Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (290)

plakát

Ishtar (1987) 

Zatracovaná komedie, ale podle mě neprávem. V tom filmu je spousta vtipnejch hlášek ("Hele...to chce odvahu, nemít v tvým věku nic."), situací (kupování velblouda, trh se zbraněmi), a malejch vtipů, u kterých se ale člověk směje, jako by nebylo žádný zítra. Zápletka je poměrně zmatená a lehce retardovaná. Navíc v tom filmu v podstatě chybí třetí akt, zničehonic je konec, ale to se dá odpustit. Beatty a Hoffman jsou jako dva strašliví skladatelé úplně boží ("Zdravím Maroko, úžasný stát / Zůstávám v úžasu stát"), Isabella Adjani má minimum prostoru. Navíc krásná kamera Vittoria Storara. 3 1/2, zaokrouhluju nahoru, protože 40% je sakra málo pro tenhle zapomenutej skvost.

plakát

Chvilky (2018) 

Režijně a scenáristicky naprosto bezradný, kamerou a střihem téměř neandrtálský, ještě, že je tam Jenovéfa, které je ale člověku skoro líto, protože nemá co hrát. Jeden z velmi mála českejch filmů, kterej překračuje tenkou hranici mezi povzdechnutím "jé, to je ale blbý" k "to je tak blbý, až je to vtipný". Komediální vrchol: scéna u psycholožky. Feelgood movie of the year, pokud je vám mizerně.

plakát

William Friedkin - bez cenzury (2018) 

Kdo pečetl Friedkinův životopis, toho v tom filmu nic nepřekvapí. Co tomu ale přidává na hodnotě, jsou postřehy režisérů. Nejzajímavější jsou nepřekvapivě Tarantino a Coppola, velká škoda, že nedostal víc prostoru Wes Anderson nebo Damien Chazelle. Místo toho jsou tam blbě natočený i nazvučený záběry z festivalů, který jsou buď zbytečný, nebo přinejmenším redundantní. Tohle je chyba dramaturgie, stejně jako ne úplně logický skákání mezi filmama, kdy jsou pokrytý ty nejdůležitější, ale zároveň je jich většina vynechaná. Nicméně poslouchat Friedkinovo vyprávění je vždycky zábava, a některý věty by se měly tesat do kamene.

plakát

Hnüs (2019) 

Mötley Crüe byli hovada, to je známá věc. A taky je to to jediný, co v tomhle filmu je. Dokud se chovají jak hovada, tak je to zábava (vrcholná sekvence je Tommyho POV). Jakmile se ten film začne snažit o drama, tak těžce selhává, a to jak po scenáristické, tak po režijní stránce, a občas i po herecké. Že nejsou hlavní hrdinové podobní svým předobrazům, nevadí. Že nezestárnou v průběhu 20+ let ani o den, je větší problém. Divák, co neví o Mötley Crüe vůbec nic, bude pravděpodobně naprosto zmatenej, kdy se ten film odehrává a kolik času uběhlo. Sice se to snaží tvářit podvratně (boření čtvrté zdi, nespolehliví vypravěči), ale ve výsledku je to konvenční film o vzestupu, pádu a smíření se. Vztahy si k postavám nevytvoříte, i když je v tom filmu jeden voiceover za druhým, ale ten jen většinou popisuje to, co by mělo být zobrazený. Ze všeho nejhorší je ale ta totální povrchnost, kdy členy kapely nedefinuje nic jinýho než "jsme hovada". Na to, že zabralo 15 let, než se ten film zrealizoval, tak docela fiasko.

plakát

USS Indianapolis: Boj o přežití (2016) 

Že to bude blbě zahraný, to jsem tak nějak čekal. Že to bude blbě natočený a napsaný, to jsem taky tak nějak čekal, stejně jako ty mizerný triky a naprosto nulovou snahu, aby ten film vypadal aspoň trochu dobově. Co jsem ale nečekal, bylo, že ten film vezme zkázu USS Indianapolis a přetvoří ji do vyloženě exploatačního filmu. Peeblesovi nejde o to, ukázat přeživší námořníky jako hrdiny, nebo lidi, bojující o přežití. Ne, jsou vyloženě jen kořist pro žraloky a podobnou havěť (možná proto se scenáristi ani nebtěžovali s nějakým vykreslením postav, stejně jich většinu sežerou, tak co).Mezitím jsou vždycky prostřihy jinam, který jsou ale vyloženě zbytečný, protože jsou to jen oslí můstky k dalšímu sežranýmu člověku. Navíc to není ani tak stupidní, aby se u toho člověk smál. Je to jen nevkusná, zbytečná a hloupá snaha o senzaci, vydávající se za "takhle to bylo".

plakát

Creed II (2018) 

