wendelin9

Sice nemohu říct, že bych film viděla od začátku do konce, ale některé dialogy stačilo jen slyšet a bylo mi jasné, že tenhle snímek mi do noty rozhodně nepadl...

Hromada zábavy v pouhých 23 minutách.. parádně našlapaná partička :)

Tak tuhle slátaninu jsem jako malá viděla několikrát, ale nikdy se mi vlasně pořádně nelíbíla... Teď ani nechápu proč jsem se na to vůbec dívala.. :/

Musím se přiznat, že u tohoto více než šedesát let starého snímku nevím, co si mohu dovolit kritizovat a naopak, co bych měla obdivovat. Má znalost ruských dějin je trestuhodně malá a lépe na tom nejsem ani s informacemi týkajících se úrovně kinematografie v první polovině dvacátého století (mám na mysli technologie a dostupné prostředky ve filmovém průmyslu). Bohužel je také toto historické drama prvním filmem od ruského režiséra Sergeje Ejzenštejna, který sem měla možnost vidět. Obávám se tedy, že mé předpoklady k napsání slušného a přínosného komentáře, jsou opravdu mizivé. Ale pá postřehů bych měla :)… Film mě poprvé zaujal až během scény, kdy Alexander promlouvá k ruskému lidu a slibuje, že jej povede do války proti Řádu německých rytířů. Odhodlání ruského lidu bojovat pod vedením Alexandra je z plátna doslova cítit. Vyzvánějící zvony, Prokofjevova hudba, která hraje ve snímku nemalou roli, a plápolající louče skvěle podtrhují bojovou atmosféru, ze které mě až mrazilo v zádech. Tato scéna však byla první a zároveň poslední, která ve mně vyvolala takový obdiv... Následující scény na zasněžených pláních, které spíše připomínají tělocvičnu zasypanou hladkou moukou, na mě působily až směšně. Nemluvě o tom, že při scéně, kdy jeden z Alexandrových druhů i s koněm upadne na ledě a následně celá skupina odjíždí za šíleného zvuku, který má nejspíše představovat dusot koňských kopyt, jsem se už neudržela a musela jsem se začít smát. Úsměv mi ze rtů nezmizel ani při scénách zobrazujících samotnou bitvu, v tomto případě se ale mísil s obdivem toho, jak nenásilně je boj zpracován. Ano, samozřejmě je to veliký rozdíl oproti dnešním rekonstrukcím historických bitev, ze kterých na nás doslova stříká hollywoodská krev a režiséři nešetří realistickými až naturalistickými záběry. Nemohu ale říct, že by mi tato změna vadila, spíše naopak. Méně je někdy opravdu více a pro mě se tato scéna z roku 1938 stala něčím novým.... V závěru bych se ještě ráda vrátila k Prokofjevově hudbě. Ta je bezesporu úchvatná a tvoří nedílnou součást filmu a to nejen proto, že vyplňuje sáhodlouhé scény, kde se nedočkáme jediného slova. Na druhou stranu v některých scénách jsem měla pocit, že je hudba příliš veselá nebo naopak příliš smutná vzhledem k ději.... Doufám, že jsem tímto příspěvkem „z řad konzumního diváka“ neurazila, ale spíše pobavila. Možná někdy, až se mi podaří dohnat mé mezery ve znalostech, budu schopna film přehodnotit a vidět v něm i hlubší myšlenky a spojitosti, než jen úsměvný pokus o zkonstruování bitvy na ruských zasněžených pláních.

Snílci to možná (když jsou sami) nemají jednoduchý, ale jakmile se dva na stejné vlně sejdou, zažívají chvilky, o kterých se všem konzervám dnešní doby může jen zdát (vlastně možná ani to ne)... Úžasně spracovaný snímek točící se okolo mladé Amélie, která je právě ztělesnením onoho 'snílka' který zkrátka řeší každodenní problémy a zlobu dnešního světa svým originálním a osobitým způsobem. Ale o to efektivnější je potom výsledek.... Mě osobně zaujal už 'úvod' filmu (myslím tím teď sestříhané obrazy co běží při titulcích) a vypravěč provádějící diváky přes celý film. Příběh o tom jak snílci hledají štěstí mě prostě dostal :) jasných 5*

Tento snímek je pro mně filmovou klasikou a vždy si ho ráda pustím znovu... Děj, odehrávající se okolo Lestera v podání geniálního Kevina Spaceyho, který na sebe v průběhu filmu postupně upoutá všechny zářící reflektory, je tak úžasný, že budete chtít být jeho součástí. Lester si vás svými myšlenkovými pochody a vtipnými hláškami absolutně získá hned v úvodu, takže na konci byste mu jistě odkývali i vlastní sebevraždu... Pro mě je zkrátka Americká krása jedním z nejlepších filmů vůbec...

Já prostě nemám slov.... Běham filmu to ve mě bublalo jak v rychlovarné konvici a při čekáni na rozsudek jsem se už rozhlížela po pokoji, co rozbiju v případě, že by tu mrchu prohlásili za nevinnou.... Ani se mi nechce věřit, že se něco takového mohlo stát. Možna bysme se měli zamyslet nad touhle společností, které jsem (bohužel) součástí - a je jedno, že se to odehrálo skoro před 50ti lety... Ty děti, ten pasivní přístup okolí, jako by bylo všecko ok.... Sakra, tohle z hlavy nedostanu ještě pěkně dlouho... Jinak co se týče samotného filmu, myslím že hodně povedený - skvělé herecké obsazení, opět úžasná Ellen Page a opravdu zdrcující konec s falešnou nadějí.... jasných 5*

90%...Film ode mě dostal "pouze" 90% kvůli konci, při kterém jsem se začínla trochu nudit, ale to bylo možná také tím, že film trvá přes 2 hodiny a to není málo... Nicméně velice poutavý snímek o třech životních tragédiích obyčejných lidí.... Nejvíce mě dostal první příběh Octaviovy lásky k ženě vlastního bratra a hned na to druhý o modelce, která po autonehodě skončí s težkým poraněním nohy a je tak odkázána na kolečkové křeslo. Také se mi líbí závěrečné propletení jednotlivých linií... Alejandro je prostě borec ;-)

Tak tenhle snímek je opravdu divný, jinak to snad ani napsat nejde :).. První polovina je typický příběh zoufalých lidí, ktarým (ať už svou vlastní vinou nebo blbou náhodou) se celý život převrátil naruby. Ale druhá půlka už tak "typická" není. Oproti tomu, co nám podivný režisér Lars von Trier ukazuje v druhé polovině, vám předchozí velice naturalistické záběry příjdou obyčejné asi jako reklama na prací prášek. Odvaha, se kterou se vrhá nejen řežisér, ale hlavně dvě (jediné) postavy do zvrhlých záběrů, je opravdu obdivuhodná. Tenhle film jistě není pro každého a ne každý se a něj vydrží dívat až dokonce, ale určitě stojí aspon za tu snahu.

Musím říct, že po "úvodu" jsem se trošku nudila, ale jakmile přišlo na plánování samotné záchrany, nechala jsem se vtáhnou do děje. Nečekala jsem, že mě film z touto tématikou tak chytne, ale Ben opět ukazuje, že je Pan režisér.