Kaleidoskop

Když nějaký tvůrce chrlí jeden film co 2 roky, je to přinejmenším podivné. Při takové kadenci totiž lze jen težko očekávat, že každé dílo bude propracované, originální a zajímavé. I přes to jsem se rozhodl na tento film podívat. Schválně jsem si vybral film z Allenova nejoceňovanějšího období a ještě k tomu film ověnčený množstvím filmových cen. A definitivně jsem se přesvědčil, že filmové ceny akademií nemají smysl. Nechápu jak ten nejtuctovější romantciký scénář mohl získat čtyři oscary. Ten příběh, nejen že nemá žádnou extra zajímavou zápletku, nejen že není vyprávěn žádnými revolučními či nápaditými stylistickými prostředky, nejen že postrádá jakoukoli promyšlenější hudbu či práci s kamerou, on nevyniká dokonce a v hereckém obsazení. Po všech stránkách v tom vidím zcela tuctový pokus o komedii (píši pokus, protože mě to moc vtipné nepřišlo), která je dneska oceňovaná pro to, že to je natočil ten slavný režisér. Anebo možná jen nejsem cílová skupina...

Geniální příběh, výborní herci, nádherná kamera a fantastická hudba. Prostě skvost.

Krásný a poetický film o tom, jak by to dopadlo, kdyby si Franz Kafka koupil chalupu.

Posledním a nakonec i vítězným filmem večera souboje filmových škol byl zástupce pražské FAMU. Myslím, že co do obsahu mu mohl konkurovat jedině zástupce bratislavské VŠMU, ale tento snímek je prostě v některých ohledech mnohem lepší. Má nádhernou kameru, výborné herecké obsazení a krásný silný příběh. Ten podává neuvěřitelně citlivě a hlavně vizuálně poutavě. Ano, občas tam jsou záběry, které by se daly lépe seřadit, aby dávaly větší smysl případně úplně vyhodit, ale jinak tam není na co si stěžovat. Krásný film.

Třetím filmem na iShorts souboji filmových škol byl zástupce ze zlínské UTB. Je pro mě záhadou, proč dramaturgové do podobných přehlídek pravidelně vybírají i kamerová cvičení. Protože když vedle nich postaví film, u kterého byl primární záměr hezký příběh a ne hezké obrázky, působí tato civčení trochu bez duše. A tady tomu nebylo nejinak. Ten film vede od nikud nikam, resp. má zajímavou zápletku ale, během děje se nedozvíme nic zásadního, co by nám osvětlilo, co se nám snažil tvůrce příběhem říct. Prostě malý kluk se doma v noci bojí. Hezký námět, ale tím, že uděláte párkrát na diváka bububu nenaplníte děj. Druhý bod obratu je hrozně slaboučký, téměř neznatelný a bez pointy. Jako kamerové cvičení na postupy hororového žánru je to zcela jistě bez chybičky. Ale na přehlídce, která má ukázat to nejlepší z daných filmových škol to za mě nebyl ideální zástupce a reprezentant (takže možná je tad na vině i dramaturg iShorts, který to pásmo sestavoval).

