Legas

Animace je zajímavá ve všech povídkách, ale celkově se jedná o dost nevyrovnanou kolekci. Lze říci, že první polovina se mi místy až nelíbila (3 kusy), zato druhá polovina (2 kusy) mě vysloveně nadchla jak animací, tak příběhem. Poslední kousek opravdu srší nápady a pro mě se stal jedním z nejzajímavějších animovaných filmů vůbec.

Podobně koncipovaných příběhů, kde je outsider přijmut okolním světem a současně se najde někdo, kdo jej bez vědomí okolí šikanuje, příběhů, které skončí obdobě, jako Sloní muž, je spousta. Namátkou mě napadl Střihoruký Edward, nešlo si nevzpomenout na Zrůdy (Freaks 1932), i Kabinet Doktora Caligariho. Je zvláštní, že se z nějakého prapodivného důvodu Sloní muž tváří, jakoby byl natočen o nějakou tu desítku let dříve, než uvádí rok vzniku 1980. Zřejmě díky pečlivým černobílým kompozicím, velice působivému nasvícení a jednoduchým, ale působivým kulisám. Nečekal něco tak lidsky dojímavého a současně hrůzostrašného (postupné odkrývání Sloního muže mi připomnělo o rok mladšího Vetřelce, kde si Ridley Scott dal také tu práci nevystavovat zrůdu moc často a když už, tak v pečlivě komponovaném přítmý, v plném světle pouze na zlomek sekundy). Ale na dvě scény, kde je Lynchův rukopis nezaměnitelný, také dojde - noční můry Sloního muže.

Thriller, plný minimalistických scén, kde nic neexploduje, čepele nožů nečeří dusný vzduch temných domů, nebo koupelen s igelitovým závěsem - přesto je Muž, který věděl příliš mnoho velice napínavým filmem a to díky příběhu samotnému, skvělým hercům a samozřejmě kvůli nezaměnitelnému mistrovu rukopisu.

Nudné béčko bez nápadu (pokud nepočítám ten hlavní - Manhattan = vězení). A to mám Carpentera docela rád.

První polovinu jsem bohužel propásnul, ale pokud mohu hodnotit film podle té druhé, takhle nějak bych si představoval velice kvalitní televizní film podle skutečné události. Po stopách 11. září je velmi informativní a současně napínavá záležtost s velmi působivou kamerou.

První polovina mě velmi překvapila. Od Pixarů už jsem nečekal žádnou revoluci, ale ta práce s hloubkou ostrosti a vůbec spousta detailů, na animovaný film mnoho nezvyklých kompozicí, dává divákovi zapomenout, že se dívá na film animovaný, určený dětem (??). V případě Vall-Iho, který během úvodní půl hodiny sotva pípne a má rád muzikál Hello, Dolly!, což i já nemůžu považovat za klasiku, protože jsem jej v životě neviděl, si nejsem vůbec jistý, jestli děti vůbec může bavit. Drastická změna ovšem přichází v druhé polovině filmu, kdy se spolu s Vall-Im dostáváme do vesmíru. Zde se stává film příliš hektickým, přeplácaným a nezábavným, což ovšem neplatí pro děti, protože se tu neustále někam lítá, někdo někam padá atd. Je to, jakoby jste se dívali na 50 průměrných Chaplinů v každém záběru. A závěr je - nijaký. Veliká škoda, že tvůrci tento film v druhé půli tak znehodnotili.

Závěr filmu zůstává pro mě i po druhém shlédnutí nečitelný. Chci o tom filmu přemýšlet a to jej činí výjimečným.

Nejsou dokonalé, nejsou světoborné, nejsou příliš pro kina, ale jsou tu a jsou trefné, sympatické, prostě povedené. Kuličky.

Jednoznačná guilty pleasure záležitost!! Nevím, jak se to Schumacherovi povedlo, ale první půle Batman Forever šlape jako hodinky, což lze říci i o Batman a Robin, ale s tím, že zatímco lze první půli Forever brát s velkou porcí komiksové nadsázky relativně vážně a jsou tu velice fajnové hlášky a akce, tak prvních 40 minut Robina naopak funguje jako nechtěný nášup směšných scén. Schumacher se dostává až k poetice Batmana ze šedesátých let, kdy jednotlivé věci (kromě Batbomby) raději nepojmenovává, ale jsou tu. Takže když jsou potřeba Batbrusle, tak je prostě ten latexový chlapík rázem má. Myslím, že film velice dobře zachycuje sešitovou komiksovou poetiku od přemrštěné akce, šílených kulis přes veršující Poisen Ivy, až po velice nevtipně hláškujícího a správně sešitově střeleného Mr. Freeze v podání neodolatelně modrého Arnolda Schwarzeneggera. Je zvláštní, že tenhle rakouský svalovec se poprvé v životě snaží hrát. Je absolutně zjevné, že mu to nejde, ale kupodivu je na tom lépe, než hašteřící Uma Thurman. Nedával bych to ani za vinu hercům - ti se zřejmě velice přesně drželi pokynů pana režiséra a udělali tak svou celoživotní chybu. I když spojení dvou padouchů - Poison Ivy a Mr. Freeze - je docela kostrbaté, na jejich šílenství je příjemnější pohled než na Riddlera a Two-Face v předchozím Batmanovi. O to hůř se dívá na George Clooneyho. Jak Bruce Wayne, tak jeho nezvykle civilně hovořící Batman - obě tváře vypadají značně nevěrohodně a nudně. Pak tu máme do gulášku Batgirl. Ta přichází na řadu až v té druhé, tragické půli filmu, která je už tak špatná, že ani není zábavná. Opět přichází na řadu stříbrné disco-kostými, opět je závěr nijaký, ovšem jak Batman moralizuje Mr. Freeze, to byla docela síla. Čekal jsem, že se BatClooney otočí na kameru a vzkáže něco dětem. A pro ty je také celý tenhle cirkus zřejmě určen. Je dobře, že Nolan Batmana pojal jako Temného rytíře, Schumacher totiž dělá z Batmana sešitového Spider-mana, což mu jde sice skvěle, ale náš ušatý mstitel se tak ocitá trochu jinde, než bychom jej chtěli mít.

Nádherné záběry při úvodních titulcích, asi tříminutový let kamery z oblak k Mezinárodní zdravotnické organizaci a představení hlavních hereckých představitelů - to vše mě nadchlo na pěknou podívanou. Ale pravda, při všem tom zpropadeném klišé to mohlo být aspoň akčnější, svižnější, kratší (interní poznámka: zdravím chozeho). Nicméně pár velice pěkných momentů se i tak najde.