antragus

Spíš 23 záděrů... Že byl Jirous undergroundista, bohém, člověk, který si nebral servítky a moc se s tím pravděpodobně nesral víme všichni, kdo jsme absolvovali maturitu z češtiny... Teda pardon, měli bychom vědět všichni... Ale proč se byť čtvrt hodiny mám dívat na něco, co můžu vidět i v laciný pajtě za rohem? Já nevím, jestli tady šlo o syrovost, nebo o předvedení Magora takového, jaký byl, ale je to otravný a vlastně totálně o ničem, i když jistou vypovídací hodnotu to má...

Joho, pán je dobrej magor, stejně jako byla o dobrý magorii asi i Vyžvejklá bambule. Ale když ho to baví... Jako dokumentární portrét celkem fajn... ;-)

Super. Ten pán je sice magor, ale evidentně ne úplně blbej magor. Přesně jak to tu vystihl Henry S. Autenticita hrabalovských pábitelů, jak si je představuji já... Teda aspoň některé... :-)

Je to podobné jako Our Daily Bread. Jasně, zobrazuje to jiné téma skutečnosti, ale v podstatě pořád stejnou mizérii, u které si řeknete: "A co?" Co tím chce režisér dokázat, kam to chce dovést? Neříkám, že je správné v čem tam ty děti žijí, to v žádném případě, ale z hlediska jakékoli filmařiny je to asi takové veledílo, jako když si soused pořídí novou kameru a za 8 minut s ní zkušebně proběhne místním pláckem, nálevnou a skončí u někoho doma. Ani umění, ani dokument, prostě pár záběrů na jedno téma splácaných dohromady... Tak za 3, kdyby v tom snad něco vážnějšího bylo...

Pro mě zatím nejsilnější věc od tohoto režiséra. Jednak i vzhledem k tomu, že ubral ze své typické stopáže pěti minut, které už i tak někdy začínaly být příliš a hlavně proto, že to konečně vybavil nějakou pořádnou piontou na závěr!

Co si budeme říkat, je to jen ukázka toho, co jsme už všichni viděli v různých dokumentech a humanitárně laděných spotech, neříká to celkem nic nového, nikam to nemíří, pointa taky kde nic tu nic. Díky pěti minutám nestihlo urazit, rozhodně však nenadchlo. Zlatý střed...

Dílko mi poněkud navozovalo pocit populismu ze strany autora. Jakoby tohle fakt točil na efekt. Doktora, který celkem schopně vysvětluje a snaží se něco názorně ukázat překryje palci, které se hrabou v písku, nějakého pitevního sanitáře tam nechá rozříznout nejméně deset rukou, aby se s ním nakonec myšlenkově dobabral k mozku. Zvukový doprovod byl docela běs (umí tam aspoň někdo na něco hrát?) s celkem veselým názvem. A občas se tam fakt nějak divně poskládal zvuk. Takhle neeeeeeeee.

Nevidím to tak černě, jako mí kolegové tady. Je pravda, že film by snesl nějakou únosnější délku a HLAVNĚ změnu zvuku. Ten mi lezl pomalu ale jistě na nervy fakt hodně. Na druhou stranu to pro mě obrazově byla celkem slušná práce, autor si vyhrál s obrazem, s některými motivy se až mazlil. Ano mohlo to sice místy připomínat samoúčelnou onanii, ale proti této činnosti veskrze nic nemám a tady jsem to ještě pořád byl schopen unést.

Nejdřív si člověk říká: "Co to sakra je?" Když podle výkladu pochopí, o co se jedná, začne mu to docházet. Co vlastně k takovému vyprávění chcete stvořit za obrazový doprovod? Povedlo se to perfektně, autorka si vyhrála s obrazem a nahodila povedenou atmosféru. Na studentský film hoooodně působivých kladů oproti jiným záležitostem, které jsem měl možnost vidět.

Na studentský film, či vlastně reportáž je to hodně příjemné, střízlivě podané, nic mi tam netrčí, nic mi tam nechybí. Trochu snova, trochu faktů, torcha zasmušilých vzpomínek... Dobrá a fajn práce...