Jankyč

Jak zvrhlé, jak nechutné.

Jak jen vyjádřit pocit znechucení znásobený touho po destrukci televizoru? Jak jen podat věrohodnou a smysluplnou výpověď o něčem, co samo smysl postrádá? Jednoduše...Tuhle srač** už nikdy nevidět!

Kathryn, Kathryn, poklonu skláním, za filmový zážitek děkuji. Dnes jsem příjmně překvapený - 90%. Válka, výbuchy a pocit, že každou chvíli zemřeš...Ach Kathryn, do Avatara, ty ho pokoříš!

Jsem rozhořčen, jsem zničen. Pane Camerone, dost už patetických filmových klišé, dost už neoriginálně otesaných postav, ze kterých srší přehnaný heroismus, dost už nesmyslných dialogů postrádajících věrohodnost a hlavně, dost už s naprosto otřesným českým dabingem – distribuce si zaslouží křeslo, autor spáchal hrdelní zločin a vrchol nechutnosti je rádoby gangsterský slang, který spíše připomíná monolog alfabeta ze základní školy s touhou vnést do slovního průjmu metafyzickou myšlenkou. Dámy a pánové, marketingu podléhající akademie, povězte mi, zač si tento film zasloužil devět nominací? Ale abych jen nekritizoval, první hodinu, hodinu a půl, jsem se s velkým potěšením kochal krásou a promyšleností Pandory. Detailně propracovaná příroda, fauna i flóra a spirituální svazek místních domorodců a okolní krajiny je v době devastace kdejakého zbytku přírody utopický a tak krásný. Bohužel, film by měl mít kvalitní scénář a hudební NERECYKLOVATELNOU kulisu a VĚŘOHODNĚ se vyvíjející se postavy. Ruku na srdce, film zachraňuje nová digitální technologie, monstrózní reklama srovnatelná se společenskou závislostí na Facebooku a progresivní fantazie režiséra, který si vytvořil neokoukaný svět ve světě s pocitem velkolepého vizuálního zážitku. S čistým svědomým prohlašuji: Avara – nejpřeceňovanější film roku (PS: Držím palce „Smrti, která čeká všude“). Smutný verdikt soudce … 50% (Děj, zápletka, postavy a herecké výkony snad jen 20%, ztvárnění Pandory a její do nebe sahající krásy – 120%)

Mysteriózní podávaná od začátku až do konce. Přece jenom, dobře natočených filmů o té pomyslné hranice života a smrti je zatraceně málo. Pokud nejste ''poctivý'' divák, v ději se budete poněkud ztrácet a pro některé pasáže filmu budete muset potřebovat nějaký ten čas na pochopení. Vynikající vizuální stránka filmu nabytá všelijakými záhadnými přechody mezi jednotlivými scénami. Neopomeňme také vynikající herecký výkon McGregora a Goslinga, který vám jakožto sympatický mladíček přiroste k srdci. Velké finále na osudném mostě je natočena s nesmírným klidem a procítěním. Žádné hysterické výkřiky, žádné splašené sirény záchranářů. Pouze onen mladíček v černém, který v samotném závěru umírá.

Pro milovníky akčních sci-fi lahoda, sladký zákusek, který bude chutnat. Pro běžného diváka, který sleduje, co se dá, opět pěkně zpracovaný a povedený akčnák, bohužel s trochu nepochopitelnou a občas i těžce stravitelnou myšlenkou. Vtipné pojetí a hrdinské výlevy hlavních představitelů dávají filmu zcela nový rozměr. Michael Bay je opravdový génius, neboť jen málo režisérů dokáže tak komplikovaný námět přenést na plátno jako ucelený nekýčovitý celek, ze kterého budete mít zaručeně příjemný pocit. Výtečná zvuková stránka filmu přímo nabádá k návštěvě kina a pro mladičkého Shia LaBeoufa parádní rozjezd. Myslím, že tenhle charizmatický mladík má před sebou velkou filmovou budoucnost. Rozhodně nedoporučuji tuhle strhující podívanou přehlednout. Určitě si ji vychutnáte, tak jako já ...

