Legas

Nemám problém si užít naprosto vymaštěnou, šejkrem brutálně protřepanou kulervoucí šílenost, jakou třeba byla Denní hlídka Timura Bekmambetova. S takovými filmy mívám problémy v případě, že jsou viditelně zakotveny v realitě, i když ten termín je ve filmové branži dosti zavádějící. Matrix má svou alternativní realitu, podobně mají ruské Hlídky své strany Temna a Světla. Wanted má akorát tak uzdravující vosk a přesvědčující argument ústředních nadlidí, tedy Bratrstva, že kulky létají za roh. A když to řekne Morgan Freeman, tak mu, kurva, raději věřte. Timur řádí jako v Rusku, ale bez fantaskního, neřku li přímo comicsového, pozadí je to celé mimo rozum. Asi bych se potřeboval pořádně zhulákat, nebo by mi někdo musel přiložit pistoli k hlavě, vypumpovat tak adrenalin na maximum, abych dokázal vnímat Wanted tím správným způsobem. Nicméně ve filmu je spousta vtipných (fuck yo"zub") a bad motherfucker (vystřílení tovární haly) momentů, které mě nenechají tuto "megasuperpíčovinu" zatratit.

Geniální fantasy dílo. Dojemné, vtipné, ale především výborně herecky obsazené - od prcků, přes zakrslíky až k svalovým formátům, jako je Ron Perlman. Myslím, že ve filmu nebyly použity žádné masky, i když na první pohled bych řekl, že kromě dětí mají na sobě všichni ostatní silikonové ksichty. Výprava je naprosto fantastická (jak jinak - ve fantastickém filmu). Překonala u mě i takového divotvora, jako je Guillermo del Toro.

Při sledování jsem si připadal jak nadšené malé děcko - zaťaté pěstičky, oční bulvy jsem si z těch barev, prolínaček a filmového tempa s nohou až na podlaze, málem musel zatlačit zpět. Ano, film je podle šablony závodních filmů, je hodně dětský, ale vše šlape, jak má, téměř nic neruší, i ty moralitky byly tentokrát snesitelné - a vlastně velice sympatické, když nesnášíte sportovní "průmysl", kde jde snad už jen o prachy. A já dnešní světový "sport" vskutku nesnáším. Nové Star Wars rozhodně nebyly žádnou velkou digitální revolucí, Speed Racer je - ať už díky bratrům, nebo sestrám Wachowským. Už podruhé to dokázali, tak co pro nás připravý příště?

Christopher McCandless se rozhodne ignorovat společnost a splynout s přírodou v divočeně. Má motiv utéct (rodiče, které uchvátil mamon a s ním spojené nekonečné hádky), odvahu (v tomto případě diskutabilní termín, když vlastně od něčeho utíká) a vizi nádherné Aljašky. Na rozdíl od mé touhy jen tak cestovat a poznávat "jinou" společnost (touha je, nemám odvahu, ani motiv) se Alexander Supertramp, jak si sám říká (říkal), chce tohoto všeho lákavého a zajímavého vzdát. Ovšem není to člověk z jeskyně, což na Aljašce pozná na vlastní kůži. Supertramp byl dle mého názoru takový ten svobodomyslný týpek, který se dostal do fáze, kdy si pojem SVOBODA přebral v jeho nejzákladnějším tvaru a smyslu, a dle mého názoru to krapet přehnal. Dle mého názoru - to je ten problém. Pro některé může být Alexander hrdina, pro jiné zbabělec, pro jiné bláhový, naivní, nedospělý hoch. A právě na tom, jak hrdinu tohoto filmu podle skutečné události uchopíte vy sami, záleží zážitek z celého filmu.

Po velice poetickém traileru o třech písničkách a dobré pověsti tohoto filmu jsem se těšil na nevšední zážitek. Ale ouha! Záběry z pohledu mrkajícího oka a rozmlžený obraz ve větru vlajících záclon se brzy okouká. Budu ještě více hnidopich a neodpustím si poznámku, že ač se film, respektive kamera, tváří, že poctivě 45 minut vypráví příběh člověka uzavřeného do skafandru, tedy kompletně, mimo onoho důležitého oka, ochrnutého člověka, tak svými podvratnými střihy a nazoomováním divákovi pěkně lže. Ovšem jakmile začne Jean-Dominique psát mrkáním oka (viz. film) svoji knihu, začne se najednou odvíjet poutavý příběh, jemuž k jeho poetičnosti výrazně napomáhají právě citace z oné knihy. A soundtrack. Ale musím ocenit, že film i přes svoje depresivní téma člověka zavřeného do skafandru v temnotách hlubokých vod, není Skafandr a motýl citově vyděračský.

