kollis

Znáte ten pocit, kdy ja vám za někoho trapně?

Za použití obdobných stylistických a narativních prostředků jako v MI:III natočil Abrams opět dechberoucí komplexní podívnanou. Mňamka

Je to uvědoměle hloupé, je to vtipné a je to zábavné. Skloubení 80's (muscles, přímočará akce) a současného akčního filmu (frenetický střih, odkazy) ve vyvážený mix.

Každý jen zběžně znalý filmu, odhadne pointu nejpozději do poloviny, takže moc nechápu natahování onoho odhalení a prezentování ho jako wow efektu z kterého si mám asi sednout na prdel. A ten dovysvětlující závěr je už jen pro naprosté idioty. Navíc tv look a tv herci umocňují pocit bolesti při sledování tradičních hororových klišé (nic proti nim, ale i s něma se musí umět pracovat), takže vzniká dojem, že film má přes tři hodiny.

Pražské studio za čtyři, brněnsko-ostravská grupa za jednu.

Fajn herci (Rourke, Jane) versus nefajn herci (Lane, Gordon-Levitt) se topí v neoriginalitě, fádnosti a podpůrných berličkách a divák si jen odškrtává odhadnutelné položky děje. Navíc umělá dějová linie manželské krize láme vaz úplně. Jako direct-to-DVD za 50%.

Při sledování se mi neustále vkrádalo do hlavy, že za kamerou sedí Stone s Parkerem a točí parodii na Deliverance. Přepálená a v naprosto nevhodných místech hrající patetická hudba, zahloubané pohledy herců, polsko-česko-rusko-srbsko slovanská hatmatilka (co to kurva?) a závěrečná incestní pointa (tipnul jsem si ji už v půlce, ale modlil jsem se, aby tak film opravdu neskončil) mě v tom utvrzovaly. Jenže z prohlášení v tisku to vypadá, že to Renč myslel vážně. A to je pak kurevský průser.

Film si doslova pohrává s divákem a jeho očekáváními (už tu dlouho nebylo něco tak nepředvídatelného a zároveň funkčního). Ve vysokém tempu a při rytmickém střídání hororových subžánrů se doskáče do poloviny, kde následuje odhalení a přepne se do opačného módu. Z nezaujatých a nechápavých se staneme prožívajícími. Mno závěr ať už si každý přebere sám.

The Reader je pro mě typickým příkladem oscarového filmu a to především v oněch záporných konotacích. Namícháme velký tragický příběh, nejlépe z období druhé světové války, nadhodíme témata viny, trestu nebo fatální lásky a necháme herce procítěně zahrát (dlouhé smutné pohledy - to zase bude hereckých koncertů). Diváci si popláčou a dojdou k závěru, že nic není takové jaké se na první pohled zdá. Blee

Woody oslavuje vysoká patra a Španělsko a mě to velmi nebaví. Ze všech Allenových postav jsem nenašel ani jednu, byť jen trochu sympatickou. Co více, nebyl jsem schopnen žádné empatie a bylo mi záhadou jak jejich chování, tak jejich vymyšlené problémy. Respektive ta snobská partička mě velice srala a to co řešili mě nezajímalo a v podstatě taky sralo. Navíc, se opakuje jeho hra s divákem z Match Pointu. Film Woodyho Allena naprosto mimo mě. Aspoň, že ti herci byli fajn.