Vitex

V závěru jsem mosel, mysim, aj uronit... Opravdu.

Moc to komentovat nebudu - film, který si pět zaslouží zcela jistě, ale nijak zvláštní paráda to není - ovšem montáž ve scéně křtin je geniální (což je zároveň asi jediný filmový postup - jinak je to celé jenom literatura převedená do pohyblivých obrázků - ale převedená opravdu pěkně).

Na tu dobu jistě paráda - ale ten konec ! TEN KONEC ! ( - to jako že jsem doufal v lepší)

Podobenství o koloběhu zla ve světě, o podléhání lidským slabostem a o odpuštění, zasazené do jakéhosi bezčasí. Mystické prvky, absurdní humor – jakoby něco mezi Tarkovským a Kusturicou. Jednoduchá, funkční režie.

Wajdovo vyrovnávání se s 50. léty i s událostmi v Gdaňských loděnicích pomocí rekonstrukce života bývalého úderníka Nové huti, který se z populárního stranického funkcionáře postupem času stal skoro disidentem. Ze všech Wajdových filmů, které jsem zatím viděl, byl tento formálně nejpreciznější.

Další z Wajdových filmů na téma druhé světové války tentokrát demytizuje osvobození koncentračních táborů, osvoboditele i radost osvobozených. Mimo jiné řeší otázku, jestli je po takových zážitcích člověk ještě schopen normálního života. Těkavá ruční kamera a hojné používání detailů vtahuje diváka doprostřed dění a dodává snímku na autenticitě.

Film o mladíkovi, který hledá smysl života. Zkratkovitou, úspornou a elegantní formou vyprávění, plnou nejrůznějších zcizujících efektů, se Zanussimu podařilo do necelých devadesáti minut dostat takové množství podnětů a myšlenek, že po skončení filmu divák neví, jak to všechno má vůbec uchopit. Myšlenky vyvstávají a v zápětí jsou negovány (nebo nechávány nedořešené). Závěr filmu diváka nechává už zcela samotného ve svých vlastních interpretacích. Podle mě je to především o tom, že smyslem života a zároveň nejdůležitější věcí v něm je láska a rodina.

Těžce sledovatelný film, který zachycuje a vyrovnává se s čtyřiceti lety Maďarské historie (30. – 60. léta) a především s otázkou socialismu. Tím, že na relativně malé ploše ukazuje tak dlouhý úsek a při tom vždy ukazuje to podstatné ze situace lidí oné doby, umožňuje problematiku socialismu lépe pochopit. Po stylové stránce sevřené dílo. Dlouhé pomalé záběry, krásné kompozice. Použití skoro až mystických prvků. První Maďarský film po nepodařené revoluci z r. 1956, kde se mohly objevit scény z pracovních táborů.

Pozvolna plynoucí film o milostném trojúhelníku mladého klavíristy, ještě mladší, těžce pochopitelné ženy a jejího hluchoněmého manžela. Na filmu se asi opravdu velmi podepsalo to, že neobsahuje všechny původní části příběhu (první sestřih měl tři hodiny - vystřižena byla celá postava "čtvrtého" z onoho trojúhelníku). Přes skvělé herecké výkony všech představitelů jsou motivace postav nakonec nepříliš jasné a vyznění filmu vyšumí kamsi do prázdna. Šťastná je myšlenka, vyzradit konec hned na začátku.

Hnus přecházející v smích (pokud máte smysl pro černý humor).