Stanley

Pokud vás při sledování filmu Ptačí svět také udivovalo, jak mohli filmaři natočit takové neskutečné záběry ze života opeřených letců, zde máte jedinečnou příležitost nahlédnout do pozadí vzniku tohoto jinak unikátního dokumentu. Křídla přírody však není pouhý film o filmu ale především samostatný přírodopisný dokument lišících se od mnoha jiných svou epochální výpravností. Těží z množství studijního a filmařského materiálu nasbíraného za více než 4 roky natáčení realizovaného po celém světě, proto není divu, že vlastně obsahuje více informací než samotný Ptačí svět určený do kin a přizpůsobený širším vrstvám diváků z řad běžných smrtelníků. Velmi pozitivní také je, že i zde pohyblivé obrázky doprovází krásná hudba Bruna Coulaise.

Při vší úctě, tento trapňoučký výtvor v mnohém velmi připomíná Glitter - Stát se hvězdou, a to mluví samo za sebe.

V tomto speciálu Putování s dinosaury se dozvíte podrobnosti o tom, jak došli vědci k informacím, podle nichž dokázali sestavit stručný životopis tyrannosaura, kterého pojmenovali Velký Al (viz Balada o Alosaurovi).

Jsem velice vděčný, že vznikl tento unikátní snímek, který dal divákovi příležitost neobyčejně věrně a hmatetelně přiblížit poslední dny Třetí Říše a který umně vykreslil jak události ze vzpomínek Hitlerovy sekretářky, tak zároveň zmapoval známé historické reálie a dokonce do sebe znamenitě zakomponoval zrekonstruované původní dochované filmové materiály. O Bruno Ganzovi nemluvě, jeho herecký výkon i podoba s Hitlerem je tak perfektní, že uvěříte, že on skutečně JE Hitler! Po všech stránkách převratné dílo!

Nigel Marven je dobrý cvok, v divoké přírodě se v bezprostřední blízkosti mazlí se vším možným nebezpečným zvěrstvem, k němuž by se většina lidí nepřiblížila ani přes sklo. Plazí se mezi krokodýly, krmí piraně, škádlí anakondy a vyvádí kdejaké vylomeniny, jaké vás jen napadnou. Jen aby se mu to jednou nestalo osudným jako chudákovi Stevovi Irwinovi.

Je možné, že by mohla existovat rasa trpasličích lidí vysokých pouhý jeden metr? Zdá se že ano, nálezy kosterních pozůstatků z indonéského ostrova Flores tomu nasvědčují. Věc však bohužel dosud není tak jasná, vědci se dodnes přou, zda ona objevená kompletní kostra asi 30 leté metr vysoké ženy a fragmenty koster několika dalších jedinců skutečně představují spolehlivý důkaz existence dosud neznámého trpasličího druhu člověka. Pokud by tomu tak bylo, tento druh musel představovat samostatnou vývojovou větev, která žila společně s Homo sapiens ještě do doby minimálně před 14 tisíci lety, kdy tuto populaci možná vyhubil výbuch sopky. Ovšem podle svědectví tamějších domorodců byli trpaslíci viděni ještě před několika desítkami let a v podstatě není zcela vyloučeno, že by některé zapadlé kouty ostrova mohli obývat dodnes.

Milý, sentimentální příběh, ve kterém trochu vrže snad jen závěrečné vyznění o tom, že peníze hrají ve výchově dítěte důležitější roli než vřelý, pozorný a láskyplný přístup. Moc pěkná hudba od Cliffa Eidelmana.

Na tento třináctidílný novozélandský seriál si už dnes vzpomene málokdo, ale v době, kdy běžel na tehdejší ČST (80. léta), představoval poměrně hojně sledovanou solidní dobrodružnou podívanou pro děti. Odehrával se na začátku 20. stol. v městečku ležícím na úpatí sopky kdesi na Novém Zélandu.

Tenhle film se s divákem vůbec nemazlí. Vyrve vám vnitřnosti a rozdupe pod kopyty žalostí lidských osudů. A vy jste mu za tu bolest vděčni, protože víte, že bolest umí povznášet a obohacovat více než radost a euforie. Jen se to nesmí přehánět, že, Alejandro?

Suchopárný výtvor plný křečovitých pokusů o "rodinný" humor. Infantilní chování hlavních hrdinovů - dvou tupých bratrů - musí většinu diváků už po deseti minutách rozčilovat a ani ten špinavý všetečný hlodavec moc sympatií neposbírá.