antragus

Ať chceme nebo ne, byla jedna z prvních latinskoamerických u nás a možná i proto se tehdy nezdála tak smrtící (ani smrdící) jako většina toho, co se začalo valit po ní. A pokud chtějí všichni dávat odpad, ok, ale nemůžu z hlavy pořád dostat pohled na odpolední totálně vymrtvená sídliště i centra měst. Všichni byli zalezlí...všichni ve stejnou dobu...copak asi dělali? :-) Já jen jestli ty hromady lidí k těm televizím přivazovali nebo co se to vlastně tehdy dělo, když to dneska všichni vidí jako takovej shit. :-)

Šel jsem do toho, protože horory i jejich parodie mám celkem rád. Záhada mě nikdy nijak extra neoslovila, ale tohle mi málem vehnalo slzy do očí... Pro Boha, tohle fakt někdo platil? A než jim na to dal prachy, četl aspoň zlomek scénáře? Anebo to bylo o hře "Pojďte si, děcka, zkusit podržet kameru"? Děs běs hovadina až na půdu... Nedivím se, že režijní filmografie Kargana vypadá jak vypadá, po tomhle bych mu nedal prachy ani na reklamu na psí žrádlo...

OK, tenhle druh hudby, textů a ani stage (i mimo stage) pohybů mi opravdu nesedí. Na druhou stranu z hlediska vizuálu... Hmmmm...

Nechci být hnusnej, ale vzhledem k tomu, že mi něco podobného v dvojnásobné délce denně předvádí matka při rozhovoru s její matkou, tedy babičkou, mi tohle nijak úchvatné nepřišlo. Je tam kouzo obrazu, vlastně monitoru, v obraze, tedy jakoby dvojí sledované skutečnosti a chápu, že někdy se řeší věci, které vás osloví více, jindy zase méně. Ale mně z toho vylezl pocit, že si holky teda poplkaly a byl (možná) splněn jeden zápočet...Toť vše...

Jako portrét daného člověka to vůbec nebylo špatné i když s ním třeba zrovna nemusíte souznít...;-)

Super. Je zde krásně vystiženo, že pokud jde vztah do háje a minimálně jeden z partnerů je tele, valí se to jako lavina, která nakonec nemilosrdně semele všechno. Na studentský film perfektně odvedené dílko. A nebudu sem házet spoilery, ale na můj vkus to mělo konec více než jasný...

Podstatně lepší než některé jiné studentské pokusy jak autorky, tak i obecně. Více než dokument nebo reportáž mi to evokovalo připomínku těch, kteří neustále bojují s větrnými mlýny a snaží se změnit svět. Je to chvályhodné, jistě. A nic proti nim, tentokrát bez špetky ironie. Ale stejně jej nezmění. Na pohled se to řemeslně zdá fajn.

Mě by jen zajímalo, jestli dal někdo režisérce patřičně sežrat to, o čem by měla být reportáž v případě, že by toto dílko tak mělo být chápáno. Je celkem jedno komu v tomto boji fandíme, či nefandíme, podstatné je, že z valné části filmu čiší "sluníčkovská" tendenčnost až hrůza a autorka se ji evidentně ani nesnaží nijak maskovat. Takže vážení, bod číslo jedna u reportáže: NESTRANNOST, NESTRANNOST, NESTRANNOST!!! Jinak nám z reportáže vzniká laciná, velice laciná agitka...

Zajímavě vymyšleno i provedeno. Člověk (který mimo jiné pět let stopoval) se prostě chce dostat až na konec, aby viděl, jak se hlavnímu hrdinovi povede a jak dopadne... Perfektní.

Pětiletý odstup od 23 záběrů a osobně v tom nevidím žádný zvláštní posun. Všechny možné kecy o poetice, undergroundu, náznacích ve filmu atd., které jsou zde v jeho popisu tam sice existují, celkově mi to ale nevyznívá o nic příjemněji ani zásadněji než zmíněných 23 záběrů...