Ach jo!! Zavzpomínejte, kolik podobných filmů, kde hlavní roli hraje škola pro děti zbohatlíků, jste už viděli. Každá taková filmová škola zcela logicky nabídne panu scénáristovi jednoho dacana, kterého je třeba přesvědčit, aby šel do sebe, začal se učit atd. Klub vyvolených je typickým zástupcem šablonovité, uniformní nudy, z čehož jsem nařknul už o poznání lepší Společnost mrtvých básníku Petera Weira. Už jen fakt, že v tomto filmu do sebe cpou studenti jen dějiny starověkého Řecka a Říma a právě díky těmto znalostem se posléze stanou velice dobře finančně zabezpečenými (popravdě: kurevsky dobře) právníky, bankéři (popravdě: zloději, lháři), mně lezl na nervy. Na konci se divák sice dočká docela ucházející moralitky a poslední věta pana profesora Hunderta je velmi pěkná (dokonce jsem takový závěr nečekal, i když zbytek děje filmu byl předvídatelný až hanba), ale co naplat, když dacan je příliš krotkým dacanem, vše je líbivě uhlazené a film nenabízí nosnou zápletku o skutečně podstatných, zajímavých a poutavých školních problémech, jaké můžete vidět třeba v takové Napole. Filmy o školách by se měli zaměřit buď na nějaké skutečně zajímavé jedince, nebo pokud chtějí vyprávět o nějaké škole jako celku, pak by si tvůrci měli vybrat skutečně zajímavé prostředí, nemluvě o následném, pokud možno neotřelém, originálním (a také působivém) zpracování. Vidět tento film předtím, než jsem nakoukal ty ostatní příběhy ze škol, a když jsem za nejlepší film považoval Forresta Gumpa, pak by se mi Klub vyvolených velmi líbil. Dnes už bohužel ne. Ani v neděli odpoledne.

MASTERPIECE. V tuto chvíli mě nejvíce zajímá, jestli se Až na krev zařadí mezi historická filmová veledíla, protože předpoklady na to určitě má. Mě úplně nejvíc dostala hudba. Nebo také "hudba". Je tomu nedávno, co už jsem byl naštvaný na příliš tradiční hollywoodské orchestry a nyní tu mám geniální hudbu, která v mnohých scénách předčí i obraz a až násilně přebarvuje filmovou scénu. Je tak intenzivní, až klame filmové oko, rve do divákova těla velice nepříjemné pocity, byť sledujeme muže na koni, jak za slunného dne shlíží z kopce. Takové zacházení s divákem je velice zákeřné, podrazácké, ale o to působivější. Když už vás dlouhé, nemelodické, hororové tahání smyčců nechá chvíli na pokoji, pak na vás zaútočí Daniel Day-Lewis a Paul Dano, jejichž výkony jsou stejně mistrovské, jako hudba. Přidáte-li ke všemu pečlivé kompozice obrazu, musíte se nutně obrátit k panu režisérovi (Paul Thomas Anderson) a vzdát mu hold. "Mr. Daniel?" I'm finished"

194 minut - to už je hodně velký nášup. Ale Underground je divoký film, napájený horkou srbskou krví, která jej pohání k závěru rychlostí zběsilého rychlíku. Ke konci se sice objeví nějaký ten tunel a zatáčka, ale to už v tak rozsáhlých opusech bývá. Na konci Undergroundu se dočkáte za odměnu symbolického odtržení země, kde pokud dechna hraje zběsile a hlasitě, je co pít, co oslavovat, pak "vše je odpuštěno, ovšem ne zapomenuto". A také se dozvíte, že "tenhle film nikdy nekončí". Něco na tom Kusturicovi bude!! Tentokrát "jen" 4 a 1/2.

Ze začátku velmi napínavé, opakování úhlů pohledu vcelku vkusné, především ale oproti seriálovým vzorům s velice svižným tempem, ovšem s posledním úhlem pohledu - pohled samotných teroristů - vše padá dokonale na hubu. Nemůžu se příliš rozepisovat, proč a co se mi konrétně nelíbilo, abych nespoileroval, ale snad se spokojíte s tím, že posledních 30 minut bylo pro blbce a automobilová honička sice působila na venek efektně, ovšem evidetní insparace Bournem se stala tak trochu pastí (byla zkrátka neukočírovaná). Veliká škoda.

"Mongolové umí jen krást a zabíjet" - a pak ve filmu hledejte nějaké dějové složitosti. Mongol - Čingischán je dějově nekomplikovaný a především nedoslovný, což (když se podíváte na komentáře okolo) činilo mnohým divákům problémy. Mě se naopak ony mytické okamžiky mimo obraz velice líbily, stejně tak "utnuté" bitvy. V okamžicích, kdy už jsem začal podezírat pana režiséra ze stereotypní řeže, náhle bitvu utnul, v závěru dokonce způsobem nevídaným, okamžikem, který definitivně utvrdí diváka v tom, že nesleduje čistokrevný historický film. Někdo možná utrousí, že zde něco smrdí, ale já si liboval. A celkem mě mrzí vlažné reakce na tento film, protože už jen ta úžasná kamera Sergeje Trofimova rámující naprosto úžasnou krajinu stojí za vidění (perlička: jen jsem si při některých filtrech a bouřce vzpomněl na Noční a Denní hlídku - hle, Sergej je kameramanem obou ruských spektáklů - je to Legas ale bystrý hoch). Doporučuji komentář Tetsua a především jeho recenzi na Aktualne.cz. U mě Mongol Čingischán za 4 a 1/2.