnout a o to víc je s podivem, že Jack hraje celý film spíš druhé housle. Na nějaké silnější charakterové první housle už nezbývá čaqs, protože je potřeba vysvětlit motanici jakýchsi legend, událostí a rodinných vztahů. Trochu to připomíná Cimrmanův Vichr z hor. když to vydržíte, dostane se vám v druhé půli zadostiučinění. Nové postavy jsou sice stále ještě nudné, žerty jsou poněkud hloupě košilaté a všechno zachraňují trikaři a animátoři. Ale i tak jde o celkem slušnou podívanou, která nabídne završení a rozuzlení celé karibské série. Všeho, co zůstalo v jiných dílech nakousnuto a nedojezeno. No jo...i slzička na konci ukápla.

Zápletka i tempo solidně kopírují předchozí díly. Z polívčičky o zapomenuté minulosti se dá vařit hodně dlouho. Ale na druhou stranu...proč opouštět něco, co funguje a na co se diváci těší. Akcí nabitý snímek s otevřeným koncem splnil očekávání a drží lajnu. Detailní záběry akčních scén upírají divákovi přehled o tom, kdo bije a kdo je bít. Novátorství by mohli tvůrci naopak přidat v námětu, pokud se dopustí nějaké pětky. Bourne už si vzpomněl dost a je na čase jít dál.

Není problém ve filmu jako v příliš velkých očekáváních. Návštěvníci si drží stejnou laťku jako v předchozích dvou dílech. Snad ke škodě, možná k užitku se nesnaží tuto laťku jakkoliv posouvat. Hlavní hrdinové poněkud zestárli stejně jako scénárista. Stařecké choroby se tak nevyhýbají ani snímku. Ubírá na akci a přidává na filozofování. Velká francouzská revoluce je pro Francouze důležitým tématem a berou ji vážně. S nadhledem a sebeironií se však dokáží ohlédnout za obdobím německé okupace. A tak zásadní humorný okamžik a příslib snad vtipnějšího pokračování skýtá až hákový kříž nad Godefroyovým hradem.

8 hrozných je film Q. Tarantina. To myslím definuje vše. Kdo jeho filmy nezná, nechť svůj zadek ani neunavuje tří hodinový pobyt v sále Kdo si chce užít tarantinovinu se vším všudy: hurá do kina. Pestré a kvalitní herecké obsazení je už samozřejmostí. Režisér sází na staré známé provařené obličeje a jako vždy mu to vychází. A není důvod zapomínat ani na staré dobré schéma. Celý příběh je rozdělen do několika kapitol. A jako vždy je spleten jak vánočka z několika příběhů, osudů, z nichž žádný není odhalen v plné své nahotě hned, ale pěkně postupně, aby žádná stopa nikdy nevychladla. V okamžiku kdy je jakoby po všem, se vrací děj hned na začátek. V tu chvíli se stává příběh kompletním a řítí se do cílové rovinky. Proti tarantinovu stylu vyprávění se nedá nic namítat. Napětí se daří držet i v průběhu celé první části, kterou víc než děj vyplňují dialogy a zdánlivě nudné a nepodstatné epizodky. Však hned po přestávce dostane divák vše, čeho si zaslouží měrou vrchovatou. Režisér drží svou laťku a věrné nezklame. Film má napětí, dobře vystavěný příběh, rozehrané postavy i uspokojivou pointu. Rozhodně je to slibný začátek roku a kvalitní filmový zážitek.

Dívala jsem se a dodnes nevím proč.Klišovitost předčila i dojem z chlupatých růžových pavouků s plamenometem. Dialogy komentovat nebudu, protože mi za to nestojí. V podstatě Ordinace v růžové zahradě před deratizací.

Pokud někdo uchopí pro mnohé nepřelouskatelného Shakespeara a podá ho tak, že máte touhu sami sejmout Jindřichovi korunu a ulevit jeho hlavě, pak není co dodat, co vytknout. Pokud věříte stejné postavě floutka stejnou měrou jako královskou vznešenost a odhodlání, pak nebudu plísnit herce. A pokud to celé zapadne do sebe a ničím neruší skutečně báječnou podívanou, tak je to na pět hvězd.

