bery71

Je to lehce natahovaný a až na čestné výjimky jsou souboje sice nadprůměrné, ale to znamená pořád nudné - kvalitní akce je prostě drahá. Pár dílů je pro mě ale vysoce nad standardem Marvel univerza. Seriál využívá svojí délky a nechává nás postavy poznat, poznat lidsky a netlačit při tom na pilu. Občas jsem se nudil, ale nikdy mi nebylo trapně a nikdy jsem neměl pocit, že mě autoři mají za blbce. Je to příjemně přízemní a přirozený. Fakt škoda, že to není o půlku kratší.

Historka z Rumunska o lidech a hledání pokladu. Hezká a vtipná jednohubka.

Téměř výlučně řemeslná prázdná nuda AKA to, co je nejvíc zbytečný... Mrzí mi to. Ale na tuhle pohádku už se naladit neumím.

Jestli jsem něco nečekal, tak seriál, kterej bude podobně béčkovej jako ten polský a zároveň se mě to i stejně dotkne...no a ejhle.

Hodně masivní emocionální kotva, který vás táhne zároveň k sobě a zároveň dolů. Vtahující a tíživý. Není to zdaleka tak odlehčený a vtipný jako jsou The Meyerowitz Stories, který jsou tak skutenčně komedií i dramatem. Taky je to myslím oproti The Meyerowitz Stories ještě o kousek méně realistický zobrazení rozhovorů mezi lidma. Asi protože rozhovory dvou lidí nejdou napsat zábavně, emocionálně plně a zárveoň realisticky. Není to prostě Třeštíková, není to dokument, není to "ono", ale je to variace na život. Na život, kterej nechci. Adam Driver i Scarlett Johansson jsou skvělý. Jsou úžasný. Dlouho mě herecký výkony nebavily tak moc. Jsem z toho filmu smutnej a dojatej. Ale nemůžu se ubránit dojmu, že je to trošku fraška. Trochu moc to myslím tlačí na pilu a "doříkává". 136 min jsou masivní a možná, že délka má schválně přispívat k tíživosti filmu, ale asi bych se bez některých scén obešel. Samotné rozdělení do subkapitolek mi bavilo a přechody mezi nimi mi přišly vždy příjemné, neměl jsem pocit nesmyslných skoků. Život prostě plyne. Někdy se u něj ošíváme. Já jsem se ošíval dost.

Viděna epizoda o Neri Oxman. Velmi subjektivní komentář. Je mi to protivný. Je mi to taky sympatický. Nemůžu se rozhodnout co z toho víc a proč přesně ty pocity mám, ale jsou protknutý, vzájemně se povzbuzující a s jedním zárodkem. A oba moje pocity směřují téměř souběžně k dokumentu i k Neri Oxman. Je to dobrý. Je to kvalitní. Je to moderní. Je to dokonce inspirativní. Ale je to zvláštně papundeklový, přeleštěný a chybí tomu kus sebeironie. A to mě smrdí. Ale možná, že to do tohohle formátu nejde narvat a možná jde a jen to nikdo neumí a nebo (nejhorší varianta) to nikoho nenapadlo, protože to nikdo nechce. Určitě hraje roli i něco ze závisti, protože já jim určitě závidím. Já takhle dobrej nebudu a trochu mi to regulérně sere.

Intelektuální sebeironická masturbace.

První minutou začne hrát jeden tón a zní celou dobu. Ten tón komixový hudbení nástroj ještě nehrál, ale jeden tón ještě není píseň.

Hledat sebe znamená hledat střed a zároveň posouvat hranice.

Švankmajerovo pozorovací talent a schopnost předat zvukem a obrazem to, co v lidech vidí, baví. Je to vtipné a trefné.