Aneb povedenější pokračování El Mariachio se slušným rozpočtem, krásou Salmou, krvý nacucanými scénami a geniálním humorem ve stylu Quentina Tarantina, který si jako vždy zahraje jednu z vedlejších rolí. Především akční scény, kdy Banderasovi lítají zbraně z rukávů a kulky sviští po stovkách se prolínají s komickými až absurdními situacemi, které končí slušným krveprolitím. A právě to, vedle vynikajících hereckých výkonů a precizně vybrané hudbě, dělá z Desperada stylovou a kultovní jízdu od začátku až do konce. Film závěrem poněkud ztrácí na obrátkách a vysychá nejen obsahem, ale i forma. I tak si ''Zoufalec'' zaslouží nadprůměrné hodnocení a neupadá v nemilost i mezi náročnějšími diváky. A jen tak mimochodem, Salma je podle mě to nejlepší, co vám může nový El Mariachi nabídnout, samozřejmě vedle uceleného prožitku ze samotného filmu :)

„…Ale musíme přinášet oběti. Nic není v životě lidském jisté, jenom smrt…a to, že v Evropě bude nastolen šťastný řád. Vůdcova nová, šťastná Evropa a smrt jsou jediné dvě jistoty, které my lidé máme.“ Věta šílence, maniaka, které považuje smrt za nejcennější dar od Boha. Pan Kopfrkingl je posedlý představou člověka jako studené mrtvoly. Přirozeně šílený ředitel „chrámu smrti“, kterému v pokoji visí kremační zákon z roku 1921, vyznává filosofii reinkarnace, kdy nejen lidská, ale i zvířecí duše uniká do éteru a dokonale se zbavuje bolestí a strastí života. Spalovač důkladně dodržuje sobě vsugerovanou vlastní, idylickou morálku, které je až pokrytecky překroucena. Na jednu stranu dokonalý manžel s vysoce vyvinutým smyslem pro rodinu a na druhou stranu muž záletník, který každý první čtvrtek v měsíci navštěvuje nevěstinec. Jeho úchylná fixace na ženské pohlaví přerůstá přes obvyklý rámec a v podání staršího, obtloustlého, leč upraveného gentlemana působí značně chlípně. Krematorium panu Kopfrkinglovi nabízí útočiště pro jeho obludné představy o smrti ve všech možných podobách. Dlouhé balzamování nebožtíka a příprava piety se stává pro démonického spalovače smyslem života a celoživotní náplní, ke které přistupuje až překvapivě odpovědně. Spalovač je fascinován místním hřbitovem a žárovištěm pro přeměnu lidské bytosti v popel. S nechtěnou dávkou černého humoru ho přirovnává ke zdejším pecím určeným pro potřeby místní pekárny. Tato fiktivní postava je pro diváka směsicí naturalistického, amorálního a buřičského vtipu pramenící z mysli charakterově pokřiveného psychopata, který se nenechal svést špatným směrem ještě v horší době.

Na tenhle film jsem se obzvlášť těšil a spokojen jsem tak nějak na půl. Jako vždy nezklamal Keanu Reeves. Role drsného policisty, ve kterém se probouzí svědomí a nutkání pomstit vrahy ex-kolegy je už přinejmenším ohraná, ale díky výbornému hereckému výkonu se přece jenom katapultuje mnohem a mnohem víš a mile překvapí. Jinak sem tam nějaká krvavější akce, při které padají desítky výstřelů nakonec vede ke zkorumpovanému ''králi ulic'' Forest Whitakerem. Občas zasáhne i Dr.House - Hugh Laurie, ale role vyšetřovatele korupce v řadách policie mi na něj nějak moc nesedí. Dr.House se zkrátka drží moc při zemi, i když se nakonec stává klíčovou osobou a jediným východiskem z cela bezvýchodné situace. Lehce nadprůměrný výkon Chris Evanse, který v nelibost všech diváků umírá dělá ze Street Kings celkem solidní thrilerovou podávanou s přijatelným počtem mrtvých.

Jack je profesionál zotročený posedlostí moderním životním stylem a čelí společenskému paradoxu – ztrátě svobody. Celá dějová linie je přeplněna myšlenkou svobodné vůle a jednání v zájmu individuality jedince. Ztráta strachu ze smrti, smíření, že jednoho dne člověk zemře, ztráta morálních pout a světského majetku, ztráta naděje a víry, to je onen lék, který autor nabízí. Je to skutečně lék? Pokud se člověk zřekne společenského života, odmítne civilizaci s ní spjaté práva a povinnosti, dosáhne absolutní svobody? Ano, ale pouze v utopistické a fantazií uzavřené mysli. Můžeme se zřeknout Boha, vzdát se všeho, co nás pojí se (západní) kulturou a společností, jež se opíjí vlastní dokonalostí, ale nikdy nemůžeme uniknout, pouze se skrýt. David Fincher stylem sobě vlastním graduje příběh do neúnosných krajností, kde hlavní hrdina ztrácí nejen naději, víru či světský majetek, ale i kontrolu nad svým životem.Upadá do bezedné apatie a podvolí se životu. Na fakt, že člověk ztrácí kontrolu nad vlastním bytím, autor odkazuje v pasáži s dopravní nehodou, kdy „Jackovo zlomené srdce“ bez víry a zcela osvobozeno padá na dno a nechá nad svým životem rozhodnout nejspravedlivější princip světa – náhodu.