Petus

Legendární western Sergia Leoneho s ještě legendárnější hudbou Enia Moricconeho je aboslutním klenotem mojí filmové sbírky. Už úvodní skoro 15 minutová scéna čekání na příjezd vlaku je naprosto brilantním důkazem Leoneho režisérského mistrovství. Ačkoli v této scéně nezazní ani tón hudby a až na pár slůvek se jedná o němou scénu doprovázenou pouze zvuky, které umí zabrnkat na nervy, její napětí na diváka skrze plátno přímo sálá. A když Moriccone poprvé uhodí do strun elektrické kytary, která spustí Harmonikovu píseň smrti, člověk téměř zalapá po dechu. Leone však laťku nastavenou úvodní scénou neopustil po zbytek filmu. Téměř o každé scéně se dá říci, že je dokonalá, a to po všech stránkách – kamera, zvuk, hudba, režie, scénář (kultovní hlášky), herecké výkony. Leone si dává na čas, každou scénu si stoprocentně vychutná, vyhraje si s ní do nejmenších podrobností a využije ji k vygradování děje jen, aby se o to lépe připravil na nevyhnutelný a grandiózní závěr. Příběh mstitele Harmoniky, který jde neomylně za svou pomstou (všimněte si jak Harmonika do každé scény téměř doslova vpluje, pro takové momenty člověk oceňuje mistrovství režisérů a kameramanů), jehož charismaticky elektrizující provedení jakoby zcela souznělo s jeho harmonikou, vdovy Jill, kterou CC ztvárnila s neuvěřitelnou dávkou sex-appealu, Cheynnea, bandity se zlatým srdcem, pana „vláčka“ „slimáka“ Mortona, který si sní svůj nesplnitelný sen o moři a nakonec Franka, ve kterém Henry Fonda ztvárnil dle mého jednu z nejlepších postav své kariéry (Frankův oční souboj s Harmonikou v závěrečné duelové scéně je něco, nač divák dlouho po skončení filmu zkrátka nemůže zapomenout), je dílo, které přetrvalo již 40 let a stalo se legendou nejen pro fanoušky westernů. A Moricconeho hudba se stala mezníkem filmové hudby vůbec. Co dodat, můj neoblíbenější film, nejoblíbenější soundtrack a taky nejlepší film, co znám. 5* je zatraceně málo.

Vykoupení je pro mě něco jako láska, není to jen povrchní zamilovanost, která po chvíli vyprchá, ale skutečná láska, která časem sílí a s každým novým pohledem nás utvrzuje v tom, že TO JE ONO. Vykoupení pro mě není filmem, u kterého obdivuju dokonalost jeho zpracování (preciznost režie, kamery nebo střihu), pro mě je tenhle film o pocitu. O pocitu, který ve mně vyvolává pohled na osud dvou chlapů, se kterýma bych šla kamkoli by mě zavedli a ještě k tomu ochotně a ráda. Tenhle film si pustím vždycky, když se cítím mizerně nebo smutně, zkrátka kdykoli mám pocit, že potřebuju trochu povzbudit a pohladit po duši, a po jeho shlédnutí vždycky jen omámeně sedím, na tváři melancholický úsměv, v hlavě příjemně prázdno, vlhko v koutcích očí a na tvářích a u srdce tak příjemný hřejivý pocit, který mi říká, že to všechno není vlastně tak úplně na h… Tohle pro mě znamená Vykoupení. A na to je jakýkoli počet hvězdiček prostě málo.

Takhle vypadá krása – oduševněle a působivě, čistě a hluboce. Film, který je tak křehký jako ženská duše a zároveň stejně silný. Film, který skládá poctu všem ženám bez rozdílu. Jejich síle a houževnosti, kterými disponují. Stejně jako hlavní hrdinka Manuela, která musí po prožité tragédii sebrat veškerou svou sílu a odvahu, vyškrábat se znovu nohy a čelit nepřízni osudu. Postavit se své minulosti i budoucnosti, podívat se jim zpříma do očí a zároveň najít něco, pro co stojí za to zase žít. Právě ona (ostatně jako všechny hlavní hrdinky – mimochodem všechny fantastické a fantasticky zahrané) dokazuje, jakou sílu v sobě žena má, když opravdu miluje, lhostejno zda své dítě, manžela, milence, milenku či přítelkyni. Že je úplně jedno, kdo jste a co nebo koho milujete – ten cit je naším hnacím motorem, naším motivem i cílem, naším počátkem i koncem. Určuje naše činy a naše touhy. Prostupuje celým naším životem, který se s nikým nemazlí a který má pro každého nachystáno pár pořádných kopanců a zároveň nám dává sílu přijmout je a znovu se zvednout. Z Vše o mé matce dýchá nejen neuvěřitelná síla, ale taky odhodlání a nezlomná naděje, že bude líp. A že všechno zlé bude (dřív nebo později) k něčemu dobré.

