obedovapauza

“Now we have a rope.” Po dvou nešťastných propadácích, jejíž původní plán byl navrátit sérii Saw slávu, jako tomu bylo u původních dílů, to chlapci očividně nevzdali a fanoušci této hororové klasiky se mohli nedočkavě těšit (a trochu i bát, aby to nedopadlo jako poslední filmy) na již desátý snímek této série, který se má chronologicky odehrávat mezi prvním a druhým dílem. Result? Chlapci se výrazně polepšili! Takže jestli tu máme ještě nějaké skeptiky, kteří nevěří, že novodobý Saw může být ještě dobrý, můžu s klidem apelovat, že může. Tenhle film si hraje hezky s nostalgií nad prvotními filmy a opět v nás trošku rozbouří boj s morálkou, jestli tomu pánovi s rakovinou vůbec máme mít za zlé, že si takhle surově hraje se špatnými lidmi. Tentokrát je kamera zaměřena na tvář Johna Kramera téměř po celý čas filmu, a i když je ústřední postavou již nekolikátého snímku, teprve teď se dozvídáme trochu víc o něm a jeho boji s rakovinou, a tím pádem nám přiroste k srdíčku ještě o to víc. (SPOILER ZONE ->) Desátý díl série Saw jsem si jedním slovem užila, a to skutečně od začátku do konce. Postava Johna Kramera je výborná a i když si pán občas až nezdravě hraje na boha, kolikrát mu to nemůžete mít úplně za zlé. Film se do půlky dění jeví jako nadějné drama o tom, jak se starému pánovi, kterému bylo pozdě oznámeno nejhorší stádium rakoviny mozku, naskytne možnost podstoupit léčbu, která ho nemoci kompletně zbaví. Možná to zní od začátku jako pěkný podvrh, ale těch případů kolem, které dokazují, že to opravdu funguje, jenom vybízí k tomu, abychom věřili stejně jako John, že tentokrát to opravdu vyjde a bude opět zdravým mužem, který rád vynalézá všelijak šílené mučící přístroje. Musím i vyzdvihnout, že po x filmech jsme byli i svědky toho, že při hře, kdy jsou v přístroji uvězněni hned dvě osoby, hráči opravdu spolupracovali aniž by to nekončilo podrazem, naopak bylo vidět, že by se i s odhodláním obětovali pro bezpečí toho druhého. Co bylo též novinkou, i když ne moc úsměvnou, tak i fakt, že se vražedné hry snad poprvé muselo zúčastnit malé dítě. Myslím, že tato relativně závěrečná scénka vyvolá vířivé emoce v nejednom divákovi. Z vedlejších postav musím vyzdvihnout Gabrielu, které mi bylo na závěr opravdu líto. Amanda jistě souhlasí. (by Kristýna)

Bacha na žárlivý ex-robotky! Po nešťastné autonehodě, kdy přijde George o svou ženu Jules, se odhodlaně pouští do plánu přivést ji zpět. V této již pokročilé době totiž když umřete, neumřete úplně. Vaše vědomí je totiž nahráno do “černé schránky”, skrz kterou s vámi pozůstalí můžou nadále komunikovat. Ale doba, kdy budete ve schránce uloženi, je omezená, na to pozor. A stejně tak skončila v černé schránce i Jules. Už je to však několik let a brzy dojde k jejímu plnému odstavení, což znamená jediné: že Georgovi dochází čas. Jakožto talentovaný stavitel robotů se George pokouší o vytvoření dokonalého androida, do kterého by mohl nahrát vědomí Jules a přivést jí tak prakticky zpět mezi živé. Při svých pokusech již zvládl sestavit dva funkční prototypy: J1 a J2. Z J2 se postupem času stala Georgeova věrná pomocnice a kamarádka, ale pořád to není Jules. George se však nevzdává a postupně začne dokončovat třetí verzi (J3), která už bude snad jeho finálním výtvorem. Potom, co J3 nabije plného vědomí a začíná s Georgem komunikovat, J2 začíná viditelně žárlit a sabotovat jeho plány. Není však jedinou inteligencí, na kterou by si George měl dát pozor, obzvlášť po tom, co J3 zjistí, že jí chce taky nahradit jinou Jules. Nehledě na to, že vše kolem George se může jevit tak trošku jinak, než se na první pohled zdá... (by Kristýna)

