vandalka

Přesně - Ti, kteří odcházejí z Omelas, taky mi vytanula na mysli ta povídka.

Za mě strašně špatně zahrané, neautentické, herci deklamují své repliky jak ochotníci na vesnickém divadle. Já českou seriálovou tvorbu z posledních let vůbec nesleduju, takže jestli je tohle norma, jsem v šoku.

Kdybych to byla bývala věděla, nikdy bych se na to nedívala. Tolik promrhaného času na bezbřehou depku bez východu. Mělo to atmosféru a hudbu a barvy, ale vlastně se mi to vůbec nelíbilo.

Jeden z důvodů, proč mě tato minisérie tak zaujala, je i tenhle článek z března 2018. Nevím, kde jsem žila do té doby, ale tohle bylo poprvé, kdy jsem zjistila, že se něco takového v USA děje a byla jsem  dost vykolejená. Seriál je ještě neuvěřitelnější a hodnotím ho tak vysoko nejen za zpracování (které dokonalé není), ale hlavně za tu odvahu a přímost. Naprosto skvělý výkon předvedla Kaitlyn Dever, klobouk dolů. A já osobně si velice užívala ten appalačský tón, celá tahle oblast mě fascinuje a děsí zároveň a mám k těm lidem respekt.

Takové téma a zpracované tak bezkrevně, nedomrle, ploše. Minisérii The Loudest Voice to nesahá ani po paty.

Ostří nože je poutavý příběh celý v jazyce haida, odehrávající se na odlehlém ostrůvku, kam v době někdy před sto a více lety (ale to je úplně jedno kdy) přijedou dvě rozvětvené rodiny Haidů na sezónní rybolov. Mají tam letní rybářskou osadu. A stane se, že se do toho přimíchá legenda o hladovém lesním duchu či co to je - Gaagiixiid, taková dost zběsilá bytost, a pak už dochází k proměnám, zoufalství, odhalení a neuvěřitelnostem. Nejvíc se mi líbil náhled do té jejich každodennosti a jejich jazyk.

Objetí hada chvílemi značně přiopomínalo všelijak a různě zpracované Srdce temnoty, putování po řece, do toho nějaké ty drogy. Skuteční Indiáni odněkud od Orinoka, radost pohledět. Černobílé, poutavé, nádherná kamera, divný příběh založený na příbězích dvou skutečných etnografů žijících v různých dobách. Pokud nečekáte akční odvaz ale spíš halucinaci, mohu doporučit!

Nechápu ten hejt tady. Za mě naprosto výborný seriál pro děti, který je konečně o něčem trochu jiném. Bratři Kratti jsou roztomilí, jejich nadšení pro věc je zcela kouzelné a nakažlivé a znalosti přírody si tu děti rovněž prohloubí. Že se bratři dovedou transformovat do toho či onoho zvířete a ukázat nám jeho život jaksi "zevnitř" je právě to nejzajímavější. A moje dcera ten seriál miluje. Vždycky jsem radši, když se dívá na bláznivé Kratty a jejich zvířata než na pubertální Berušku či kýčovitou Sofii. Howg.

Trošku jiný dokument než jsem čekala. Pod vlivem knihy Mei Fong One Child: The Story of China's Most Radical Experiment jsem předpokládala, že se film bude věnovat dopadům politiky jednoho dítěte v současné Číně - tlakům, kterým tito jedináčci čelí, upínání se celé rodiny k jednomu potomku, jehož ztráta se rovná nezměrné tragédii, stárnutí populace atp. Nanfu nám ale předkládá trochu jiný příběh - zpočátku narazíme na hrůzostrašné časy implementace této politiky: vraždění neviňátek, nucené sterilizace, ztráta střechy nad hlavou (což mě nezaskočilo, však jsem četla Ma Jianovu The Dark Road, že... ), nicméně pak přechází dál, a to už zaskočilo i mě - člověk sice o tom zahazování holčiček už slyšel hodně, ale vyslechnout si to od Nanfuiných příbuzných, kteří vám na kameru popisují, jak to tehdy bylo, to je síla. A nakonec se dokument plynule posouvá k tematice mezinárodních adopcí, státních loupeží dětí a hledání identity. Není to na tu hodinu a půl málo, ale není toho ani dost, i když to by asi museli natočit spíše dokumentrní seriál.

Velmi zajímavý dokument, nicméně tolik nezodpovězených otázek, tolik nevyužitých úhlů, je to škoda.