Mr.Husts

1.série: 90%: Skvělý pillot a epický rozjezd seriálu. Všechno to jen trochu pohnojil poslední díl, který byl zkrátka zvláštní ze všech úhlů pohledu. 2. série: 60%: Místy přejebáno emočními scénami a zdlouhavými dialogy absolutně o hovně, přechod k Ordinaci v růžové zahradě u seriálu tohoto typu těžko tolerovat. Nebýt Shana a jeho nádherné proměny v psycho kripla sledoval bych díl po pětiminutových intervalech z důvodu potřeby jít se zblít z toho emočního průjmu všech postav, především Lori, jenž ve mě vyvolávala v každém záběru tendence projebnout monitor čímkoliv po ruce. 3.série: 95%: První polovina zatím to nejlepší, co seriál nabídnul, doufám že druhá nic nezkazí, geniální postava guvernéra, který víc než důstojně nahradil mého bývalého již zesnulého zástupce psycho postav, bez kterých mě prostě seriály nebaví. Někdo napětí vyvolávat musí.

1. série: 95%: Seriál mě naprosto dostal, skvělý start a představení hlavního hrdiny, shlédnuto za dva dny 2. série: 100%: Druhá série absolutně vrcholila, stíhání Dextera mě moc bavilo a napnutý jak kšandy jsem byl téměř nonstop. 3.série: 60%: Dobrá sračka. Série totálně o ničem s otravným a pro pěst zrozeným Miguelem Pradou. Chybí pořádný záporák, měl jsem co dělat dokoukat a pokračovat v seriálu, ještě že jsem tak ale učinil jelikož... 4. série: 95%: Výborná série, která mě nádherně osvěžila po katastrofální třetí. Bezpochyby to táhnul geniální nejlepší záporák ze seriálu Trinity. Navíc nejlepší finále ze všech sérií po kterém jsem čuměl s otevřenou pusou do zdi hodinu po skončení. 5. série: 75%: Poměrně fajn psychouš Jordan Jase, avšak veliké vřídky a touhy o prokopnutí lebky ve mě vzbuzovala histerická a nechutná kravka Lumen. Příšerná postava. Fuj. 6. Série: 80%: Mysteriózní nádech slušel a velmi zajímavý Travis především díky jeho chorobě, jejíž odhalení mě dost překvapilo a potěšilo. Navíc dost fajn finále. 7.Série: 100%: Absolutní pecka. Vyšetřování Dextera se vrací a to se mi moc moc líbilo. Vývoj vztahu Debry a Dextera perfektně vrcholí. Nová Dexterova kost je velice sexy a i když je to svině a zasloužila by si vykrášlit několika ranami do jejího krásného ksichtíčku stejně jako Lumen v pětce, ovšem tady velice pomáhal fakt, že to nebylo oslizlé monstrum, ale převelice kundózní prdelka na kterou se moc pěkně dívalo, takže i jí beru jako plus a oživení série. Menší návrat seržanta Doakse, kterého jsem miloval díky přinášení napětí v prvních dvou sériích byl třešinkou na výborném dortu. Finále nemělo chybu a na osmičku jsem nadržen jak malý Jarda.

S hodnocením jsem musel počkat až do shlédnutí 4. série, protože je Breaking Bad zcela zvláštní typ seriálu a upřímně řečeno jsem byl dost často překvapen těmi procenty tady. Dost málo akce, zdlouhavé monology, spousta vaty (Marie a Hank...80% scén prostě wtf?) a v neposlední řadě naprosto příšerné ženské postavy. Takovou touhu ojebat někomu hlavu o rozpálený sporák jako Skyler White jsem necítil snad ani k Lori ve Walking dead a to už je kurva co říct. Až v průběhu čtvrté řady jsem si uvědomil o čem seriál vlastně je. Komplexní vývoj všech postav, zastupovaný především Walterem, který se v průběhu sérií z přizdisráčkového učitele chemie stává prvotřídní sviní a to se moc dobře sleduje. Navíc od třetí série se nám představí vůbec nejlíp napsaná postava "padoucha", jakou jsem kdy viděl a tou jest Gustavo Fring. Lépe vymyšlenou zápornou postavu člověk v seriálu nenajde. Dvojka Walta a Jesse je ale taky správná a chemie mezi nimi je parádní. YO MISTER WHITE!