Brilantní, dechberoucí, mrazivé aneb nakolik realisticky lze převést komiks na filmové plátno. Netopýřího muže jsem měla ze všech superhrdinů vždycky nejraději a potají jsem celé roky doufala, že se objeví někdo jako Chris Nolan a natočí něco jako Temného rytíře. Ale to, co se Chrisi Nolanovi s Batmanovskou ságou povedlo předčilo veškeré moje naděje. Tak temný, mrazivý a působivý je jeho film, který se dá srovnat s nejdrsnějšími gangsterkami. Ačkoli hlavní padouch Joker v absolutně mistrovském podání Heatha Ledgera, který jakoby vystoupil z hlubin chaosu jen proto, aby jej v plné míře rozpoutal v Gothamu, je nakonec přemožen, přesto na vás z celého filmu dýchá až neskutečná beznaděj, ale zároveň také jistota, že Batman svou roli ještě nedohrál. Bože už se na to těším a pevně doufám, že laťka nastavená Temným rytířem bude pro Chrise Nolana minimálně dosažitelná.

Už nikdy pro mě nebude pohled na křesťany stejný. Už nikdy si bez ironického úsměvu nevybavím příchod tří králů k ježíškovi do chléva. Už nikdy se nebudu na barbarské kamenování odsouzených dívat bez toho, aniž bych zkoumala kvalitu mužských vousů. Už nikdy si nepřečtu latinský nápis, aniž bych se nad jeho správností nepokrytě neušklíbla. Už nikdy nebudu mít stejný vztah k šišlání. Už navždycky budu milovat monty pythony. Sbor ukřižovaných zpívajících o tom, jak je život krásný a je třeba brát to z té lepší stránky je životním zážitkem a jedním z vrcholů monty pythonovské absurdity. Tleskám, klaním se tykvi a sandálu a děkuju bohu za to, že jsem ateista.

Vizuální orgasmus. Při kráse jednotlivých scén zapomínám dýchat. Když se na zem snáší déšť žlutých dubových listů, mezi nimiž tančí se svými meči dvě krásky v rudém nebo jediná kapka vody na tváři milované ženy odrážející se v zrcadlové čistotě horského jezera, na jehož neporušené hladině svádí dva bojovníci bitvu na její počest. Hra na kótó jako doprovod souboje v kapkách deště. Černé mračno šípů, letících na klidně čekajícího Jeta Li. Nevím, která scéna je úchvatnější, ale každou si budu pamatovat až do smrti. Tohle už nelze nazývat řemeslem, Yimou Zhang jej povýšil na umění. Když k tomu připočtu legendy čínské herecké školy (Maggie Cheung mě prostě dostávala každým gestem), vznikl skvost, který je pro mě no 1 před Tygrem a drakem i Klanem létajících dýk. U výše jmenovaných se mi takhle srdce dojetím a krásou rozhodně nezastaví.

Svět bez pravidel a nařízení, svět bez hranic a omezení, svět, ve kterém je možné úplně všechno. Aneb Alenka v říši divů šmrncnutá cyber punkem, hrdinský epos téměř biblických rozměrů a akční nářez, který člověku pumpuje krev a adrenalin rychlostí tryskového letadla. Zrodila se legenda, která změnila tvář akčního filmu. Navždy. A způsobila šok srovnatelný se zjevením Metropolisu v roce 1927. Aspoň pro mě. Je to ikona. Je to kult. Je to modla. Je to film, jaký jsme si všichni přáli, ale neodvážili jsme se snít o tom, že by ho někdy někdo natočil.

Nejlepší sci-fi pohádka všech dob, která stála u zrodu mé lásky k filmu vůbec a současně film, u kterého nejvíc lituju, že poprvé může být jen jednou. Když Darth zachrčí svole legendární "jsem tvůj otec Luku" stojí moje chloupky v pozoru jak imperiální armáda. Bože, ten pocit tak miluju.

Excelentní ukázka toho, že to jde i bez 3D a stylu made in Hollywood, ba právě naopak, že tohle všechno se může před genialitou mistra Miyazakiho schovat. Byť miluju Princeznu Mononoke, Zámek v oblacích miluju o pořádný kousek víc. Prostě nejlepší animák vůbec. Tečka.

Už pěkných pár let vedu se sebou malou soukromovou válku o to, který film má nejlepší filmový soundtrack. Tenkrát na západě nebo Poslední Mohykán? Faktem je, že Mohykán nepatrně ztrácí, ale fakt taky je, že je to jen o hrudník Claudie Cardinale. Co dodat k filmu, který mě už úvodní scénou běhu lesem vtáhne a nepustí až do posledních minut, které se dají přirovnat snad jen ke stíhací jízdě ve formuli 1. Dokonalá kamera, dokonalá režie, dokonalé obsazení (moje nejoblíbenější role D-D Lewise) a jak jinak dokonalá hudba tak nabytá emocemi až je to k neunesení. Malý klenot mého žebříčku nej, který si ostražitě hýčkám.