Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Drama
  • Dobrodružný

Recenze (60)

plakát

Čtyři pokoje (1995) 

Film poměrně originálně rozdělen na 4 části/povídky v kterém jako v žádném jiném pocítíte rukopis několika režisérů a v kterém je první povídka totální sračka a druhá dost špatná. Film se začne dobře sledovat až u povídky Rodriqueze, která má parádní šmrnc a dětičky jí táhli tak skvěle, že se mi možná líbila i o chloupek víc, než ta poslední na kterou jsem se těšil díky Tarantinově režii nejvíc. I ta byla výborně koukatelná a zdlouhavé dialogy zdálnivě o hovně v Tarantinově typickém stylu mě potěšily. Bohužel však musím hodnotit film jako celek kvůli první zlehka přijebnuté polovině filmu nemůžu jít výš než za lepší trojku.

plakát

Nikdy to nevzdávej 2: The Beatdown (2011) 

Díky vynikajícímu Scottovi (Justinovi) Epsteinovi a jeho nádherné proměně z přizdisráčkového emáčka na nádhernou svini, kterou jsem si opravdu užil se mi to líbilo rozhodně víc než první díl, ovšem kdyby do hlavní role neobsadili dvě na chlup stejné přeoperované metrosexuální ženy, z nichž jedna bouchá půl filmu do papírku s vážným výrazem hovna a druhý má nonstop výraz jak pytel sraček, kterému ho tam někdo zrovna fouknul, tak by se film sledoval mnohem lépe. Ve finálním souboji jsem samozřejmě fandil Epsteinovi i když výhrou toho "špatného" přece americké filmy nekončí. Škoda.

plakát

Něco jako komedie (2010) 

I přes zavádějící název je snímek opravdu spíš dramatickým příběhem chlapce, který je nespokojen ze svým životem a tak se proti depresím rozhodne bojovat. Líbilo se mi, že se s vtípky šetřilo a když už nějaký byl, tak byl decentní a nikdy neurazil, žádné násilné cpaní jednoho ftípku za druhým, jak mají dnešní americké komedie ve zvyku. Spolu s vynikajicím Zachem, kterého jsem si konečně vychutnal v poměrně seriozní roli vznikne velmi příjemná nenucená podívaná, která snad neurazí nikoho. A Emma Roberts je dost sympatická a příjemná slečna na kterou se moc hezky dívalo, nikoli s fapovacími úmysly ale prostě s tím, že jsem se dobře vžil do chemie mezi ní a hlavním hrdinou. :)

plakát

Chaplin (1992) 

Jako skoro každý týnejdžr Roberta žeru především díky jeho poletování v červenozlaťoučkém oblečku a legendárním hláškám v každé druhé větě. Chtěl jsem se tak na něj podívat v roli, která ho v té době nejvíc proslavila a musím říct, že jsem se jím nechal znovu překvapit jak charismaticky zvládnul zahrát tak vážnou roli, o komické scény jsem strach neměl a samozřejmě v nich válel a skutečnému Charliemu konkuroval bez problémů, ale jeho výraz v momentech kdy se stane něco dost smutného a zásadního byl zkrátka až za hranicí geniálnosti. Film si už jen za Robertův výkon zaslouží jednu hvězdu navíc ke třem, které bych normálně dal, jelikož si umím představit záživnější a směrodatnější zpracování Charlieho života. Na těch 150 minut je to na můj vkus moc velký chaos a přirovnal bych to spíš k dokumentu, než k filmu.

plakát

Papíry (2012) 

Nádherně nostalgický a dojemný kraťoučký animáček od Dysneyho s nejstylovější animací, jakou jsem snad kdy viděl ( 3D co se tváří jako 2D v černobílém podání= skvost ) a taky kouzelnou hudbou, která dokonale vynahradí jakýkoli dialog. Parádní připomenutí dob, kdy ještě 2D animáky frčeli. Moc bych si přál aby k nim alespoň v téhle kombinované formě tvůrci animáků navrátili, kouká se na to mnohem lépe než na přemnožené plastické 3D pohádky dnešní doby.