Taťka Homelander a šeredná Locika. Malý Peter žije společně se svými rodiči ve starém rodinném domě, před kterým se nachází pole plné dýní, takže na první pohled esteticky ideální horor pro začátek podzimu, nemyslíte? Nehledě na to, že malý Peter začne před spaním za zdmi svého pokoje slýchat podivný dívčí hlas volající o pomoc. Po tom, co své děsivé zážitky sdělí rodičům je chlapci pouze sděleno, že má příliš bujnou fantazii a vše se odehrává jen a pouze v jeho hlavě. Jeho děsivé noční příhody však nepřestávají a on začíná cítit pochybnost k tomu, co mu rodiče celou dobu tvrdí. Po tom, co záhadná dívka za zdí začne naléhat, aby rodičům nevěřil a pustil jí ven, už skutečně netuší, komu může věřit. Lidičky, k tomuhle filmu stačí asi jenom jedna poznámka: bylo to dobré, dokud jsme nevěděli, o co přesně jde. Půlku filmu nás příjemně napínají, že se nemůžeme dočkat, až nám sdělí pravou pointu dívky za zdí a tajemných rodičů. Jenomže když už na to dojde, je to jen zklamání a trochu i fuj a wtf. Postrádám smysl a vysvětlení původu hlavní příšery, jak vzhled tak její schopnosti. Těšila jsem se na psychologický horor, dostala jsem šerednou Lociku. Plusový bodík pro Antonyho Starra v podání otce. Po roli Homelandera jsem ho zde místy nezvládla brát vážně, přesto se své role ujal dobře. (by Kristýna)

A zase nám to u Vatikánu neprošlo. V tomhle tradičně založeném hororu se na začátku seznámíme hned se dvěma mladými děvčaty. A sice Angelou, která žije jen se svým tatínkem, jelikož její maminka na základě nešťastné události zemřela těsně potom, co se Angela narodila. A Katherine, jejíž typicky “flanderskou” rodinu najdete vždycky v kostele v předních lavicích. Přestože toho dívky na první pohled nemají moc společného, jsou viditelně dobrými kamarádkami. Až tak, že se jednoho dne dohodnou uspořádat “seanci”, při které se chce Angela spojit se svou maminkou. No... někdo jim to při tomhle telefonování na posmrtné lince přece jen zvedne, ale mamka to pochopitelně úplně nebude. Dívky hned po tomhle creepy callu bez vysvětlení mizí a objeví se živé a relativně zdravé až po třech dnech x kilometrů daleko, mají zničené nohy a ošklivé šrámy doktoři posléze nachází i na dalších částech jejich těl. Co se za ty uplynulé dny stalo však ani jedna z dívek není schopná vysvětlit. S nadějí, že je jakákoliv tragédie zažehnána, vrací se dívky zpátky domů. Něco ale přece jen není s děvčaty v pořádku. Angely tatínek se tak snaží přijít na to, co se s jeho milovanou dcerou děje, jelikož nechce přijít i o ní. (SPOILER ZONE ->) Holky a kluci, jestli jste fanoušky původního Vymítače, tohle se vám bude líbit. Jakmile totiž přijde na scénu incident, při kterém se jedna z dívek počůrá v posteli, bylo mi jasné že tu chce někdo opravdu zachovat nechutnost a přisprostlost původního dílu. Takže buďte připraveni téměř na vše. Nebudu však lhát, čekala jsem větší kendel, ale citlivým povahám přesto doporučuji být na pozoru. Samozřejmě nesmí chybět cesta do Vatikánu, kde náš mladý daddy... ehm otec Maddox požádá své šéfíky o povolení k vymítání dvou malých, zubožených dívek a... no jasně že mu to kluci nedovolí. Takže... nedá se svítit, Vatikán nám přestřihl kabely, co teď? Zavoláme na pomoc voodoo babu, kterou jsme před pár týdny vykopli z domu, protože na její čury-mury nevěříme a k ní se do Ghostbusters party přidá ještě zdravotní sestra v letech, která měla nastoupit jako mladá do sesterského řádu, ale omylem (nebo rukou Boží, kdo ví) se v té době s někým spustila a omylem pak musela jít na potrat. Navíc je to i naše nerudná sousedka, ta vždycky ráda pomůže. Nejprve jsem nevěřila, že tohle může vyjít, protože jde o očividný střed kultur, což se někomu nemusí moc líbit. Třeba konkrétně tomu démonovi, který posedl obě dívky a my se za celý film nedozvěděli jeho