Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Dokumentární
  • Akční

Recenze (563)

plakát

Skryté skvosty - Série 2 (2024) (série) 

Jaroslav Plesl je výborným průvodcem, erudovaným a empatickým. Do výkladu vkládá své osobní vzpomínky, své postřehy, navíc se na všech navštívených památkách pohybuje s jistotou člověka, který už tam byl. Neumím si v takovéto sérii  představit nikoho jiného. Výborná kamera. Kunětickou horu jsem dosud nenavštívila, musím to napravit

plakát

Oscar 2024 (2024) (pořad) 

Velmi povedené předávání Oskarů. Zaprvé moderátor, který se nepodbízel trapnostmi, nezesměšňoval, nesmál se sám sobě. Zadruhé příjemná změna v představování nominovaných. Na jevišti se tak mohlo vystřídat hodně skvělých a v minulosti oceněných herců. A zatřetí se mi líbila všechna hudební čísla. Ryana Goslinga jsem slyšela zpívat poprvé, má krásný hlas. Některé nominované filmy jsem viděla. Těším se z Oskara za zvuk pro Zónu zájmu. Mrzí mě, že nevyšel můj tip pro Foster a Bening. Zvláště Bening udělala pro svou roli v Nyad neuvěřitelný kus práce.

plakát

Berlínští filharmonikové hrají filmové melodie (2022) (koncert) 

Nechce se mi věřit, že jde o koncert z roku 2022. Ale roušky posluchačů v hledišti tomu odpovídají. To tedy znamená, že Williams diriguje a skladby slovem provází ve svých devadesáti letech! No, to smekám. Zažila jsem živě koncert, který dirigoval tehdy také devadesátiletý Ennio Morricone. Krásná filmová hudba je zřejmě nástrojem k dlouhověkosti. Moderní koncertní sál, skvostná hudba, laskavý a usmívající se Williams, neustále v potlesku vstávající diváci... Záznam z koncertu, který se velmi povedl.

plakát

Stezka Českem - Z Krásné na Klínovec (2024) (epizoda) 

Co napsat, aby to nevyznělo pateticky? Ten kraj z velké části znám. V Podkrušnohoří jsem vyrostla a stále se tam vracím, protože je to kraj opravdu magický. S historií se tam potkáváte na každém kroku, a není to veselé potkávání. "Člověk má někdy potřebu omluvit se Pánu Bohu do oken za lidské plémě," říká průvodce Miroslav Vladyka a já vím, o čem mluví. I přes slunné dny, kdy se natáčelo, divák vidí ten smutek vylidněného kraje. Jestli průvodce opravdu prošel celou trasu, je mi úplně jedno. On měl cestu ukázat, představit ji, vybavit případné zájemce praktickými radami. A to se mu povedlo. Ukázal krajinu tak, jak já ji znám. Ano, dojal mě. Těším se na další díl.

plakát

Její tělo (2023) 

Čekala jsem víc. Hlavní hrdinka, mimochodem s opravdu hezkým tělem, nedává divákovi moc možností, jak ji poznat, natož pochopit. Prakticky žádné psychologické vykreslení. Film působí popisně. Tehdy a tehdy se připravovala na olympiádu, pak úraz, pak tohle, tohle a nakonec tohle. Snímek bez emocí, bez ambicí vytěžit z toho zajímavého života plného zvratů silné drama. Z herců podala výborný výkon Zuzana Mauréry. Vlastně jako jediná na mě působila dokonale věrohodně.

plakát

To se vysvětlí, soudruzi! - Jak uškrtit mistra Šálka (2024) (epizoda) 

S mnohými se zřejmě neshodnu, ale jediné, co mně na epizodě opravdu vadilo, byla ta vizuální "mlha". Ještě v minulém díle se mi to zdálo zajímavé, ale tady to ty desítky expertů přes barvu, světlo a obrazové úpravy  přehnaly do hnědého špinava. Jestli toto tmavé zamlžení má seriálu pomoci k tajemné atmosféře nebo má umocnit odkaz na známou filmovou klasiku v tomto díle, netuším. A i kdybych stopro věděla, stejně mi to bude vadit. Ve vizuální složce naopak kladně hodnotím kostýmy. Zejména pánové Cina a Macháček vypadají ve svých košilích urputně totalitně. Příběh sám nic moc, předvídatelný, bez gradace. V čem ale vidím potenciál k nezatracení, jsou dialogy. Ta parodie na všechny možné bláboly i nebláboly má v sobě inteligenci. Mě ty dialogy baví. Připomínají mi filmy Miloše Macourka z let 1969-1977, v nichž se motá taky spousta vědců se svými teoriemi. Na rozdíl od macourkovštin se zatím v tomto seriálu nepodařilo použít vtip, parodii, mystérii, vizuál a nevím, co ještě, k jednolitému celku. V hodnocení se držím průměru. Pro mě zatím neznámí autoři zkouší něco nového a já jejich odvahu cením.

