Gereth

Na animák s disneyovskou grafikou tam je nějak velké množství mrtvých. Hezká oddychovka, ale nic převratného. Klasické schéma osmdesátek. Naštvanej řízek si to po ztrátě svých blízkých vyřídí se všemi zlouny. Aspekt toho, že to je animované by šel využít i lépe. // 60%

Devadesát minut, z nichž každá stojící sama o sobě je vyjímečná, namalovaná, nevynechávaje jedinou maličkost a nesoucí obrovské kouzlo okamžiku. Vše je navíc podtrhnuto velmi podmanivou hudbou a s tím jak se všichni neustále tváří tajemně, neodhadnutelně a nedostupně se může člověk nechat zmást a myslet si, jaký to je film komplikovaný a skvěle promyšlený. Není. Pospojujte si tato jednotlivá zrnka písku do celistvého obrazu a pak foukněte. Nezbude vám nic. Vše je hrané na efekt a tak jediné místo, kde si vás dívka ze stratosféry může získat, je vaše lyrická artistická duše. Nikoliv však rozum. Ne že by pointa byla hloupá a těžko byste pro ní hledali lépe napsanou postavu čí jinak vyhlížející a hrající herečku. Pouze cesta k ní vyšlapaná vás schválně vede oklikou skrze zamlžené lesy a tajemné hrady, vypráví strašidelné historky a doufá, že pak uvěříte, že v ní bylo něco tajuplného. Nějaký čas před koncem mě napadlo, že by to takhle mohlo skončit, ale poté, co jsem se zamyslel nad tím, jak se kdo choval, jsem to zahnal jako absurdní myšlenku. To jsem ale ještě nevěděl, že oni to opravdu takhle zbaběle utnou. Jeden z mála filmů, který mě naštval a okouzlil zároveň. // 70%

Se změnou režiséra přišlo alespoň částečné vystřízlivění a tak se při sledování pokračování sesterstva nebudete nevěřícně ošívat tak často jako u jedničky. Stále je to nablblá romantická komedie pro puberťáčky, ale už obsahuje nějakou tu reálnou upřímnost a celkovou lehkost. Minimálně jsem se tentokrát nemusel cítit nepatřičně, když jsem každých pět minut nevytahoval kapesníčky. I ta čtveřice mi přišla nějaká krásnější, jak vzhledově, tak i herecky. Myslím, že můžu s klidným srdcem říct, že to dalo fušku, ale jsme na koukatelném průměru. // 50%

Kdyby mi při narození ustřihli pindíka, zavřeli mě do věže pouze s kupou knih z červené knihovny a na mé 14té narozeniny by mi pustili tento film, možná bych byl s hodnocením někde jinde. Bohužel ale žiju v reálném světě a tak si nejsem jistý, jestli se nad tímhle citovým vydíráním protkaným všemi kliše ze všech romanťáren, které vás zrovna napadnou, smát, brečet nebo se urazit. Ale možná jsem pouze příliš velký cynik. A teď si jdu dát dvojku, protože jsem upřímně zvědavý, co narvou tam. Přijde mi totiž, že všechna srdceryvná traumata jsou již vyčerpána. // Nejoblíbenější příběh: Dokumentaristka // Celkově: 40%

Tento příběh života má takovou hloubku, jakou v něm dokážete najít. Může být uklidňující, rozjímavý a nabízí spoustu témat k zamyšlení, pokud jste alespoň z části duchovně zaměřený člověk. Stejně tak bych ale teď na místě dokázal vyjmenovat hned několik lidí, kteří si potrpí na kvalitní filmy, nejsou v žádném případě hloupí, ale o kterých vím, že by jim tato alegorie určitě nesedla, že by je i přes svou relativně krátkou stopáž nudila. Popravdě se divím, že se zde nachází tak malé procento negativních názorů i hodnocení a do jisté míry z toho podezírám jméno režiséra a zemi původu. Nicméně díky mé obecné životní pomalosti, schopnosti zírat do prázdna i desítky minut a posedlostí hledat za každou věcí věc jinou, často takovou, která se tam ani nenachází, byl toto pro mě jeden z nejsilnějších filmových zážitků. // 95%

