bery71

Rábí aj. jsem poznal, ale Kiriju vlastně vůbec. A to ani v tom kýčovitém, ani v tom naivně malebném. Děs a hrůza. I když několik nechtěně ironicky komických momentů jsem si tam našel. A doplňuji si stupnici generických amerických středověkých "fantasy": Van Helsing > Solomon Kane > Last Knights

Jo, je to trochu jako kdyby byl Attenborough impresionistický obraz a ne obrázková učebnice a lze to tak brát a být s tím spokojen (jen vás možná bude štvát větší míra sentimentu v poslední desetiminutovce), ale to je myslím až příliš jednoduchý popis. Spíš je to příběh o znovu hledání sebe ve vztahu ke zbytku světa. Akorát tím zbytkem světa se na chvíli prostě stala chobotnice. *** Some Strange Octopus Level of Joy ***

Pozn. Nedokážu to teď popsat pořádně, tak jen velmi od boku: Jó, kdybych to byl viděl na půdě školy ve filmovém klubu, když mi bylo náct, asi bych si myslel, že to je geniální a hlavně by mi to přišlo strašně vtipný. Ale dneska si to neumím užít. Jak si vlastně užít popovou parodii z roku 92, když jsem díky autorské tvorbě něco podobného viděl tolikrát (z hlavy např. Kung Fury). Ta speciálnost je prostě pryč. I když je to groovy.

Subtilní a jemný příběh. Naprosto jednoduchý, ale drží to celou dobu. Je v podstatě hraná bajka a je krásná. Hory, med a člověk.

Laskavé a houpavé, ale ani hluboké, ani třeskavé. Může být.

Sympatická jednohubka, která se trochu drolí, ale suroviny mají dobrej základ. Může bejt.

Přehnané, naivní až jednoduché, ale určitě ne pitomé nebo nudné. Velkou kulturnost bych v tom nehledal, ale sitcom v 21. století může existovat a je to B99. Noise!

‘Football is the most important of the least important things in life' Napsal bych čí je to citace, ale ono se to moc neví, každopádně bych to radši neříkal v Sunderlandu. Tam se totiž nedaří ani těm postatným věcem ani fotbalu. A přestože se můžeme ohánět tím, že to je jen fotbal, tak ok, ale naděje a následné zoufalství těch fanoušků to nezmenší. Největší depresárna, kde "o nic nejde", co jsem kdy viděl.

Scénky nad zamyšleým čínským kapitalistou bych si asi dovedl odpustit, ale jinak pěkná sonda do dnešního světa, kde se potkává kapitalismus a kapitalismus - "jak jako že nemusí brát přesčasy?".

Je to velká prdel a pochopil jsem díky tomu, že drag je spíš terapie než show. Props!