O dost lepší než dvojka, o něco horší než trojka, no a jedničce to samozřejmě nesahá ani po paty. Z nádherně dojemného filmu s mnoha morálními poučeními a humorem pro celou rodinu se stala záležitost opravdu už jen pro děti. S tím jsem se ale smířil už ve dvojce a od té doby do Doby Ledové nejdu s tím co dřív. Je to škoda, ale děti se baví, do trapnosti to zatím nespadá a animace je nádherná, takže příjemná podívaná, která snad nikoho neurazí. A musím pochválit casting dabérů, především Peter Dinklage v roli opičáka Gutta neměl chybu, naprosto dokonalý hlas. Závěrečná píseň nazpívaná všemi dabéry a zároveň výtečnými zpěváky a zpěvačkami je parádní :)

Po hrozné dvojce přichází naprosto úžasná akcí nabitá trojka, která vás díky kraťoučké stopáži nebude ani na chvilku nudit. Lituju, že jsem se do toho musel tak dlouho přemlouvat, protože mi to opravdu vytřelo zrak, možná jsem ovlivněn velice nízkým očekáváním ale chrochtal jsem blahem víc než u jedničky a tu jsem viděl ještě jako relativně maličký capart. Jistě, že je to plné klišé a konec je jasný snad každému už ve čtvrtce filmu, ale s tím do toho člověk musí jít. Jako pohádka to funguje naprosto dokonale. Vřele doporučuju v 1080 rozlišení :) Slast pro oči.

Homeland mě i přes zajímavý námět dost často nudí a na můj vkus se neuvěřitelně táhne. Finále první řady bylo poměrně fajn a chválím herecký výkon Lewise, protože tam si to opravdu dost silně vyndal, ale do druhé série nepůjdu, jelikož za 12 téměř hodinových dílů se stali věci, které by se vešli do pěti. Zkrátka to není úplně pro mě a nechápu co s tím všichni mají. A ta bloncka je neskutečně nesympatická kráva, kterou nemůžu sledovat, jelikož za cokoliv co udělá mám chuť jí nakopat do její retardované, histerické hlavinky. Možná i to přidává k mému rozpolčení.

