Gereth

Není snad žádné téma, před kterým by se tento serial zastavil. Zbraně, drogy, potraty, terorismus, pedofilie, jakákoliv bolístka tohoto světa, která vás napadne...Neexistuje nic, co by se tahle povedená partička z baru rozpakovala zneužít ve svůj prospěch. Každý v tomto seriálu je sobecká pokrytecká svině bez jakýchkoliv morálních zábran. Proto si je všechny tak rychle zamilujete. Některé dialogy jsou natolik dětinské a hloupé, že vám brzy začnou připomínat ty, které vedete s kámošema, když jdete z hospody. // Nejoblíbenější postava: Charlie // 85%

Jak už to tak poslední dobou bývá, nejvtipnější postavy byly ty vedlejší. Dá se ocenit zajímavý nápad vyprávění z několika pohledů a dají se ocenit některé opravdu originální scény. Nicméně všechno se to ztrácí v neustálé snaze vrazit nějaký ten vtip, kamkoliv to jen trochu šlo. Každá postava se pořád snaží hláškovat, ale v drtivé většině připadů je to dětinský humor školáků prvního stupně. A ten už pro mě bohužel přestal být vtipný. Mimochodem laciná animace je to poslední, co by mi na podobných snímcích vadilo. // 50%

Takhle neustávající proud hlášek už jsem dlouho neviděl. Na začátku filmu jsem se začal smát a tento smích skončil v podstatě až se závěrečnými titulky. Několik scén jsem si musel pustit znovu, tak moc jsem se s nimi nechtěl loučit. Nemám co bych vytknul.

Tady je vidět, že ať se pravý umělec snaží jak chce, slávu a bohatství, které by si právem zasloužíl, stejně nakonec získá nějaký kanál. // Jinak samozřejmě, když si odpustím přemoudřelé dvojsmysly, pixar se opět vyšvihl s překrásnou animací a úsměvným minipříběhem. Není to nic, co by člověka odpálilo do nebes, ale rozhodně potěší // 70%

V průběhu mi v hlavně naskakovala spousta otázek a málokterá z nich se dočkala odpovědi v rámci filmu. Abych celkově docenil El Método, zřejmě bych nejprve potřeboval pochopit, jak by celá tato Grönholmova metoda měla fungovat (a zdali vůbec realně existovala). Bez potřebného vnitřního pohledu jsem se takhle stále nemohl zbavit dojmu, že kdyby se některý z účastníků zachoval jinak, mohlo se jim to celé zbořit jako domek z karet. Některé věci jsou vysvětlené, ale pouze v rámci stále probíhajícího řízení, což je ale s přihlédnutím k celkovému konceptu dost nedůvěryhodné. Nicméně jako psychologické drama nastiňující, co všechno lidé dokáží udělat, aby získali práci, to fungovalo bezchybně. Věřím, že jsou lidé bez problému schopní ponižovat sebe, své okolí, absolutně kašlat na morálku a hledat jakoukoliv slabinu umožňující zničit své oponenty, pokud jim o něco jde a tady je velice realisticky znázorněno, jak se přátelská zdvořilost mění postupně v rivalitu a nakonec v lidský hyenismus. Zajímavá konverzačka k zamyšlení. // 70%

Někdo se musí starat o měsíční světlo a bdít nad našimi sny. Všechny tyto tak důležité věci musí přeci být nějak zařízené a hlavně chráněné před zlými silami. Selick očividně stále neztratil svojí dětskou fantazii. // 70%

Lehce nadhodnocené, jak už je na csfd u anime zvykem. Po výtvarné a hudební stránce nemám co vytknout, minimálně kvůli nim nemůže nikdo říct, že by tenhle krátký film byl ztrátou času. Stejně tak pro Japonce charakteristické budování atmosféry skrze dlouhé záběry mě dokázalo udržet v příjemném napětí. Nicméně když se pod tímto slušivým kabátkem nenachází víceméně žádný obsah, cítím to jako ošklivý podraz. Počáteční myšlenka(Kterou jsem si ale přečetl již v obsahu) je rozhodně zajímavá a i celkem uvěřitelná, ale když ji přetřásají pořád dokola až do uplného závěru, těžko to mohu brát jako nějaké intelektuální prozření. A ještě k tomu obdivovanému závěru...takhle končí většina postapokalyptických filmů, kdy lidstvo muselo z nějakých důvodů opustit zemský povrch. Nic revolučního. // 70%

Celkem pěkně rozjíždějící se drama se sympatickým Cagem v hlavní roli. Dave je klasický filmový smolař a nepříjemné okamžiky života pro něho zpravidla dopadají ještě nepříjemněji než je obvyklé. Dobrá, to bychom měli, pěkná první hodinka, občas jsem se pousmál, občas jsem posmutněl, občas jsem uznale zamručel nad zajímavým moudrem. Jenže děj se už jaksi nikam dál neposouvá. Prostě vyšumí do ztracena, stejně jako asi i tento film brzy vyšumí z mé hlavy. Mimochodem opravdu ošklivým způsobem mě štval ten zrychlený tikavý zvuk, který se čas od času objevil. Vnucoval mi chuť po obrazovce hodit Big Gulp kelímkem.

Toto je přesně druh filmů, kterých je v této uspěchané době potřeba víc a víc. Když jsem je tak sledoval okamžitě se mi chtělo nasednout do auta a někam jet...kamkoliv. A dělat...cokoliv. Herci zbytečně nepřehrávali, každý z jejich rozhovorů byl perfektně přirozený. Až se divím, jak příjemné bylo sledovat tento obyčejný příběh dvou lidí na výletě. "For me...this is enough. Sittin' down."

Kdyby mi při narození ustřihli pindíka, zavřeli mě do věže pouze s kupou knih z červené knihovny a na mé 14té narozeniny by mi pustili tento film, možná bych byl s hodnocením někde jinde. Bohužel ale žiju v reálném světě a tak si nejsem jistý, jestli se nad tímhle citovým vydíráním protkaným všemi kliše ze všech romanťáren, které vás zrovna napadnou, smát, brečet nebo se urazit. Ale možná jsem pouze příliš velký cynik. A teď si jdu dát dvojku, protože jsem upřímně zvědavý, co narvou tam. Přijde mi totiž, že všechna srdceryvná traumata jsou již vyčerpána. // Nejoblíbenější příběh: Dokumentaristka // Celkově: 40%