SmileSun

Myslím si, že pohled na tento seriál se musí brát ze dvou hledisek a to především pro ty diváky, kteří budou řešit, jestli se to bude líbit nebo ne. Co se týče zpracování, tak si myslím, že když člověk pomine to, co všechno někteří představitelé přežijí (ve filmovém zpracování asi bude vždy hodně věcí, které jsou v reálném světě nesmyslné), tak se tento příběh velmi vydařil. Nechyběla zde akce, napětí, láska, soucit, a pak samozřejmě i ty nepříjemné věci. Což je právě asi to, co se nemusí spoustě divákům líbit: brutalita až nelidskost, která je zde zobrazena, ale bohužel je to založené na skutečnosti. Mě to také chvílemi drásalo, ale samozřejmě ne z filmového pohledu, ale z toho důvodu, že si člověk uvědomí, čeho všeho jsou někteří schopní. Pak je opravdu na místě otázka, kdo je tady skutečná příšera…

Jelikož jsme z Jižní Koreje zvyklí především na K-Drama, tak je to určitá změna podívat se na akční snímek. Mně se tato minisérie líbila, bylo to napínavé, souboje byli zajímavé, protože díky parazitům to byl boj opravdu hodně netypický. Také oceňuji to, že to mělo přiměřený počet dílů a díky tomu se z toho nestala natahovaná slátanina. A zakončení bylo také pěkné, přestože konec nabádá k tomu, že nás možná bude čekat pokračování...

Děj sice nebyl nijak náročný, ale zaměřil se na dost zásadní problém dnešní doby, tj. psychické problémy, které mohou vyústit až v deprese. O to víc to člověka zasáhne, když vidí, že se taková věc nevyhýbá ani lékařům. Přestože se jedná o ponuřejší téma, tak se to tvůrcům povedlo zpracovat tak, že jsem se i dost často nasmála. Navíc miluju ty korejské emoce a infantilnost, někomu to může přijít až moc, ale já si říkám, že by to asi každému prospělo, kdyby se někdy choval takto ztřeštěně. Obsazení hlavních i vedlejších postav se podle mého názoru vydařilo. Také se mi líbilo že, když udělaly postavy nějakou „botu“, tak se v následujících scénách na to nepřímo navázalo v jiné spojitosti, aby si dotyčný uvědomil, že jeho reakce nemusela být správná. Díky tomu nedocházelo téměř k žádným nedorozuměním. V příběhu to mohlo působit až trochu zvláštně, ale já si říkala, kdyby to tak někdy mohlo zafungovat i v reálném životě, tak by občas bylo hodně věcí o dost jednodušších.

První polovina seriálu mě celkem bavila, bylo to napínavé a plné záhad. Bohužel zde nebylo mnoho věcí vysvětleno a v druhé polovině seriálu mi přišlo, že už se to jen točí okolo toho, jak vymyslet obranu vůči něčemu, co přijde až za spoustu generací. Chápu, že v dalším pokračování se dozvíme třeba něco více, ale nepřijde mi, že by se to podařilo natočit tak, aby to nalákalo diváka se podívat na další sérii.

Seriál sice nemá žádný složitý děj, ale v tomto případě to vůbec ničemu nevadilo, protože klasický romantický příběh je okořeněn řadou vtipných scén, které jsou navíc podtrženy „animákovskými“ zvuky a občas i obrázky. Smála jsem se od začátku až do konce. Park Seo-joon zde předvádí narcise obdivuhodným způsobem, nejprve to bylo trochu nepříjemné, ale v průběhu mi to přišlo čím dál víc legrační, obzvlášť když promlouval sám k sobě. Park Min-yeong mě zase dostávala svými nespočetnými výrazy a mimikou, které často řekly vše. Z vedlejších rolí musím vypíchnout především Kang Ki-yeong, který zde měl neuvěřitelnou úlohu. Jeho chladnou hlavu bych si asi potřebovala někdy vypůjčit, protože to, s jakým klidem zvládal průšvihy své sekretářky a „duchaplné“ konverzace s více prezidentem, je neskutečné.

