AnanAss

Venkovská story vysloužilého wrestlera a jeho čtyř synů, u kterých se divím, že se nechali jeho despotickým chováním tak dlouho vláčet a nedali mu pořádný suplex už v mládí. Popularita okolo wrestlingu mi přišla vždycky totálně mimo. Však taky co čekat od party polonahých naolejovaných individuí, kteří svádí mezi sebou jakési cirkusové čísla a v hledišti se tomu přitlouble směje banda buranů… ne, díky. U Efrona rozhodně oceňuju brutálně nabranou formu… vlastně i u jeho ostatních bratrů. Co však musím ocenit ještě více, tak je odvaha mít po celou dobu na hlavě nasazené příšerné tupé a ve spoustě záběrů se producírovat v totálně odpuzujících bílých slipech. Začalo mě to více zajímat až v druhé polovině, která se spíš zaměřuje na rodinné hodnoty, postihnuté jednou tragédií za druhou (nutno říct, že tady se s rodinkou život vůbec nemazlil)… a která se obejde bez těch bílých slipů. ■ AnanAss‘s Score: 5/10 ■

Když je člověk workoholik a jedna práce je mu málo, proč by si tedy profesor nemohl, po přednáškách na škole, přivydělávat jako volavka u policajtů. Aneb Jak jsem poznal vaši matku zabaleno v ostřejší romantické konverzačce, beroucí si inspiraci ze starých noirovek, která se však zbytečně dlouho rozjíždí. A to i přesto, že scénáristicky a dialogově je to fajn… ale co naplat, když to začne dostávat spád až v závěrečné půlhodince. Arjona je kočka, Powell mi přišel konečně jako sympaťák a spolu tvoří dobrou dvojku, ale přeci jen jsem po některých nadšených prvních ohlasech čekal více. ■ AnanAss‘s Score: 6/10 ■

Partička okolo Jona Bon Joviho moje srdcovka rozhodně není a spíš už jen od nich zaslechnu něco v rádiu, než bych je sám přímo vyhledával, ale pořád se pohybují v kytarových vodách, takže není co řešit. Každopádně skvěle vtahující materiál okolo vzniku téhle grupy z New Jersey a následného vzestupu mezi světové špičky až k aktuálním problémům, způsobeným zdravotními problémy, kvůli kterým začíná být budoucnost nejistá. Nesmí chybět rozhovory se všemi členy a lidmi okolo, archivní videa i fotodokumentace. Možná by neškodilo více záběrů z koncertů a tour… ale pořád jsme u dokumentu, takže tady stížnosti nejsou úplně na místě. Vůbec bych se nezlobil, kdyby streamovací služby nabízely více takto povedených minisérií o dalších (hard) rock (‘n‘roll) ových kapelách. ■ AnanAss‘s Score: 7/10 ■

Nikdy jsem nebyl žádným příznivcem rovných kšiltů, vetešnických řetězů a o sedm čísel většího oblečení, avšak u Chaozzáků tu vyjímku klidně udělám. V době rozmachu tuzemských hitparád, když „frčely“ pochybné bendy, kde jedni měli mládežníky vyloženě za idioty, kteří nedokážou ani poznat svoji mámu a jiní zase zrovna řádným vzorem pro mladé nebyli, jelikož byli nesjpíš pod vlivem omamných látek a ve svých holkách viděli berušky, byla v TV tahle pražská krů, se svým neučesaným stylem, jako blesk z čistého nebe. Přeci jen je radost poslouchat smysluplný text o úctě, soudržnosti, stáří a nakonec k té závěrečné cestě k nebeské bráně… to vše doprovázeno nesmírně chytlavým refrénem převzatým od Boba Dylana. Klip nemá cenu řešit, prostě DIY jak má být. ■ AnanAss‘s Score: 8/10 ■

Road trip válečnou zónou směrem k Bílému domu, ve snaze získat poslední rozhovor s (ještě žijící) hlavou státu. U režiséra Garlanda, vzhledem k předešlé tvorbě, jsem žádnou mainstreamovou podívanou nečekal, ale přeci jen celé to putování pomalu nikam nevede… i když vlastně jo, ale není to moc uspokojující. Takže nám zůstává jen několik znepokojivých záběrů (rozhodně však moc hezky natočených) z bojiště v JůEsEj, ve kterém se střídá jedno blbé rozhodnutí za druhým a jinak se vedou dialogy nad tím proč (a zdali vůbec) je v této situaci zapotřebí profese válečného fotografa, u které je téměř nemožné dožít se důchodového věku. Okořeněno je to však vydařeným soundtrackem, to zase jo… ale narovinu, Bruceovo teroristické obležení je lepší kafe. ■ AnanAss‘s Score: 5/10 ■

