PRASÁK

Francouzskej spisovatel Pierre Boulle (20. 2. 1912 – 30. 1. 1994) napsal celou řadu románů a některý z nich jsem i čet, například „Malajská kariéra“ (Le Sacrilège malais) z roku 1951 nebo „Most přes řeku Kwai“ (Le Pont de la rivière Kwaï) z roku 1952. Je rovněž autorem knihy „La Planète des singes“, která ve Francii vyšla 17. května 1963. A tenhle román byl vydán poprvý v češtině 2. července 1970 v nakladatelství Československý spisovatel s titulem „Planeta opic“. Čet jsem ho a musím konstatovat, že začátek i konec románu jsou dosti odlišný od jeho filmový verze. Navíc, ZÁVĚR TÝHLE KNIHY JE MNOHEM VÍCE DĚSIVĚJŠÍ A NEUVĚŘITELNĚ ŠOKUJÍCÍ OPROTI FILMU. Ti, co román „Planeta opic“ četli, vědí, o čem to tady píšu, že? Dá se tedy konstatovat, že tento americkej FILM BYL POUZE INSPIROVÁN STEJNOJMENNÝM ROMÁNEM. Celý drama začíná tím, že vesmírná loď má technickou závadu a havaruje do jezera na neznámý planetě. Posádku, která byla palubním počítačem probuzena z hibernace, tvoří: George Taylor (herec Charlton Heston), Dodge (herec Jeff Burton) a Landon (herec Robert Gunner). Kosmonauti odhadují, že nechtěně přistáli v systému Bellatrix v Orionu, 300 světelných let od jejich domovské Sluneční soustavy. Než trojice astronautů opustila potápějící se plavidlo, přečetla si na lodním chronometru současný datum: 25. listopadu 3978 – dva tisíce šest let po svém odletu v roce 1972. Pak si jdou zaplavat a mezitím jejich oblečení ukradnou němí primitivní lidé. Krátce nato ozbrojené gorily zaútočí na kukuřičné pole, kde lidé sbírají potravu. Taylor je postřelen do krku, když je spolu s ostatními zajat. Dodge je zabit a Landon v chaosu upadne do bezvědomí. Všichni živí jsou gorilami odvedeni do Opičího města (Ape City). Taylor postupně zjišťuje, že na týhle planetě vládnou opice, který jsou rozděleny do společenskejch kast: šimpanzi, orangutani a gorily. A lidé žijí v divoký přírodě a neumí mluvit, proto jsou jejich nadvládou právě opice, který jsou celkem inteligentní a navíc hovořit umí. Časem Taylor zahlídne svýho vesmírnýho kolegu Landona, kterýnu však opice provedly lobotomii a není schopen komunikovat. Setkává se s různejma opicema, například Dr. Cornelius (herec Roddy McDowall), Dr. Zira (herečka Kim Hunter) nebo Dr. Zaius (herec Maurice Evans). Taylor je držen ve vězení, v němž jsou i další lidé – ti však neumí mluvit. Do jeho vězeňský klece je dána žena se jménem Nova (herečka Linda Harrison), s níž se může dorozumívat jen rukama a nohama. Cornelius a Zira umožní oběma útěk z vězení a Taylor a Nova se vydají do Zakázaný zóny (Forbidden Zone), kam opice nesmí. Když tak spolu kráčí po písčitý pláži, moře šumí a Taylor najde v kamenný jeskyni u moře artefakty jako zubní protézy, brýle, srdeční chlopeň nebo mluvící lidskou panenku. Taylor a Nova pak jedou po pobřeží na koni. V samotným závěru filmu zahlédne Taylor z písku vykukovat zbytek Sochy svobody (Statue of Liberty) a v ten moment mu to všechno dojde: tato údajně cizí planeta je ve skutečnosti Zemí, ještě dlouho po apokalyptický jaderný válce. V tu chvíli klečí na písčitým pobřeží a křičí: „Oh my God. I'm back. I'm home. All the time, it was... We finally really did it. You Maniacs! You blew it up! Ah, damn you! God damn you all to hell! (Ach můj bože. Jsem zpátky. Jsem doma. Celou tu dobu to bylo ... Konečně se nám to opravdu povedlo. Vy maniaci! Vyhodili jste to do vzduchu! Ah, k čertu s vámi! Bůh vás všechny zatrať!). Tohle vesmírný drama je nejlepším počinem ze všech deseti celovečerních filmů na téma „opic“, pokud počítáme i zatím poslední opičí příspěvek „Království: Planeta opic“ (Kingdom of the Planet of the Apes) s premiérou v květnu 2024. Snímek „Planet of the Apes“ se stopáží 112 minut natočil americkej režisér, producent a herec Franklin J. Schaffner (30. 5. 1920 – 2. 7. 1989), jehož jméno zdobí pohyblivý obrázky jako třeba „Motýlek“ (1973) nebo „Hoši z Brazílie“ (1978). Celosvětová premiéra americkýho dramatu „Planet of the Apes“ se uskutečnila 8. února 1968 v New Yorku. Do československejch kin snímek „Planeta opic“ vstoupil v premiéře 14. července 1970.