Série Rocky je moje nejoblíbenější ze všech a pravděpodobnost, že by ji nějaká jiná někdy mohla na tomhle místě nahradit, se rovná nule. Proto je tenhle díl zklamání, obzvlášť po trailerech, který vypadaly výborně. Proto je taková škoda, že ten film je stejnej, jako Adonis v tomhle díle - přemotivovanej, neví, proč by měl existovat a je stejně vychtěnej, jako zápas Adonise a Viktora. Řeší se tam hned tři vztahové linky otců a synů, v Adonisově případě ještě jeho dcery. Jenže je toho tam prostě moc, a ani jeden z těch motivů není uspokojivě dohranej. Síla Rockyho filmů je byla vždycky v jejich jednoduchosti (alespoň zdánlivé). To pochopil i v minulým díle Ryan Coogler. Jenže Steven Caple Jr. není Ryan Coogler a na tom filmu je to poměrně hodně poznat. Tím nechci říct, že by Caple neuměl točit, ale je to asi takový, jako když Terminátora pustil Cameron a natočil ho Jonathan Mostow. Taky je to dobrej film, ale není to ono. Creed II je pastišem všech ostatních pokračování, a to je nakonec asi největší problém, protože ten film nestojí na vlastních nohách. Nepřináší jedinej novej moment, jen se spoléhá na to, co už dobře známe z předchozích pokračování, a přitom ani jedna z těch scén není tak emotivní/ikonická/dobře natočená jako v předchozích dílech (platí hlavně pro zápasy). Film bez vrcholů a pádů, celou dobu po rovince. Takže proč tři hvězdy? Herci, trénink v poušti, a prostě Rocky. Na trojku bych šel, ale čekám, že se ta série posune po vlastní ose a přestane se spoléhat na nostalgii a předchozí díly.

plakát

Láska s rizikem (2003) 

Svým způsobem fascinující záležitost. Ten film je produkčně vypiplanej, a na to, že se většinu času odehrává ve třech místnostech, působí strašně draze. Ale taky je hrozně stupidní, špatně zahranej, a především úplně mrtvej.

plakát

Rodinná prokletí (2010) 

Ten typ filmu, ve kterým chybí hodina, aby začal dávat smysl. Někde pod tímhle bordelem je totiž pohřbenej dobrej film se silným příběhem.

plakát

Norm Macdonald Has a Show (2018) (pořad) 

Jasně, pořád je to vtipný, je to Norm, takže by byl skandál, kdyby nebylo. Ale je to hodně ořezanej Norm. To, co si mohl dovolit na Youtube podcastu, si nemůže dovolit na Netflixu, a show tím trpí. Sice ta flow je pořád dost rozvolněná, ale oproti Norm MacDonald Live jsou to v podstatě normální rozhovory o tom, co Norma zajímá. A pravdou je, že Norm není zrovna nejlepší tazatel na světě. Nejlíp si asi sednul s Michaelem Keatonem a Drew Barrymore, a taky s Lettermanem, i když ten vypadal poměrně zmateně z toho, co se to rozhodl produkovat. Úroveň hostů je docela vyvážená, nikdo tam vyloženě nevyčníva, ale zase tam nikde není žádnej zapamatování hodnej moment typu "9/11 was a national tragedy" nebo tak. Adam Eget nemá v podstatě žádnej prostor, jeho otázky jsou z valné většiny normální, a zbytek času se směje jak debil, kolikrát nedostane ani prostor při vtipech. Přitom třeba u Shyamalana se vyloženě nabízela Egetova proslulá otázka "Where do you get your ideas from?". Vtipy na Queensboro Bridge zmizely (jednou se objeví, ale těžce vybuchne), šikanování Egeta je taky pryč, stejně jako vtipů a hlášek, u kterých si člověk v podcastu řekl, že tohle by mu jinde neprošlo (no a taky se stalo). Asi by bylo lepší, aby se Norm vrátil zpátky na Youtube, do své show za 5 dolarů, kde si bude moct dělat, co se mu zachce, protože Netflix mu nesvědčí.

plakát

Podfukáři (2000) 

Působí to jak nataženej, ne moc dobrej skeč z SNL. Jakkoliv Norma zbožňuju, tak je úplnej antiherec (i když to občas má něco do sebe), a Chappelle, jinak geniální komik, k téhle metě nemá moc daleko. Danny DeVito vypadá, že ho to nebaví. Vizuálně to působí skoro amatérsky, a ke konci už se ten film poměrně zásadně vleče, i když má jen 81 minut. Timing vtipů v podstatě neexistující, což je zarážející, protože málokdo má natolik precizní timing jako Norm, o Chappelovi nemluvě. Jasně, je tam pár smíchů, ale když Norma, tak radši jeho SNL dny, nebo vyprávění o Kojakovi...nebo cokoliv jinýho, jen ne tenhle film. Úplně se obávám Špinavé práce.