Příběh Petra Jákla nakousne osud Rostovského řezníka z jiné strany. Z té tajemné. Vše je natočeno roztřesenou kamerou pro zdání autentických záběrů z kamery mladých dokumentaristů. Roztřesená kamera chvílemi obtěžuje. Působí sice velmi sugestivně, ale asi jako mydlit smsku na centrifuze. Vidíte prdlajs a kloudná informace z toho vzejde až po přistání. Trochu máte pocit, že vykradli záhadu Blair witch. A ten pocit je celkem intenzivní a stupňuje se. Pod taktovkou americké produkce se však podařil na malý český rybník kousek nevídaný. Základní leit motiv ztrácí na přitažlivosti. Já tyhle rozdováděné partičky amerických hippsterů, co jedou do neznáma bez základních informací jakože něco točit, nemám moc ráda. Zpravidla se v určitém bodu chytnu při pocitu, že se přestávám bát a hlavním hrdinům začínám přát velmi dlouhou a bolestivou smrt. Tak tomu bylo i zde. I přesto snímek dokáže udržet velmi slušné napětí a slabší povahy v půlce odchází z kina. Tvůrce má právo uchopit příběh, jak je mu libo a režisér a scénárista v jedné osobě se nenechal na tomhle právu nijak krátit. Za sebe mohu jen dodat, že skutečný příběh Andreje Čikatila je sám o sobě kulervoucí a vydal by na slušný seriál nebo čtyřhodinový thriller i bez smyšlenek a fabulací. Čekala jsem trochu víc faktů. Vlastně hodně faktů s trochou tajemna. Okořenění démony a duchy je v tomto případě trochu nadbytečné. Klidně bych nechala víc věcí na fantazii diváka, ať se bojí a představuje si, co libo. Často víc vyděsí to, co nevíme, co si jen domýšlíme, než bubák face to face. Když už máte z potu hrůzy louži mezi lopatkami, není nic lepšího, než tajuplný, otevřený a dvojsmyslný konec. Ten se nekoná, ale i tak nechává snímek rozjitřené fantazii dostatečně volné hřiště. Jestli se v noci bojíte potmě na záchod, tak po tomhle snímku si rovnou dejte pod postel nočník, nebo zaveďte cévku. Nejsem měkkejš,ale příště bych si pro změnu dala něco barevného, animovaného a nejlépe o zvířátkách.

Všichni víme, kdo byl a jak dopadl Drákula. A teď se dozvíme ještě ke všemu, jak se vlastně Drákulou stal. U Batmana to filmaři také zkusili a přes prsty nedostali. Myslím, že se jim alespoň vrátili náklady. Tak proč trochu nepodojit další románovou ikonu. Pointa je jasná: cesta do pekel je vždycky dlážděna dobrými skutky a s Vladem Napichovačem to prý nebylo jinak. Vlastně to se všemi myslel děsně dobře. No...tady by se z toho mohla stát mýdlová opera o třech jednáních. Jenže Luke Evans není žádný vykleštěný metrosexuál ani prvoplánový zlejš. Charisma z něj odkapává na každém kroku. Zkrátka mu to žerete a už se vezete. K dobrů tvůrcům připočtu, že si za klobouk vetkli klišovitost, sladkobolnou lovestory i rádobyvtipné vedlejší postavy. I kdyby se něco nepovedlo, tak si to pro samotného Drákulu ani nevšimnete. Nebudu komentovat umělecký přínos filmu světové kinematografii a nevěřím v přehodnocení světonázoru na postavu transylvánského hraběte. Zbytečné. Všechno si to pěkně sedlo, bylo se na co dívat a film za to stál. A to jsem neměla slevu na lístek ani na popcorn. Užila jsem si to.

Když u disneyho řeknou, že nějaký příběh převypráví tak nějak jinak, naskočí mi husí kůže. Ovšem mé fetišisticky laděné já si prostě nemohlo nechat uniknout Vyprsenou Angelinu obtaženou černým latexem. A tvůrci to opravdu vzali z jiného konce. Kupodivu to dávalo smysl. Příběh měl děj a šikovně se vyhýbal klišovitosti, prvoplánovitosti i předvídatelným zvratům. Tři ubreptané popletené sudičky byly trochu zbytečné, ale chápu, že záměrem bylo natočit celovečerák pro ce,lou rodinu a děcka ten latex zas tolik ještě netáhne. Tak alespoň mohli najít hezčí princeznu. Možná jen málo sleduji světové trendy, takže jsem si nevšimla, že obočí ála Brežněv už je zase v módě a to i u subtilních blondýnek. Chvíli jsem si zkoušela představit, jaký by byl film, kdyby nebylo Angeliny.....nesmysl, nemá cenu si to představovat. A nehodlám ani tvůrcům vytýkat, že hodili všechno na hrb jedné herečce. Zkrátka se to povedlo.