Přestože gangsterky nepatří mezi mé favority, tak musím přiznat, že tento seriál se velmi povedl. Dostalo mě už jen to, že hlavní prim ve velkém drogovém byznysu hraje marihuana a ne žádné těžké drogy a že se na tom podílí britská šlechta. Navíc obsazení se vážně vydařilo a je vidět, že skvělý výtvor může vzniknout i bez velkých hvězd. Seriálu nechybí akce, humor, drsnost, skvělé dialogy a zvraty. U většiny příběhu už člověk předem očekává, nebo alespoň tuší, co bude následovat, a tak jsem byla ráda, že v tomto případě se tak nestalo. Nečekaným překvapením pro mě bylo například, v co vyústilo ponižování Daniela Ingse a hlavně konečné rozhodnutí Thea Jamese.

V tomto případě nejde o topku z korejské tvorby. Je to pravděpodobně způsobeno trochu zbytečným protahováním některých scén a také tématem počasí, které zabírá většinu děje a není to zrovna nejzajímavější téma, ocení to pravděpodobně asi jen odborníci z tohoto prostředí nebo nějací meteorologičtí nadšenci. Také chemie mezi Song Kang a Park Min-yeong úplně nefunguje, což ale trochu (možná nesprávně) přisuzuju jejich většímu věkovému rozdílu. Na druhou stranu musím říct, že se nejedná o žádný propadák, s chutí jsem to shlédla dokonce a byla zde i řada vtipných scén. Pokud si chce tedy někdo pustit korejskou oddechovku a nevadí mu téma počasí, tak…

Je jasné, že tento film se nebude líbit všem. Já ale oceňuji nápad zpracovat pohádku o drakovi a princezně ve verzi pro dospělé. Navíc bylo fajn, že se nejen hlavní hrdinka, ale i většina jejích předchůdkyň snažily zachránit samy. Nejsem žádná feministka, jen věřím v to, že když jde někomu o život, tak u většiny lidí zapůsobí pud sebezáchovy bez ohledu na pohlaví a obzvlášť v situaci, kdy se musí spolehnout jen sami na sebe. Příběh nebyl nijak složitý, což u tohoto typu filmu ale určitě ani nikdo neočekává. Bylo to napínavé a líbilo se mi, jak bylo vymyšleno léčení zranění. Trochu jsem se totiž ze začátku obávala, že udělají z hlavní postavy nadčlověka, který v pohodě vyvázne i s popáleninami, ale naštěstí tomu tak nebylo. A velké plus dávám i za ukončení filmu.

Tak jsem zase jednou narazila na nezvyklý seriál z korejské tvorby. Díky hlavní postavě je děj hodně zaměřený na zápas a to konkrétně na tradiční korejský wrestlingový sport ssireum. Oproti běžně známému wrestlingu je tento mnohem umírněnější a méně nebezpečný, takže i v případě že člověk není fanouškem bojových sportů, tak se to dá úplně bez problémů shlédnout. Jinak je příběh samozřejmě okořeněn trochou romantiky, kriminální zápletkou a vtipnými scénami. Musím přiznat, že jsem se prvními třemi díly musela trochu prokousat, ale během čtvrtého mě to konečně chytlo. Hodně jsem obdivovala velmi klidnou povahu Jang Dong-yoon, kdy ho opravdu nic nerozházelo a naštvat ho, byl nadlidský úkon. O to bylo pak působivější, když se pak konečně jednou rozčílí a řekne všem, co si myslí.

Je jasné, že zahraniční tvorbě to nemůže konkurovat, ale myslím, že při malých zkušenostech s tímto žánrem a omezeným rozpočtem oproti americkým snímkům se tento film celkem povedl. Obsazení bylo také dobré a určitě je dobře, že si i přes prvotní plány tvůrců zahráli Václav Neužil a Matěj Hádek postavy v tomto provedení. Sedělo to do filmu lépe, než kdyby si své role prohodili. Vizualizace budoucnosti byla také celkem pěkná.