jméno ani původ. Ale víte co? Ono to jejich společné čury-mury fakt zabralo! Teda vypadalo to, že k tomu napomohla i posmrtná mateřská láska. Sečteno a podtrženo, při téhle vymítačská akci jsme přišli POUZE o DVĚ oběti (z 10 přítomných lidí). Je to to, co chceme od hororu čekat? Nemyslím si, těšila jsem se na větší řež. To, jak obě oběti skončí bylo navíc spíše komické než tragické #sorrynotsorry. Přes všechno mé negativní mínění musím vyzdvihnout jak si film dobře hraje s tématem výry. Uděluji plusové body za zadostiučinění rodiny Katherine a pasáží s maminkou Regan, jí ten aspoň trochu šťastný konec byl přece jenom přán. (by Kristýna)

“Never Meet Your Heroes!” Seriálů, filmů, knih a komiksů se “superhrdiny” a stejně tak “superpadouchy” je v dnešní době mraky. Já bych vám dneska ale chtěla naservírovat výbornou sérii, která dle mého nejvíce odpovídá tomu, jak by to vypadalo, kdyby v dnešní době po světě chodili (nebo létali) lidé se superschopnostmi. Ve zkratce bysme se měli začít modlit ke všem možným entitám, aby se to nestalo. Ačkoliv je tenhle svět plný superlidí, naším hlavním hrdinou je paradoxně docela obyčejný chlapík jménem Hughie. Má docela obyčejnou práci a docela obyčejnou, avšak v jeho očích jednoznačně úžasnou, přítelkyni Robin. Svět superhrdinů by tak do Hughieho života vyjma všudypřítomné mediální stránky vůbec nezasahoval. To by ovšem nebylo ono, aby se něco masakrálního zničeho nic nesemlelo, no ne? Na jedné procházce se svou láskou totiž v pouhém okamžiku Hughiemu zůstanou v rukou viset pouze Robiiny ruce, zbytek jejího těla se na padrť rozletí kolem. Co se přesně stalo? Člen ústřední sedmičky superhrdinů jí omylem proběhl a běžel zase dál, bez slůvka omluvy. Hughie tak kousek po kousku poznává pravou tvář lidí, kteří vlastní děsivou moc prakticky nad vším, že je nemožné je zastavit. Objeví se však chlapík jménem Butcher, který věří, že se tihle samozvaní hrdinové zastavit přece jenom dají a nabídne Hughiemu místo v jeho bandě. No jasně že neodmítne. (SPOILER ZONE ->) Už podle mého úvodního líčení příběhu musí být znát, že tenhle seriál na krvi či rozmašírovaných částí těl všude kolem rozhodně nebude šetřit. Slabé povahy snad tímto prominou. Seriál je místy až přehnaně brutální a s kombinací humoru se jedná o něco, co si moje zvrácené srdíčko s radostí užívá. A už teď můžu prozradit, že ta radost ze sledování děje neklesá ani u dalších sérií. V prví sérii, kdy se s příběhem teprve seznamujeme, sledujeme zhruba tři dějové linky, které nám odkrývají různé pohledy na systém a postavení našich superhrdinů. Z Hughieho pohledu, a posléze i celé bandy, zjišťujeme, že supráci nejsou zas tak super, jak se jeví. Spíš se jedná o zhýralé sobce, kteří si můžou dělat opravdu všechno, co si zamanou. Pak sledujeme linku Homelandera, hlavního člena, potažmo kápa supersedmi, který je opravdu zhýralý sobec, který si dělá, co chce a sláva a oblíbenost u lidí ho na tom jenom nezdravě přiživuje. A nakonec tu máme sluníčko Starlight, která právě nastupuje jako nový člen ústřední sedmičky. Má to být pro ní splněný sen. Z hezkého snu se ale bleskurychle stává noční můra, jelikož Starlight zjišťuje, co všechno obnáší její nové postavení a kdo tu ve skutečnosti celou dobu tahá za nitky. Prví série je ve zkratce opravdu zábavná kombinace honiček a zjišťování, jak zničit supersedmu. Postupně se i hezky seznamujeme se všemi ústředními postavami, načež každá má něco do sebe a své oblíbence si tu jistě najde každý. Za mě to je konkrétně královna Maeve, Butcher a Frenchy s Kimiko. Asi nikoho nepřekvapí, že v této sérii se úplně nedobereme k tomu, aby Hughie pomstil Robiinu smrt, šanci tak snad dostane v druhé sérii, která nabízí taktéž potenciální průběh dění. (by Kristýna)