Druhým snímkem na letošní iShorts souboji filmových škol byl slovenský zástupce. Nazval bych ho: film nenaplněných potenciálů. Ten film má sice zvláštní, ale zajímavou expozici, která pěkně rozjede děj. Otázkou pak pro mě zůstalo, proč ji rozvedl tak jak ji rozvedl a proč na nastevné úrovni snímek nepokračoval i na dále. Po příjezdu na "místo určení", rozumějme na kraj lesa a pole, totiž autoři odstartují sérii scén, u kterých jsem si ze začátku myslel, že sleduji zápletku romantického filmu a jen jsem napnutě čekal, kdy chlípný autobusák zneužije pohlednou náctiletou dívku. To se ovšem nestane, film najednou otočí a z nějakého záhadného důvodu dostaneme vážnou, ale asi nejzajímavější scénu, kdy si dva hlavní hrdinové začnou povídat o svých životech. To je za mě asi nejlepší scéna filmu a přišla mi hrozná škoda, že ji autorka tak rychle utne, jako by se s dalšími zajímavými dialogy nechtěla psát. Prazvláštním úkazem jsou pro mě postavy. Hlavní dívka na mě působila jako schizofrenička, každou chvíli má jinou náladu a člověk neví, zda se jí autobusáka zželelo, anebo jej nenávidí. Vedle ní tam pak je ta postava té pomocné učitelky, u které jsem přemýšlel, kam uprostřed pole a lesa na tak dlouho dobu odešla (co v lese dělá hlavní učitelka a ostatní děti je pro mě také záhadou, ale ty nejsou pro děj důležité, tak mě to trápit nemusí) a jejíž jediný úkol je pak utnout tu zajímavou scénu...kdyby tam nebyla, asi bychom o nic nepřišli, naopak, získali bychom zajímavější děj. I přes všechny výše zmíněné aspekty byl za mě snímek druhým nejlepším za večer, takže tři  průmerné hvězdy jsou za mě ok. A jestli se ptáte proč jsem jej nazval filmem nenaplněných potenciálů, tak je to proto, že snímek mohl být zajímavým filmem o hrůzách znásilnění, pak sociální studií dvou generací a na konci tak nějak nebyl ničím...

Prvním filmem na letošní iShorts souboji filmových škol byl právě tento snímek Můj drahý synovec. Snad se nikdo nebude zlobit, když napíšu, že byl písecký zástupce na přehlídce letos druhým nejslabším kusem (ovšem jen pro to, že kamerové cvičení dokáže předčit i úplný debil). On ten film vypadá nádherně, muselo dát spoustu práce, dostat do složitého terénu kočár, propracované kostýmy, herce i štáb s technikou, ale u mě to naráží na příběhovou část. Z mého pohledu to prostě funguje jen velmi slabě. Spousta věcí se tam děje evidentně jenom proto aby si scénarista usnadnil práci a nemusel vymýšlet zajímavější situace, potom tam jsou scény které by se daly s klidem vyhodit, protože nic zásadního nezobrazují (resp. pozor, jak bylo po filmu vysvětleno tvůrci, některé tam jsou pro to, aby si mohl Pavel Nový dát pivo!). Ano, abych  jenom nekřivdil, musím přiznat, že tam jsou i zajímavé momenty, a některé obrazy pěkně ilustrují ten mezigenerační střet, ten rozpor. Jenže ono to pak celé vypadá, jako expozice nějakého většího příběhu. Kdyby po této půlhodině následovala další hodina a půl děje, byla by to krásná expozice šíršího příběhu. Jenže nenásleduje. A mému celkovému dojmu moc nenapomáhá ani ten podivný CGI jelen na konci. P.S.: To že si za tím filmem nestojí ani tvůrci možná dokazuje i fakt, že závěrečné titulky jsou tak miniaturní a jedou tak rychle, že si prostě nemáte šanci přečíst kdo na tom filmu dělal.

Lipského komedie s Brdečkovými scénáři mám docela rád, ovšem tuto jsem nikdy před tím neviděl. A po jejím zhlédnutí už vím proč. Autoři se zde snaží adaptovat některou z knih Julese Vernea, ovšem adaptují je po svém pro české publikum a jemu odpovídajícím reáliím. Jenže to dost dobře nejde, protože z původního dramatu se snaží Lipský vytáhnout pro sebe tak typickou komedii, pročež to prostě nedává smysl. Nevíte, jestli to hercům máte věřit nebo ne, sofistikovaně se tvářící zařízení vypadají jako dětské hračky a fantastičnost nám podporují výpravné efekty. A ano, v komedii jako Adéla ještě nevečeřela to funguje, jenže ta je od začátku stavěna jako nadsázka. Toto ale celou dobu balancuje na hraně sci - fi dramatu a špatné komedie a moc tomu nepomáhá ani pesimistický závěr, který se autoři pokusili v posledních pár minutách přebít sluníčkovým vysvětlením. Nevím jak na to reagovali diváci v době premiéry, ale za mě slabé až podprůměrné.