Premiéra koprodukčního dramatu Itálie/Velký Británie/Západního Německa pod distribučním názvem „Přejezd Kassandra“ proběhla v československejch kinech 6. dubna 1979. A když jsem jej tehdy viděl poprvý, padal mi z něj v průběhu promítání v kině sandál, protože celej snímek je depresivní, ponurej a navíc v jeho závěru dojde k vlakový katastrofě. Děj začíná na půdě Světový zdravotnický organizace (World Health Organization) ve švýcarský Ženevě, kam se vloupají tři švédští teroristé. Dva z nich jsou zneškodněni, ale třetí uprchne a vůbec netuší, že se v laboratořích Světový zdravotnický organizace nakazil biologickou zbraní (plicní mor neboli pneumonickej mor). Co ovšem dělá biologická zbraň v laboratořích Světový zdravotnický organizace, to je otázka k zamyšlení. Tento třetí terorista Eklund (herec Lou Castel) nastoupí v Ženevě do mezinárodního rychlíku směřující do Stockholmu. A během jízdy tohoto vlaku postupně nakazí mnohý cestující, někteří však týhle nákaze odolají. Hlavními postavami (cestující ve vlaku) jsou: neurolog Jonathan Chamberlain (herec Richard Harris), jeho bejvalá manželka a spisovatelka Jennifer Rispoli Chamberlain (herečka Sophia Loren), bývalej vězeň Janova a přeživší holokaustu Herman Kaplan (herec Lee Strasberg), manželka německýho zbrojaře Nicole Dressler (herečka Ava Gardner), její milenec a překupník heroinu Robby Navarro (herec Martin Sheen), agent Interpolu Haley (herec O. J. Simpson), průvodčí Max (herec Lionel Stander) a několik dalších. V Ženevě je ve svý kanceláři doktorka Elena Stradner (herečka Ingrid Thulin) a ve svým vojenským ústředí také plukovník Stephen MacKenzie (herec Burt Lancaster) z americký vojenský rozvědky. Oba jsou spolu v telefonickým kontaktu. MacKenzie pak naváže spojení s doktorem Chamberlainem, kterej ho informuje o průběhu nemoci ve vlaku. Rychlík je potom naveden do německýho města Nürnberg, kde je zvenku zapečetěn a na jeho palubu přicházejí ozbrojení vojáci v bílejch skafandrech, aby se nenakazili. MacKenzie poté vydá příkaz, aby byl vlak naveden na přejezd Kassandra v Polsku, kde však NENÍ JISTÝ, ŽE TENTO STAREJ ŽELEZNEJ MOST UDRŽÍ HMOTNOST CELÝHO VLAKU. Pro natáčení Kassandřina mostu byl využit Garabit viaduct v jižní Francii. Fakt, že přejezd Kassandra se poté, co na něj vlak najede, může zhroutit, se rozšíří mezi cestujícími, kteří se snaží vlak zastavit. Nakonec se jim povede alespoň odpojit část rychlíku. Jeho přední část však na most najede a ten se i s vagony zhroutí dolů do řeky. Divák je v tý chvíli svědkem jedný obrovský katastrofy… Celosvětová premiéra dramatu „The Cassandra Crossing“ se stopáží 129 minut proběhla 18. prosince 1976 v Itálii a v Japonsku. V USA přišel do kin až 9. února 1977. Tenhle napínavej film až do konečnýho finále natočil italsko-řeckej režisér, scénárista, herec a producent George P. Cosmatos (4. 1. 1941 – 19. 4. 2005), kterej je známej i díky snímkům „Masakr v Římě“ (1973) nebo „Rambo II“ (1985).

Britsko-francouzská koprodukce filmu „The Medusa Touch“ vznikla podle románu „The Medusa Touch“ (v Anglii vyšel 13. září 1973), kterej napsal britskej spisovatel Peter Van Greenaway. V češtině tato kniha dosud nevyšla. Základním tématem tohoto díla je TELEPATIE a TELEKINEZE, tedy schopnosti, který hravě ovládali potomci Atlanťanů, lidé v dnešním Tibetu, Nepálu a  Bhútánu před více než 800 000 lety. Bylo to v době, kdy se severní pól, jenž do tý doby procházel posvátnou pyramidou Kailás, posunul na svou současnou polohu. Ještě i dnes však existuje hrstka lidí, kteří svou myslí zvládají telekinezi, ale moc jich už není. V tomto filmovým dramatu je tou osobou spisovatel John Morlar (herec Richard Burton), kterej si je plně vědom toho, že pouze svou myslí dokáže vyvolat katastrofy. Z tohoto důvodu navštěvuje psychiatričku Dr. Zonfeld (herečka Lee Remick) a vysvětluje jí, že tuto schopnost skutečně má. Ona mu však nevěří, proto se z její ordinace jednoho dne soustředěně zadívá na právě přelétávající dopravní letadlo nad Londýnem, který svou myslí přiměje k tomu, aby spadlo. Když to doktorka Zonfeld uvidí, doslova jí spadne sandál. A pak je spisovatel John Morlar zavražděn… Na scénu přichází francouzskej detektiv Brunel (herec Lino Ventura), kterej má za úkol vyšetřit tuto vraždu. Setkává se i s psychiatričkou Dr. Zonfeld a ta mu postupně, krůček za krůčkem líčí, co byl vlastně John Morlar zač. A v závěru snímku jsme pak svědky zhroucení Minsterský katedrály, při níž zahynou spousty lidí. Velice napínavý drama „The Medusa Touch“ se stopáží 109 minut mělo svou celosvětovou premiéru 7. března 1978 v Irsku a do československejch kin vstoupilo v premiéře pod názvem „Dotek Medúzy“ dne 1. června 1979. Snímek natočil britskej režisér a herec Jack Gold (28. 6. 1930 – 9. 8. 2015), kterej však není v našich zeměpisnejch šířkách moc známej.