A pak že jeleni jsou býložravci. Hlavním hrdinou snímku je malý Lucas, chlapec žijící společně s mladším bráškou a tatínkem v malém městečku státu Oregon. Jednoho dne jeho otce v dolech napadne neznámá příšera a onemocní. Malý Lucas se tak musí začít starat nejen sám o sebe, ale také o bratra (a tak trochu i o taťku). Pro malého kluka je to těžký úkol a jeho podivné chování a následná šikana ve škole na tom nijak dobře nepřidá. Na scénu tak přichází i učitelka, která si hocha začíná víc všímat a snaží se přijít celé podivné situaci na kloub. Zanedbaná péče ze strany rodičů by v tomhle filmu zněla jako spásná myšlenka, ale bohužel. Tatínkova nemoc se totiž postupně rozrůstá do podivné formy. Ale malý Lucas stále věří, že má situaci pod kontrolou. Stačí aby taťkovi jednou za čas hodil za dveře zvířecí zdechlinu a všechno bude zase v pořádku, tatínek se určitě brzy zase uzdraví, nebo snad ne? Vizuálně dobře koukatelný horor založený na algonkinském folklóru. (SPOILER ZONE ->) Wendigo byl po vyzuální stránce krásně vyvedený, po dějové ošklivě nechutný, takže jednoznačně klobouček dolů. Přesto si neodpustím jedno malé rýpnutí: Pardon ale postava šerifa Paula? Seděla tam asi stejně tak jako šáša Krusty na pohřbu. Proč musí být ve skoro každém hororu blbý policista? Okey... proč musí být ve skoro každém filmu blbý policista?! Neříkám že všechny ostatní postavy odvedli práci na výbornou, ale tenhle chlapec mi tam zkrátka vůbec nesedl a modlila jsem se aby natáhl bačkory co nejdřív. Ale karma je zdarma, takže se mi mé nevinné přáníčko vlastně vůbec nesplnilo a ještě k tomu ho bůhví kdo pasoval na šiřitele dalšího zla, když si všichni myslí, že už je zlo dávno za žehnané. Ale ne, Paul prostě musel úplně na konci filmu zakašlat a najednou je z toho další horor message “zlo nikdy neskončí”. Antlers je pro mě přesto něco jako guilty pleasure horor. Líbila se mi příroda, pocit stále narůstajícího napětí a ta celková atmosféra po celý čas filmu. Dokonce i malý Lucas se mi tím svým kukučem dostal do srdíčka, a že mě takhle nadchne jenom málo dětí. Zkrátka se nejedná o žádný, v dnešní době docela častý, tuctový horor kde téměř nikdo neumře, prakticky bez akcičky nebo že by ani ty lekačky nestály za starou bačkoru. Takže jestli vás tenhle styl dnešních hororů přestává bavit, zkuste Antlers a uvidíte sami, zdali se jedná o vítanou změnu v těchto divokých vodách, či nikoliv. (by Kristýna)

Dobrý nápad v nešťastném provedení. Novodobý horor založený na základě děsivého meme, které se šíří jak mezi mládeží, tak i výstražně mezi rodiči. Po jeho zhlédnutí totiž začnou děti děsivou postavu z obrázku vídat i ve skutečnosti, dospělí však ne. Proč je tomu tak? Děsivá postava z memu jménem Grimcutty dětičky ovšem jenom nesleduje, ale postupem času začne jednotlivce i napadat a řezat nožem (který vždy vytáhne neznámo kde). A jelikož rodiče Grimcutty nevidí, připisují řezance za sebepoškozování a nezvyklé chování na základě šíření děsivého obrázku je znepokojuje víc a víc. Děti pak nevědí, jestli se dřív dostat ze spárů přehnaně starostlivých rodičů, nebo děsivého Grimcutty. Tenhle horor zněl hodně dobře, ale jenom zněl. Grimcutty vypadá ošklivě, ale tím to asi hasne. Nedělá pořádně žádné zvuky, ani jeho pohyby vyloženě nenahání takovou hrůzu, jakou by měli. Prostě divná kostrbatá postava, která jen blbě kouká a občas přijde blíž s nožem v ruce. Líbila se mi atmosféra nedorozumění mezi dětmi a jejich rodiči, ale tvůrci z toho dle mého nevytěžili tolik, kolik reálně mohli. Nezkusíme druhý pokus? (by Kristýna)