Tomuhle říkám oddechovka. Jak pro diváky, tak pro herce i jejich postavy. Obyčejný den dvou obyčejných lidí kdesi v obyčejné oblasti Ameriky. Celé je to tak obyčejné, až si člověk říká, proč by o tom někdo točil film, který by se dal shrnout minutovým promítáním nápisu: "Fuck it. Let's move on with our lives." A přece. Znáte takovou tu náladu, kdy s někým sedíte v hospodě na pivku a bavíte se probíráním kdejakých nesmyslů? Nevím jak se mu to podařilo, ale tento minimalistický snímek mi takovou náladu dokázal přivodit. Trocha optimismu. // 70%

1 místnost, 1 otázka, 8 lidí, 80 minut. Pravidla jsou vcelku jednoduchá a dokud se úchazeči o práci chovají racionálně, dokáží vás spolehlivě udržet v němém očekávání dalších událostí. To ale trvá pouze do určité doby. Pak, během několika málo minut se vše neuvěřitelně vyhrotí a všem jakoby najednou přeskočilo. V okamžiku lidé ztrácí všechny zábrany a pak už se jen každý zaškatulkuje do přidělené role a vy zjistíte, že ona zkouška není tak moc promyšlená, jak se zpočátku tvářila. Některé události jsou přítomné pouze za účelem toho, aby mohly být vytáhnuty ve flashbackovým závěru. Vzhledem k tomu, kolik věcí se mohlo stát uplně jinak, to pak ale nepůsobí geniálně, spíše vykonstruovaně. // 60%

Joooo, tak takhle to nefunguje a chvílemi to byla až křeč, jak se tvůci téhle komedie snažili přesvědčit své diváky, že ano. Vše vyhnáno do největších krajností. Molly absolutně nekritická, Kirk uplně nejklasičtější extra hodný loser, kámoš pako se srdcem na pravém místě, expřítel zabezpečený hezoun, expřítelkyně mrcha...tenhle scénář by vám víceméně kdokoliv vycucal z prstu za jeden večer. // 40%

Některé ty scény a rozhovory jsou tak absurdní a zároveň všední, až si člověk říká, že jo, tohle fakt může být jedna z těch slátanin, co život dokáže zplodit. Uvěřitelnost. To je kvalita, kterou tento snímek má a která tak zoufale chybí většině dnešních romantických dramat/komedií. // 75%

V průběhu mi v hlavně naskakovala spousta otázek a málokterá z nich se dočkala odpovědi v rámci filmu. Abych celkově docenil El Método, zřejmě bych nejprve potřeboval pochopit, jak by celá tato Grönholmova metoda měla fungovat (a zdali vůbec realně existovala). Bez potřebného vnitřního pohledu jsem se takhle stále nemohl zbavit dojmu, že kdyby se některý z účastníků zachoval jinak, mohlo se jim to celé zbořit jako domek z karet. Některé věci jsou vysvětlené, ale pouze v rámci stále probíhajícího řízení, což je ale s přihlédnutím k celkovému konceptu dost nedůvěryhodné. Nicméně jako psychologické drama nastiňující, co všechno lidé dokáží udělat, aby získali práci, to fungovalo bezchybně. Věřím, že jsou lidé bez problému schopní ponižovat sebe, své okolí, absolutně kašlat na morálku a hledat jakoukoliv slabinu umožňující zničit své oponenty, pokud jim o něco jde a tady je velice realisticky znázorněno, jak se přátelská zdvořilost mění postupně v rivalitu a nakonec v lidský hyenismus. Zajímavá konverzačka k zamyšlení. // 70%