plakát

Sedm schodů k moci - Epizoda 7 (2023) (epizoda) 

Ano, tohle dělá z člověka pocit moci. V tomhle díle je podle mě nejvýrazněji vidět změna Aničky v mrchu. Opájena mocí si už ani nedává pozor. A jestli se ještě v minulém díle mohla zdát někomu sympatická, tak tady už překročila všechny meze včetně hranice přátelství. Stejně tak se mění premiér. Změna v manipulovatelnou figurku je vykreslena dokonale. Jeden z nejlepších dílů.

plakát

31. Český lev - Ceny České filmové a televizní akademie za rok 2023 (2024) (pořad) 

Stejně jako loni se mně i letos líbila úvodní etuda odkazující na filmovou tvorbu, která bude předmětem hodnocení akademiků. I to Ebenovo upozornění na kouřové limitování času mě pobavilo, protože leckdy se ocenění tvůrci tak rozpovídají, že pořad natahováním ztrácí. A tak je jistě na místě vymyslet nástroj, který ty nekonečné monology časově ohraničí. V praxi už mi ten nápad vtipný nepřišel. Dokonale ho sice uměla využít Simona Peková, ale několik dalších oceněných se ve "své chvíli slávy" vůbec nemuselo cítit dobře. Paní Daria Kashcheeva doplatila na svou řeč nejvíce. Ačkoli ji obdivuji, nemohu se jí v této pro ni jistě nepříjemné chvíli zastat. To nebyla děkovná řeč. Myslím dokonce, že svou úvahou s tolika řečnickými otázkami, že by to vydalo na maturitní sloh, ani tak nechtěla akcentovat problém, který my ženy stejně známe. Myslím, že spíše potřebovala sdílet své osobní rozpoložení, intimní potřeby. Ne, to na slavnostní večer nepatří. Řadu oceněných filmů jsem neviděla a asi o nic nepřijdu, pokud je neuvidím Ráda bych ale viděla film o afázii Němá tajemství.

plakát

Americký gangster (2007) 

Film jde tematicky kolem mě hodně velkým obloukem, ale vysoké hodnocení mě zlákalo a nelitovala jsem. Výjimeční Denzel, Russel a herečka v roli Frankovy matky Ruby Dee. Právem byla za svůj výkon nominovaná na Oskara. Film graduje, jak má. Nikde se nerozpadá, nezpomaluje.  Vizuální nástroje dobře podtrhly atmosféru. Vůbec celý film je řemeslně dobře odvedený. Scéna, kdy už oba hlavní hrdinové spolupracují, byla pro mě morálním bonbonkem. Ale že by se mě snímek emočně dotkl? Snad jednou... Ve scéně, kdy dostává Frank políček od své mámy.

plakát

Touha po věčnosti - Mrtví patří za hradby (2024) (epizoda) 

Pro mě nejzajímavější díl z dosud odvysílaných. Hřbitovy znám krásné i zanedbané, v obcích i daleko od nich, v polích i v lesích, obehnané vysokými zdmi nebo jen překročitelnou zídkou... Vždy mají svou osobitost a tím, jak vypadají, dokládají svůj význam v kontextu místa a času. Jsou mi blízké svou atmosférou, příběhy rodin. Nevnímám je z hlediska historického, archeologického nebo třeba zvyklostního. Po tomto povedeném díle plném zajímavých informací si ale musím přiznat, že všechny nastíněné souvislosti jsou velmi velmi zajímavé a pro mé putování po hřbitovech inspirující. Oba průvodci jsou svým osobním zaujetím na svém místě. Myslím, že je to poprvé, kdy oceňuji pěti * dokument, kde autoři nepoužili animaci, vizualizaci, snímání z dronů atp. Mně to tady vůbec nechybí.