Aneb co všechno může způsobit kočičí láska. Makoto Shinkai se v našich kinech předvedl s novým příběhem, který je jako vždy pastvou pro oči i uši. K dramatické vztahové lince tentokrát nešetřil ani na těch akčních a obojí spolu fungovalo opravdu dobře. Suzume je školačka žijící se svou tetou, jelikož jí maminka před lety umřela při katastrofách způsobenými Tsunami. Jednoho dne cestou do školy narazí na pohledného muže, který jí přijde nějakým zvláštním způsobem povědomý. Rozhodne se ho proto sledovat do opuštěné budovy, kde ale místo muže narazí na záhadné dveře, za nimiž je vidět jiný svět. Dívka svou nedbalostí dveře nechá otevřené a způsobí tak katastrofu v podobě obrovského magického červa řinoucího se s druhé strany dveří, který začne způsobovat zemětřesení. Při tomhle maglajzu se konečně setkává s oním mužem, který se představí jako Souta, odhodlaný "zavírač" těchto záhadných dveří, které se nachází po celém Japonsku. Na to se objeví jedna přidrzlá kočička Daijin, která Soutu zakleje do dětské židličky a začne otevírat další magické dveře a je jen na Suzume a Soutovi aby vše zase napravili. (SPOILER ZONE ->) Suzume jsem si na velkém plátně pravdu maximálně užila. Animace je jak jinak než krásná a s tou doprovodnou hubnou to jen pohladí po duši. Obzvlášť tleskám za scény, kdy ze dveří vychází červ a ten závěrečný boj Sadaijin a červa byl prostě wow. Na čem jsme se s kolegyní shodly bylo, že byl příběh zbytečně natahovaný tou výpravou za kočičkou, při které Suzume potkávala různé lidi a motala se ještě kolem nich. Evokovalo to situaci kdy slepička shání vodu. Záhadné postavy na začátku byli hned snadno předvídatelné. Mrzí mě, že nebyla více rozvedena totožnost maminky Suzume (kdyby se z ní vyklubala také "zavíračka" dveří bylo bylo hodně zajímavé) a to, jak se malá Suzume na začátku motala a hledala maminku bylo také zvláštní a málo vysvětlené. Konec jak jinak než otevřený a jak to s jednotlivci bude dál si můžeme domyslet jen sami. Na jednu stranu bylo sympatické, že se moc nerozvedla romantická linka mezi hlavními postavami a snímek si tak zachoval opravdu dramatickou tvář s místy akčními scénami, které opravdu stojí za to. Citlivějším dušičkám hrozí i ukápnutí slzy. Já se přiznám, že mě zasáhla nejvíc situace s Daijin na konci, kdy se vzdává usilování o to být kočičkou Suzume. Na druhou stranu situace, kdy teta Suzume předhazuje, že dívku vlastně nechtěla, byla docela drsná. Kor když ta slova ani potom nevzala zpět. Závěrem to byl hezký film co u vás dokáže vyvolat nejeden pocit. Jelikož anime u nás v kinech není stále všední věcí, neváhala bych jít v tomhle na jakékoliv do kina. Je to hned jiný zážitek. (by Kristýna)

Fašistická Barbie a nedoceněný Ken? Dámy a pánové (nebo spíše dýmy a dámy?), tohle byl hodně velký boom plný růžových třpytek a zářivých úsměvů, který to právě vtrhl do kin. Představte si, že kromě našeho světa existuje taky svět Barbie. A tyhle světy se svým způsobem dokonce protínají, a sice tím že každá Barbie je napojená na dívku, která si s ní hraje a Barbie podle toho ve svém světe prosperuje jak fyzicky tak psychicky. A co se stane s Barbie jejíž majitelka začne mít špatné myšlenky a dokonce pomyslí i na smrt? V první řadě z toho má ploché nohy, a i to je v jejím světě kolosální průser. Barbie se však rozhodne jednat a zavítá do světa lidí s Kenem v závěsu, aby své patronce pomohla napravit jak sebe tak i jí. A samozřejmě že se to celé nějak musí zvrtnout v chaos. Tenhle muzikálně komediální snímek přináší jednoznačně hodně silný message, o tom žádná. Jak se k tomu postavíte je už na vás.  (SPOILER ZONE ->)  V první řadě bych chtěla ráda upozornit, že se úplně necítím jako feministka, takže počítejte s tím, že následující názor na tento film se od toho bude viditelně odvíjet. Osobně dělím lidstvo v první řadě na lidi a kretény, nic mezi tím, takže po zhlédnutí tohohle viditelně feministického snímku jsem pocítila lehké zoufalství a sama vlastně nevěděla, jestli se mi to líbilo nebo ne. Takže jsem se zasekla někde mezi a můžu tomu vypíchnout jak klady tak i zápory. Je to humorné a zároveň vám to přinese něco k zamyšlení, o tom žádná, hudební scény výborné a obsazení taktéž. Mimo Margot Robbie v roli hlavní Barbie (jinou bohyni na tuto roli nemohli vybrat přiznejme si to) musím zmínit ještě Johna Cenau a Willa Ferrella, kteří se svých rolí ujali opravdu se vším všudy. Závěrečná scéna byla opravdu emocemi nabitá, že bych se ani nemusela snažit a ta slza by tam taky byla. Barbie neBarbie tenhle film úplně nebude pro oči našich nejmladších generací. Obzvlášť od chvíle, kdy si to Barbie a Ken fajnově nakráčí do lidského světa a všem jde z jejich oblečků a křivek hlava kolem. A k tomu to řešení jestli vůbec mají nebo nemají genitálie. Musím říct, že ta nejzásadnější scéna, kdy Barbíny přebírají vládu opět nad svým světem a oblbují Keny tak, aby na jejich postranní úmysly nepřišli a nechají je porvat se mezi sebou, mě zarazila nejvíc. Někdo by tomu řekl "ženská síla" mně to přišlo spíše jako další ovlivňování opačného pohlaví, jenom teď když to dělá žena, tak je to v pořádku. Když muž upozorní na ženské křivky, tak je to sexista, ale jakmile svých křivek žena využije, aby se dostala kam chce, tak je to zvídavá a ambiciózní žena a tím pádem je to v pořádku. Pardon ale s tímhle úplně nesouzním. V tomto mám mnohem radši rovnocennost a rovnocennost ≠ feminismus. (by Kristýna)

Aneb korejský Já, robot. Dneska udělám radost fanouškům Já, robot a jemu podobným sci-fi příběhům. Narazila jsem totiž na film, který ztvárňuje podobné téma. Přiznám se, že sci-fi není úplně můj šálek kávy a oblíbím si v tomto žánru jen málokterý snímek. Jediné, co mě v těchto končinách dokáže opravdu nadchnout je téma umělé inteligence, takže když se na Netflixu objevila tahle korejská novinka, rovnou skončila na mém seznamu. Naším hlavním protagonistou je žena, jejíž matka jakožto žoldačka současného systému podstoupila sebevražednou misi, aby získala peníze na operaci své dcery, která umírá na rakovinu. Result: dcera přežila, matka zemřela. A jelikož vás v tomto světě systém vlastní i po smrti, vzniká program, který chce vytvořit vojenskou AI podle vzoru zemřelé žoldačky. A aby dcera uctila památku své matky, začne se na něm také aktivně podílet. Situace se nám postupně samozřejmě trošičku zkomplikuje a nic není úplně tak, jak se zdá. (SPOILER ZONE ->) Od snímku jsem neměla žádná extra očekávání a kdo nic neočekává, nemůže být ani extra zklamán. Čekala jsem zvrat a vzpouru robotů, pouto mezi dcerou a matkou a obojí jsem taky dostala. Líbil se mi systému tří kategorií, do které se po smrti člověk dostane. Klasicky je to rozdělené podle peněz a kdo je nemá je prostě v háji. Taktéž chválím plot twist toho, že ne všichni lidé musí být opravdu lidé. V průběhu děje si můžeme povšimnout pár scének, které vyloženě napodobují film Já, robot (viz roboti v řadách a pohled do dáli na konci). Někdo by to bral za hanlivé kopírování, za mě to je příjemná připomínka nostalgie. Na jednu stranu je škoda, že jde pouze o hodinu a půl dlouhý film. Kdyby se nám snímek trochu více rozvedl ve formě seriálu, myslím že by to mělo větší potenciál. A jeden ne moc šťastný fakt na závěr: herečka ztvárňující dceru, která se ve filmu trápí s rakovinou nedlouho po uvedením snímku prodělala zástavu srdce, na jejíž následky posléze zemřela. Film je tak věnovaný její památce. K hodnocení filmu přidávám jednu slzu k dobru, čistě z mého dojímaní nad hezkým vztahem mezi matkou a dcerou. Pokud jste na tyhle vztahy podobě citlivý, připravte si kapesníky. (by Kristýna)