Chen

Syrové a surové biografické drama, které se nevyhýbá otevřené sexualitě, ale nesnaží se upoutat jen jí. Gia byla nespoutaná, extravagantní a stejný je i film, který mapuje její osudy. Výtečná Angelina Jolie byla správnou volbou, protože i ona je svým způsobem divoká a neortodoxní.

Takhle vypadá zfilmovaný sen patnáctiletého kluka a víte co? Mně je dvakrát více a je to i můj splněný sen, je to šílenost, je to šílenost nevídaných rozměrů, která nemá obdoby, ale je to zábavné jako máloco. Pokud někdo čekal něco jiného, tak má asi smůlu, ale tohle je inspirováno sérií hraček, které měly a mají podporovat americký patriotismus, filmová podoba je pravděpodobně to nejlepší, co z mohlo (s ohledem na inspiraci) k divákovi dojít. Dítě ve mně je unešeno.

Obsazení je fajn, akční scény slušné (ale potenciál některých herců rozhodně nebyl v tomto ohledu využit), ovšem na můj vkus se to bere příliš vážně. Předchozí dva filmy o sobě věděly, že jsou kr*vinkou na motivy hraček a nestyděly se za to, Snake Eyes se tváří hrozně osudově a minimálně v mém případě to u filmu, který vznikl na motivy hraček, nefunguje.

Asi jsem divný, ale jednička se mi líbila více. Ta byla přepálenou akcí s roztomile ujetými postavami. Odveta se na můj vkus drží příliš u země. Není ani tak vážně míněným filmem, ani roztomile over the top podívanou, ale zasekla se někde mezi. Finále je uspěchané, akce nepřehledná a záporáci nevýrazní.

Klasický námět komplikovaného vztahu matky s dcerou okořeněný o kriminální nádech. S čím jsem ale postupem času bojoval, bylo chování Ginny. Zhruba ve druhé polovině začala být na můj vkus přehnaně otravná a nesnesitelná. A ano, pubertální osoby takové často jsou, ale tohle bylo hodně na hraně.

I po třetí řadě můžu potvrdit, že je o komediální klenot, který těží z praštěného ale chytrého humoru, výtečného obsazení a roztomile bizarních songů. Jen tiše doufám, že s tím, že se projekt přesunul na Netflix, tak se mu dostane pozornosti, kterou si zaslouží.

Já jsem nakonec velmi příjemně překvapen, speciálně po brblání, co jsem v některých zdejších názorech četl (ale asi je dnes podle některých "cool" kritizovat vše, co Netflix vytvoří). Jde zajímavou  podívanou, která se nebojí jít jinou cestou než předloha, má slušné tempo (na rozdíl od jiných mě nenudily ani úvodní epizody), zapamatovatelné postavy, slušné triky a výtečné akční scény.

Vítězství na dvou frontách, dokonale fungující satira zesměšňující archetypální středoškolské limonády, kterých jsou plné televize a současně okouzlující tanečně-hudební série, za které si musíte zamilovat snad každé vystoupení podivínů z Glee sboru. Pro mě jednoznačná jednička mezi novými seriály. Trošku mě sice překvapilo, že někteří lidé nepochopili, že seriál se rozhodně nebere vážně, což podle mě musí dojít každému, kdo má alespoň trošku smyslu pro humor, ale ti, co ví o co tvůrcům Glee kráčí, musejí tenhle energií napěchovaný seriál zbožňovat. A netvrďte mi, že vás zdejší hudební vystoupení a humor nesráží do kolen, lhát se nemá :D.

Je to rozhodně bližší japonskému originálu, než starší americký pokus přivést Godzillu na plátna. Ovšem nemůžu říct, že by se to na kvalitě odrazilo tak, jak bych čekal. Počátek je poměrně vláčný a zaměřený spíše na rodinné drama, monstra v hlavní role jsou předváděna jen v náznacích a pracuje se s budováním atmosféry. Postupem času se méně a méně pozornosti věnuje lidským hrdinům a jejich příběhové linky jsou velmi jednoduché a chtělo by se říct až nezáživné a oko divákovo se více a více soustředí na Godzillu a její protivníky. Edwards ale nechce sázet na přehnaně epické souboje, takže preferuje střety v temnotě a dýmu. Jenže já jsem toužil alespoň po jednom epickém řezání se hlava nehlava. Co si budeme povídat, dějově nikdy nebyly "Godzillácké" projekty extra propracované a je pravda, že herecké výkony v aktuálním dobrodružství uřvaného japonského monstra jsou vynikající, ale pokud se sází jen na to a chybí monumentálnější střet, scénář je poměrně povrchní a lidští hrdinové občas působí jako "křoví", tak ani šikovné obsazení situaci nezachrání.

Čekal jsem, že to bude, alespoň, co se týká akce, větší divočina. Po té trikové je to naopak divoké až příliš. Co na mě ale opravdu zabralo, byla emocionální rovina. Goemon je nesmírně poetický a nádherně sentimentální.