Gereth

Svatba, stejně jako každá událost od které se něco očekává, je místo, kde se na povrch může dostat kterákoliv z vašich emocí. Dobré, špatné, minutu od minuty so můžou měnit a vzájemně se promíchávat. Ta Rachel a Sidneyho je chvílemi trochu usměvavá s výbornými hudebními vsuvkami a chvílemi tryskající dramatickými emocionálními interakcemi traumatem obtěžkané sestry nevěsty se svatebním okolím. Bohužel s důrazem na autenticitu, kdy jsme svědky kdejaké maličkosti týkající se svatby, přichází i trochu nuda. Ačkoliv je to tedy zajímavá sonda do této nuceným veselým prosycené události, nedokázala si po celou dobu udržet mojí plnou pozornost. // 60%

Tak jsem si to po zhruba osmi letech pustil znovu s tím, že dneska už to budu brát jako průměrnou akční oddechovku. Zdejší hodnocení jsem bral s rezervou kvůli všeobecně panující nostalgii vůči podobným hitům z dané doby. Děj, počínaje už hned první wtf scénou je dost churavý a jde víceméně akorát o to, dostat našeho (anti)hrdinu do co největších sraček a sledovat jak se z nich dostane. Všechny rádobychytré a objektivní řeči stranou, dostává se z nich způsobem, který divákovi (a často i padouchům) nenechává žádnou šanci zachovat si vážnou tvář. Smál jsem se od začátku až do konce snad nad každou větou, která z hlavní dvojky vypadla. Přemýšlel jsem, jestli byl za posledních 5 let natočen film s podobně drsným a zároveň vtipným hlavním hrdinou. Nic mě nenapadlo. Teď abych všechny ty filmy s Willisem sháněl znovu. // 90%

Všechen ten natahovaný děj a některé díly z poloviny vyplněné vatou spolehlivě vykompenzuje ta všudypřítomná tajemnost. Neznám jiný seriál, který by si přívlastek mysteriózní zasloužil více. Do samého konce jsem si vůbec nebyl jistý, co kdo vlastně ve skutečnosti umí a jak to celé dopadne. Každá odpověď přinášela další a další otázky. Nehraje se na krásný tvářičky a velkolepé efekty. Všichni jsou zaprášení, špinaví a ve vší té bídě si nikdo nemůže být jistý životem. Co se týče mythologie a celkově myšlenky, nejvíc ze všeho mi to připomínalo knihu Svědectví (The Stand) od S. Kinga. Rozhodně dílo, které si zaslouží pozornost. // Nejoblíbenější postava: Jonsy // 1.serie: 70% // 2.serie: 80%

Animace fajně temná, myšlenka ďábelských vynálezců celkem pěkná, nabízející spoustu možností seberealizace. Kámen úrazu je ale v tom, že Igor není moc vtipný. U moderních animáků už jsem si tak nějak zvyknul na to, že většina hlášek a komických kousků leží na vedlejších postavách a ze Scampera a Briana opravdu občas něco vypadne, ale není toho tolik, aby to aspoň z části vyvážilo k uzoufání nudnou hlavní linku s Igorem a jeho výtvorem. // 45%

Od hráčů pro hráče. Ostatní nechť pokračují. Parodie na pan&paper rpg, která nevyužívá potenciál ani z poloviny. Pár dobrých vtípků se najde, ale jsou to povětšinou takové, které hráči zažili tolikrát na vlastní kůži, že už to nikoho ani pořádně nepobaví. Osobně jsem hrával drd a i nějaké to mmorpg a zažívali jsme mnohem šílenější a několikanásobně vtipnější situace. Věřím, že by lepší scénář dokázal napsat každý trochu lepší roleplayer s nadhledem. Pravděpodobně je to úmyslně povrchní tak, aby to pochopili i nehráči, jenže pro ně to prostě není a jejich názor za všechny vystihuje ten Radiqův. Více scén jako je ta první hospodská, méně epických blábolů a trapných hlášek (viz evergreen proč být venku s nádhernou holkou, když můžu hrát rpg) // 35%

Přijde mi, že většina recenzentů a komentátorů je k Alence až příliš krutá. Stejní lidé, kteří u Sweeneyho nadávali na přílišnou temnost a morbidnost, tu nyní znechuceně kroutí hlavou nad přepísklou barevností a infantilností. Ano, Burton žene své vize do krajností stejně jako Depp své postavy často až za hranici šílenství. Za to je ale všichni přeci tak milují! To už jste zapomněli, jak ve skutečnosti vypadaly jeho starší filmy nebo jste si je zarámovali a zamkli do trezoru jako něco, co už nemůže být překonáno? Podezírám zaujetí vůči Walt Disney a jisté tendence přidat se do vlněného stáda, protože ačkoliv má film své mouchy a nelze nepostřehnout jeho podbízivost americkému mladému růžolícísemu (jestli takové slovo ještě neexistuje, tak by se dozajista mělo přidat do slovníku) publiku, přesto je to taková pecka originality a fantazie, jakou by ze sebe těžko někdo jiný dostával. // Mimochodem, srážet něčemu hodnocení kvůli dabingu nebo averzi vůči 3D je sprostý alibismus. // 80%