Před cestou do kina na tento film jsem si nic zvláštního nezjišťoval a bylo to dobře. Na první dobrou mě po východu ze sálu napadlo, že jsem viděl dlouhý a místy lehce nudný film o člověku, co vypadá jako dcera Brežněva a Fridy Kahlo (a taky jako režisérčino matka), která kvůli ptáčkovi ve křoví z nějakého zvláštního důvodu chytne druhou mízu. Po zamyšlení mě pak ale napadá, že mi to připomíná příběhy Zdeňka Svěráka, kdyby je psal v dnešní době a genderově vyvážené. Když se nad tím zamyslíme, paralely tam totiž docela jsou -  hlavní hrdinka žije na nějaké malé vesničce kdesi na venkově, je považována trochu za podivína a komunita z ní má spíše jen legraci (Otík, děda Komárek). Ovšem na rozdíl od Svěráka, pro kterého je příznačný milý lidský humor a který má pro své postavy vytříbené skromné ale důrazné pointy, tento film se nežene tolik do vtipnosti, ovšem naopak vyniká v razantní a překvapivé pointě. A ano, jak jsem zmínil v úvodu, občas to na mě působilo utahaně a dlouze, ovšem neřekl bych že by tam byl nějaký záběr nebo postava nadbytečná. Spíše, opět v duchu Svěráka, je to taký ten "líný film", kdy zajímavý děj dlouze odtéká. Po technické stránce je třeba vyzdvihnout výkon v hlavní roli, protože je naprosto geniální a možná i kamerové pojetí, protože pěkně koresponduje jak s tempem herectví, tak s tempem příběhu. Celkově bych tedy snímek hodnotil na 4 hvězdy, jelikož jsem v ději občas spatřoval takovou tu prvoplánovou snahu šokovat, bez které se dnes už ale neobejde žádný festivalový film...

Po zhlédnutí tohoto filmu jsem byl doslova v rozpacích. Hned se pokusím vysvětlit proč. Než se ale k tomu dostanu, přejdu k jednoduššímu tématu a to technickému zpracování. Práce kamery s prostorem je naprosto fantastická, stejně jako výběr samotných lokací. Příběh ze striktního školského prostředí by se mohl samozřejmě odehrávat v nějaké staromódní gotické budově, ovšem autoři je zasazují do moderní brutalistní architektury přičemž její barvy jsou v dokonalém kontrastu s kostými většiny postav (že by nějaká inspirace Wesem Andersonem...?). Velmi zajímavá je i hudba, protože když slyšíme cokoliv nediegetického, jedná se o velmi minimalistické zvuky složené jen z několika málo nástrojů, které velmi dobře podtrhují jak napínavost situace, tak strohost většiny interiérů. Navíc velmi dobře korespondují s pomalejším tempem děje. Nejvíce podmětů k zamyšlení ale odstaneme, když se podíváme na příběh. Ten totiž vkusně a velmi decentně otevírá spoustu témat jako např.: kontrast generací, starost generace Z o životní prostředí, snadnost manipulace jedince s okolím... Film jich podle mě využívá zejména k tomu, aby v nás nahlodával mylšenku o tom, co je vlastně správné. Chová se správně učitelka, nebo rodiče? A co žáci, je jejich boj oprávněný? Autoři nás celou dobu nechávají na pochybách, ovšem konečnou odpověď nám nedají. A tak je to dobře. Při čtení anotacce jsem měl trochu strach, aby mi to moc nepřípomínalo starší film Náš vůdce a je pravda, že nějaké podobnosti tam jsou. Ovšem myslím, že autoři tohoto filmu téma manipulace jednotlivce s větší skupinou lidí zpracovávají svým, originálním způsobem a proto je není možné mezi sebou porovnávat. Ve finále mohu říci, že se mi ten film velmi líbil. Nenašel jsem na něm nic, co by kazilo můj divácký dojem a neváhám tak udělit nejvyšší počet hvězd.