Z každé akční scény, z každého monologu, dialogu a z každého byť jen sekundového záběru Jackson vytřískal to nejlepší, co šlo. Nezacházel do přílišných detailů, čímž oproti knize udělal poměrně velkou změnu, ale nikdo se asi nebude dohadovat o tom, že učinil více než dobře. Film je už se vší neustávající akcí a vzrušujícím narůstajícím napětím tak dost dlouhý, natož kdyby se Jackson soustředil na každou myšlenku Froda, či každé poselství, které si z jeho jednotlivých dobrodružství odnesl. Scénář byl napsán skutečně dokonale a obdivuju Jacksona, který dokázal tak bezchybně posoudit, které scény z knihy ve filmu poslouží dobře a které ne, protože to musela být naprosto úmorná a velice složitá práce, díky které se u mnoha lidí setká s nevděkem. Jen pro zajímavost jakožto čtenář knihy mohu říct, že ve filmu je z knihy cca 40% příběhu a absolutně to alespoň dle mého názoru na kvalitě neubírá. Kniha je také téměř na každé páté stránce obohacena básničkami a písněmi, které si jednotliví hrdinové recitují a prozpěvují a tak na nás příběh spíše působí pohádkovým dojmem, což se o hrané verzi díky Jacksonovi pompézní režii a místy velice temnými a až strašidelnými scénami (od útoku skřetů a trolla v Morii až po strachem přenášejícím se až na diváky poháněný útěk před Balrogem, démonem ohně a stínu) opravdu říct nedá. Dobrodružné putování s tajemným a nebezpečným prstenem moci přivádí Froda i s jeho družinou přátel a ochránců do lokalit, nad jejichž ztvářněním lze jen s otevřenými ústy žasnout. Bez naprostých problémů dokážeme uvěřit, že sledujeme příběh z jiného světa. Prostory Nového Zélandu, na kterém se k natáčení použilo více než 150 lokací působí zkrátka přesně takovým fantasy kouzlem, který si všichni čtenáři představovali když louskali několik kapitol knihy denně. Dech beroucí vizuální zpracování ale zdaleka nekončí u čarokrásného prostředí hor, skalisek, jezer a lesů. Všechny ty vyobrazení Kraje, Roklinky, Mordoru, služebníků zla, elfů, hobitů, trpaslíků a mnoha dalších věcí, které doposud sotva vytvořili svůj obraz ve vaší mysli je zkrátka neuvěřitelně opravdové a chytnou vás za srdce, dokud si je nevychutnáte do posledního detailu. Opravdu jen stěží chápu, jak se Jacksonovi povedlo vytvořit vizuální stylizaci neexistujícího světa v roce 2000 takto opravdově a naprosto bezchybně. Jackson s láskou ke každé „prkotině“ vytvořil svět přesný podle Talkienovi předlohy. Nemůžu se k závěru nezmínit o epické hudbě, kterou je snímek doplněn a díky níž je každý dialog srdeční záležitostí, každá akce je epičtější a každá smutnější scéna vás doslova nutí tryskat slzy z očí v litrech. Hudba je sama o sobě velice dech beroucí a myslím si že by pro nikoho nebyl problém ulehnout do trávy a poslouchat jí při představách o tom, jak skotačí v kraji a když si k ní připojíme dokonale načasované zakomponování, můžeme si „chrochtat“ blahem. Ať už vás film Společenstvo prstenu, či celková mánie Pána Prstenů chytla nebo ne, není pochyb o tom, že v roce 2000 vznikla naprosto revoluční záležitost a málokterý film i dnes po více než 10 letech má tak úžasné efekty, vizuální stylizaci a celou výpravu jako tento skvost, který by měl vidět naprosto každý.

Ať už vlivem sentimentální chvilky, nebo toho, jak moc byla Eliška sexy přihmouřím oči nad semtam absolutně retardovanýma samoúčelnýma dialogama a slušnejma dírama v příběhu. I když je Mádl fajn herec, tak to co mu tady scénáristi leckdy připravili za zhovadilosti mi dost zkazilo požitek z filmu.

Jak já nenávidím romantické komedie! Ale když už si jednou za půl roku, často z donucení, nebo absolutní nudy nějakou pustím, tak přesně takhle by měla vypadat! Moc se mi líbil způsob odehrávání příběhu v podobě jednotlivých dní, s tím, že se leckdy 100 dní přeskočilo a my nechápali proč je z ničehonic hlavní hrdina na dně a Summer chladná jak lednička v opuštěné vědecké základně na severním pólu. Film velice pozdvihnul casting, Zoey je naprosto kouzelná a Levitt je příjemný a sympatický herec, který nikdy nic nezkazí. No a to, že film nekončí jako 99% filmů tohoto žánru, nebo-li kdy známe konec už v prvním záběru, kde se hlavní protagonisté podívají jeden na druhého, to je absolutně dokonalá třešinka na dortu.

Nikdy jsem se u sledování anime tak nezasmál. Příjemných pár minut sledování každého dílu způsobilo, že se hluchá místa vůbec nedostavila a mě osobně skutečně dělalo problémy neudusit se při sledování smíchy od začátku do konce. Hlavní postavu si nejde nezamilovat a hudba samotná už je na 5 hvězdiček. Pro všechny fanoušky death metalu a stupidního humoru je tohle povinnost vidět, protože každý v sobě máme svého Krausera. Mad MONSTER!