Rohy212

Druhá Duna je, zcela bez přehánění, poctivým sci-fi spektáklem takového rozměru, jakého se v kinech ještě dlouho nedočkáme. (Aspoň do třetí Duny.)

Záběry z kaskadérského pískoviště, kde si všichni navzájem ukazují své oblíbené hračky a trochu přitom pomlouvají talent před kamerou. Dost si tam najdete, pokud chcete vidět nějaké to žuch, bum, flák a prásk. Od scénáře ale moc neočekávejte.

Nejděsivější film o novinářské (a divácké) integritě a senzacechtivosti od Nightcrawlera.

Byla jsem fanda Deva Patela, když hrál titulní role v adaptacích klasických (ehm, bílých) románů, a zůstávám fanda i teď, když se ve vlastní režii stává akčním hrdinou. Tohle je revenge thriller opřený o indické mýty a reálie, takže velká řežba s plnou dávkou lidskosti. Skvěle se na to kouká!

Celkem obyčejná přisprostlá komedie o partě chlápků, co tak dlouho všechno svádí na neexistujícího kamaráda, až si do jeho role musí najmout herce. A je to týpek, co v baru zpívá masturbační covery známých hitů. A vůbec, kdy se proboha z Johna Ceny stal jeden z mých oblíbených komediálních herců?

Tenisová milostná hříčka Challengers (u nás Rivalové, tentokrát bez Nikiho Laudy) jsou velká lahůdka – zábavná, dynamická, upocená, sexy. Půlku filmu jsem se prohihňala, druhou si do stehna vybubnovávala soundtrack. Luca Guadagnino se zpřístupnil mainstreamu, ale sobě nevzdálil.

150 minut precizního soudního dramatu a nepolevující Sandra Hüller. Zcela zasloužený držitel letošní Zlaté palmy (a Palm Dog Award). (KVIFF)

Barbie funguje nejlépe, když zrovna zpoza produktového sdělení vykoukne lidskost – což někdy bývá akorát na začátku do vyčerpání opakovaného vtipu. Šarm tohohle cukrkandlového světa a jeho dětsky naivních postaviček ale nakonec převažuje nad bolehlavem z doslovných lekcí ve feminismu.

Převládá u mě radost. Nejvíc tomuhle příběhu morálního dilematu o restartu života podraží nohy scénář, ale krásně se na to kouká a upřímně chtěla bych z toho světa vidět víc. Pozitivní je, že pro většinu tvůrců jde teprve o začátek. (KVIFF)

Začíná to jako syrová (ale "vědomě vychutnávaná") satira na diet culture, ale je z toho spíš plíživý horůrek o sektách a společenském konspiračním rychlíku, ze kterého se sakra špatně vystupuje. Vyhládlo mi u toho, co vám budu povídat! (Ale ještě že to nevidělo mé 13leté já se stohem TopDívek.)