Charlinka

Chápu, že české diváky tento film neosloví. Ale pro mě je to film, který mě hluboce zasáhl a reprezentuje vše co si od filmu přeju. Inspiruje se u filmů režiséra Wong Kar Wai, ale je více přímočarý než asijská kinematografie, která se často příliš soustředí na metafory a to co je nevyřčené. Zároveň ale Barry Jenkins nechává svůj film dýchat, nechává vás vtáhnout do děje, nesnaží se vás emocionálně vydírat. Narozdíl od britského sociálního realismu, který se vyznačuje pesimistickou šedobílostí je tento film nádherně barevný. Pro mě je tento film poezie.

"Bylo to dobrý ale bylo to tak dobrý jako Mad Max: Fury Road?" - ptám se sama sebe po každém akčním filmu, který jsem viděla. Já obyčejně na akčňárny moc nejsem, protože se v té akci většinou ztrácím a příběh je taky většinou nic moc. Právě proto mi přijde Mad Max: Fury Road tak skvělý. Naprosto dokonale sestříhané scény, které vás neustále na té horské dráze vozí nahoru a dolu takže se nikdy nezačnete nudit. Akce se drží uprostřed obrazu takže se v tom nikdy neztrácíte. Krásně barevené což je oproti té desaturaci ve většině akčních filmech krásná změna (nicméně ono i ta chromová verze skvěle obstojí). Výprava a kostýmy jsou do detailu vypracované a skvěle vytváří svět ve kterém se film odehrává. No a tématicky mi to jde přesně do ruky.

Nemusím říkat jak skvělý tento film je. Ať už hudba, kamera, Audrey Tautou. Geniální ojedinělý příběh, jenž ukazuje, že člověk může pomáhat ostatním. A vždy, když ho vidím mám chuť vařit : ) (díky scéně, kde Amelie něco vaří a přitom kouká na skleněného muže)

Love Actually je jeden z nejpovedenějších filmů poslední doby. Né snad proto, že by měl tu nejlepší kameru, kostýmy či výpravu., ale zkrátka proto, že je to film, který se snad musí líbit všem a na který je mžné se koukat v kterémkoliv věku ať jste z jakékoliv cílové skupiny. Je to jeden z těch jedinečných film, který ať jeho název k tomu přímo vybízí ani jednou nezklouzne ke kýči. Výborné herecké obsazení, které souhlasilo s tím se ve filmu objevit i když většina z nich má všehovšudy tři scény, jen dokazuje jeho filmovou jedinečnost. Od dob jeho vzniku se už mnohokrát Američané snažili něco podobného natočit a vždy to skončilo totálním fiaskem.

S takovými to alá autentickými filmy mám obvykle problém, ale tento film mě dostal. Všechno na něm bylo perfektní. Herci, dialogy, umístění, příběh. Vždy říkám, že nezáleží na rozpočtu ale na režisérovi jak si s tím poradí. Andrew Haigh říká, že i kdyby dostal více peněz natočil by to stejně. A to právě proto, že na tom filmu není potřeba nic měnit. Sám o sobě přesně vystihuje vše co má. Je to unikátní kousek.

Ukázalo se, že Modlitby pro Bobbyho je film, který nejčastěji doporučuji svým přátelům. Nikoliv proto, že bych si snad myslela, že je to nejlépe natočený film. To ne. Co se týče kinematografické stránky je to úplně průměrný film s průměrnou kamerou, střihem, hudbou apod. Nicméně je to film o kterém málokdo slyšel a přesto popisuje příběh mladého Bobbyho celkem unikátně. Rozdělení filmu na několik "částí" není zase tak neobvyklé a první polovina filmu by se mohla zdát jako spousta jiných filmů o mladém homosexuálovi a problému přijmutí tohoto faktu jeho rodinou. Co mě však na tomto filmu zaujalo byla druhá polovina filmu, ve které Bobbyho "opouštíme" a příběh se točí okolo matky. Sigourney Weaver je výbornou volbou a matku zesnulého syna, která se snaží pochopit smysl toho co Bobby udělal a která následně přehodnocuje svůj vztah k Bohu, zahrála perfektně. Právě díky portretizaci matky si myslím, že stojí za to film vidět.