Sebelítost sama o sobě je jedna z nejhorších vlastností, kterou můžete dostat do vínku. Ochromuje ducha, pomalu vás odcizuje od okolí a nakonec vás nechá samotné a v očích všech ostatních navždy ponechané jako slabou karikaturu člověka. Citové vydírání tak, jak ho v celé své ohavnosti představuje Umění plakat je jeho nejobludnějším projevem, jaký jsem měl tu příležitost poznat. Nebylo příjemné to sledovat. Postavy můžete litovat, považovat je za oběti čehokoliv, co vás jako omluva momentálně uspokojí, ale spíše je budete nenávidět. Protože snad každý, koho v tomto snímku uvidíte, nese část viny. Za to co udělali nebo za to co neudělali. Nečekejte žádné dramatické scény nebo velké zvraty. Nic není zveličováno, nic tu není pouze na efekt. Kamera jako by byla pouze svědkem všeho toho svinstva. // 65%

Nedokážu si pomoct, ale tady musím lehce nadhodnotit. Kvůli okouzlující Zooey Deschanel (jejíž postava mě ovšem část filmu iritovala snad ještě víc než ta v 300 days of Summer), kvůli atmosféře malých zapadlých klubů a krámků, kvůli panoptiku méně či více zajímavých postav a hlavně kvůli tomu ničím nezkaženému pohledu na svět, s kterým bych se v mnohém rád ztotožnil. Nezabíjejte v sobě originalitu, ať si myslí kdo chce co chce. // 70%

Vždycky mě ve filmu pobaví scéna, kde hrajou dva přehnaně inteligentní a moudří lidé šachy, jeden udělá tah, po kterém si je absolutně jistý svou převahou, prohodí nějakou hlášku a následně dostane šach mat. Pak je z toho celý překvapený a spolu s diváky uznale pokývá hlavou a připustí, že by v tom mladíkovi opravdu něco mohlo být. Přitom šach mat jedním tahem v drtivé většině případů nepřehlédne ani podprůměrný šachista. // Co se samotného filmu týče, je to jeden z těch, kde hlavní hrdinové nejdříve střílí a pak ... jsou závěrečné titulky. Smysl pro realičnost jsem zahodil stranou a vychutnával si plnými doušky Travoltu cupujícího vše, co mu přišlo pod ruku. Mayers je zde pouze do počtu a pro potěchu dívčích srdcí. Ten jeden twist byl příjemným překvapením, které jsem ve víře v průměrné schéma akčňáren opravdu nečekal. // 70%

Inception je filmem na rozhraní dokonalosti. Několikavrstevní akční pecka s, jak všichni očekávali, výbornou režii a takovým hudebním doprovodem, který vám bude pulsovat hlavou ještě dlouhou dobu po jeho prvotním zaříznutí do vašeho mozku. Základní myšlenka je geniální ve své jednoduchosti. Sen je každodenní zkušenost víceméně všech lidí na planetě a přece je na něm stále něco magického a nevysvětlitelného. Jeho interpretace Nolanem je ... velkolepá. Vykašlu se ale na chválení, toho je všude okolo oprávněně plno a radší poukážu na ty dvě věci, kvůli kterým si podle mého názoru Inception nezaslouží být zařazen mezi nejlepší filmy všech dob. Tento film má logické chyby, není jich málo a autoři jakoby se ani neobtěžovali jejich maskováním. Obyčejnému akčňáku bych to odpustil, Nolanovi ne. Druhý a nejdůležitější nedostatek je pro mě v hereckých výkonech. Taková sestava a takhle odfláknuto. Přišlo mi, jakoby to ti herci chtěli mít co nejrychleji zasebou. Není to uplně špatné, nikdo to vyloženě nezpackal, ale není to ani nic převratného a to by asi v tomto případě být mělo. Kde jsou nějaké emoce? Kde jsou kulervoucí hlášky? V tomto směru jsem si přišel jako na nějakém semináři, kde mi v první půlce všichni polopaticky vysvětlují, co a jak v půlce druhé. Jakoby nikomu ani nešlo o život, jakoby to bylo požární cvičení. Trošku toho srdíčka do toho hvězdy. // 90%