plakát

Sněhurka a lovec (2012) 

Z klasické pohádky pro děti brutální fantasy řežba s parádní atmosférou a vizuálními orgasmy při každé druhé scéně (1080 vřele doporučuju). Chris svým charisma táhne cokoli v čem se ukáže a dokonce i upíří slečna s postižením čelisti neumožňujícím jí zavřít pusinku při jakémkoli pohledu hrající doposud jen výrazy těsně před orgasmem ve filmech pro citově nestabilní 13 leté nanynky, které se ještě nesmířili s menstruací se tady opravdu předvedla a velmi příjemně mě potěšila. Oceňuju taky vynechání nechutné romantiky v podobě řešení toho jakéhosi milostného trojuhleníku v podobě lovce, Sněhurky a tou buznou.

plakát

Hotel Transylvánie (2012) 

Parádní zábava pro celou rodinu dokazující, že nejen Pixar, či Dreamworks dokážou zplodit perfektní animák. Nabušeno hláškami způsobujícími zářivý spokojený úsměv téměř nonstop, chytlavým soundtrackem a taky vynikajícím dabingem. Hlavně Adam Sandler si to v hlavní roli moc vyndal a přesvědčil mě, že má mnohem na víc než je hraní v přijebnutých béčkových komediích, kde zvládá s těží střídat výraz smutný a veselý. Má u mě velké plus a tento film nejen díky jeho skvělému výkonu rozhodně doporučuju, bavil jsem se výborně.

plakát

Nespoutaný Django (2012) 

Do Tarantinovské špičky bych to neřadil, ale i tak jsem se u tohoto tříhodinového masakru velmi dobře bavil a to především díky geniálnímu obsazení. DiCaprio už mě přesvědčovat o svých kvalitách a o tom, že se z cukrouška vyvinul v fantastického herce dál rozhodně nemusí. Waltz na kterého jsem se převelice těšil po panchartech, kde sledovat jak v každé scéně chrlí prvotřídní výkony bylo jistě lepší než honěná od Megan. A tady to nebylo jiné, i když už neměla jeho postava takové kouzlo. Samuel byl jako obvykle rovněž parádní, ale zde především komickej, dávení smíchy při jeho scénách samozřejmostí. Příjemným překvapením pro mě ale byl rozhodně Jamie Foxx, který se této herecké špičce nejen vyrovanal ale mnohdy je i zastínil. Jeho Badass výraz, hlášky a sázení jedné kulky po druhé se sledovalo výborně. Můj oblíbený režisér mě zkrátka ani tentokrát nezklamal a přesvědčil, že i film z westernového prostředí, v kterém si nehovím, může být pecka.

plakát

Toy Story 3: Příběh hraček (2010) 

Kdepak, Pixar jentak nezklame a od vniku studia chrlí jednu pecku za druhou. Že se jim ale povede takhle megapřísně "zreinkarnovat" sérii po 11 letech jsem opravdu nečekal. Pro mě nejlepší díl na jehož konci mi z očí tryskaly vodopády. Na animovaných filmech jako Toy Story sem vyrůstal a navždy ve mě budou vyvolávat emoce tak, jak dokáže málokterý hraný film.

plakát

Hobit: Neočekávaná cesta (2012) 

Proč jen nejde dát filmu dvakrát pět hvězd. Přesně takové mám totiž nutkání po druhém shlédnutí ve 48 fps. Film desetiletí, jemuž nekonkuruje nic a jasných 5 je už jen za výpravu a vizuální orgasmy při každé scéně. A ti tříhvězdičkáři a podobní třešínkáři, kterých je tu k mému absolutnímu nepochopení kurevsky mnoho, by si měli skočit ve volném odpoledne po Gilmorkách na tomograf, jelikož jim něco zřejmě omezuje používání jejich přijebaných hlavinek.