No jo, to americké školství a jejich proslulé Gamadeltazetacosi spolky, na kterých dochází u bažantů k ponižování a u kápů k posilování vlastního ega. Je jen otázkou času, kdy se něco zvrtne… a když už, tak to bude stát za to. Okamžitě se jde na věc, jeden průser střídá druhý a jsme v centu dění svižnou cestou osudové noci, během které se ze študáků stávají kriminálníci. Ke konci už těch kiksů je přeci jen trošku moc, ale ber to čert, když to tak hezky utíká, pořád se něco děje a divák je po celou dobu v očekávání, zdali se z toho nakonec všichni (nebo alespoň někteří z nich) vysekají. ■ AnanAss‘s Score: 8/10 ■

V té Francii nebylo bezpečno snad nikdy a na konci devatenáctého století se stačilo na někoho jen křivě podívat a ihned jste byli vyzváni na souboj, ve kterém dotčený bránil svou uraženou čest. Nedejbože, abyste se snažili koketovat s jeho drahou polovičkou… to jste si mohli rovnou blokovat místo na hřbitově. Především komorní záležitost, u které skvěle vyčnívají duely muže proti muži (i když to není vždy pravidlem), kde jednoho žene ješitnost, jiného zase pomsta… a nejhorší jsou ti s nabubřelým egem. Souboje jsou natočeny skutečně hodně stylově a hlavně jsou různorodé, takže zde máme nejen kordy, ale také pistole a dojde i na středověký turnaj na koních. Nejde nevynechat i hezké kostýmy a příjemnou stopáž s několika načrtnutými motivy, kde nechybí pomsta, trocha romance, ale i otázka ohledně rovnoprávnosti (v té době ještě) obou pohlaví. ■ AnanAss‘s Score: 7/10 ■

Když se člověk dostane do dluhů, možná by nebylo od věci popřemýšlet nad návštěvou záludného lichváře, než se slepě vrhnout do experimentální léčby v pofidérní laboratoři. Pořád tajně doufám, že se Rodriguezovi podaří dostat (nebo alespoň přiblížit) do rané tvorby. U Rudé jedenáctky je sice potěšující, že si chtěl, sedmadvacet let od své prvotiny, natočit něco za stejně levný peníz a ukázat, že k dobrému filmu netřeba přeplácaných rozpočtů. Vypadá to však strašně televizně, všudypřítomný humor je trapný, o smysluplnosti dialogů nemá cenu mluvit, scénář nestojí ani za tu zlámanou ruku a (pseudo)hercům by před natáčením neškodily nějaké ty lekce… a možná by nebylo od věci neobsazovat do většiny postav polovinu své rodiny. Tedy téměř vše je zde pravým opakem výborného Mariačiho. Pobavilo snad jen pomrknutí a odkaz na Soumrak – úsvit a případnou Mačetu ve vesmíru, což je ale i tak docela málo. ■ AnanAss‘s Score: 2/10 ■

Barevná akční halucinogenní taškařice, kde nechybí pořádná porce lupínků a kde se vyvrací rčení, že z cizího krev neteče. Nebudu kecat, ale čekal jsem, že to bude utržené ze řetězu o dost víc… však námět, kde se hlavní bijec vydává pomstít smrt svých nejbližších v ne zrovna utopické budoucnosti, ve které neplatí žádné zásady společenského chování a lidi jsou podřízeni přizpůsobovat se zvrhlých choutkům vyvolených, si o to přímo říkal. Tvůrci se zde snaží více budovat příběh okolo němého hrdiny a akce vesměs tolik není a je docela krátká… i když efektivní (no, ty digitální cákance rudé barvy občas bily do očí) a za doprovodu zběsilé hudby (a ještě zběsilejších kamerových náletů a průletů) dává vzpomenout na KickAsse a ten svět reality-show, ve které jde o vlastní přežití, zase na Arního Běžce. Videoherně podobně laděná Cesta Kouzelníka z Bradavic však byla ještě stylovější a šílenější. ■ AnanAss‘s Score: 6/10 ■

Když dojde palivo v autech i na odlehlé benzínce, kde různorodých postaviček postupně přibývá, začne se pomalu schylovat k vyostřené situaci, ve které by se atmosféra dala krájet nejen kuchyňským nožem. Černohumorná jízda (nebo spíš vyčkávání v pouštním bistru) s parádním scénářem a se spoustou detailů, které příznivce podobně laděných pulpových námětů potěší (jukebox, kafe, zmínky o filmech, titulky). Nováček v režii má Tarantina a hlavně Coeny pečlivě nastudovány, nebojí se měnit figurky (a jejich rozhodování) na rozehrané šachovnici a nádherná kamera se v jednoduchých, ale o to více účinných, kulisách pohybuje s naprostou lehkostí. Takhle silný režisérský debut jsem už docela dlouho neviděl. Stejně jako tak nevinného prodejce domácích kudel. ■ AnanAss‘s Score: 8/10 ■