MrHlad

Takové odfláknuté to bylo. Jako kdyby se u Armády mrtvých nikdo moc nesnažil. Postavy jsou tak nezajímavé, že mi bylo jedno, v jakém pořadí budou umírat, herci plus mínus bez charismatu, nebo nemají co hrát a první opravdu zajímavá a zábavná akce přijde až někdy na začátku poslední čtvrtiny. Jakmile se to začne pořádně střílet a řezat, je to celkem zábava Snyder drží sám sebe na uzdě, takže těch zpomalovaček není zdaleka tolik, aby se to okoukalo, jenže v jeho filmu je asi tak hodina naprosto zbytečného balastu, který nudí a kde se člověk může maximálně bavit tím, jak to celé vůbec nedává smysl.    Jistě, u béčkového akčního nářezu by to vlastně nemělo vadit, jenomže Armáda mrtvých je sice béčková, ale nářezová fakt ne. Nějaká kulervoucí brutalita tu neexistuje, mezi horory spadá jen proto, že tu jsou zombíci a Snyderovy hrátky s kamerou, které vedou k mnohdy až hnusnému vizuálu plného rozostřených záběrů (což byl prý umělecký záměr), jsou spíš otravné než efektní. Nevím. Hodinu po závěrečných titulcích si z toho nevybavím prakticky nic. Jen to, že jsem čekal mnohem víc než další rutinní netflixovku a to jsem ta očekávání fakt neměl extra vysoko. Nenápaditá a nudná ztráta času.

Díky Sicariovi, Wind River a těm několika epizodám Yellowstone, co jsem viděl, mám Taylora Sheridana hodně rád a na jeho novinku jsem se pochopitelně těšil. Na rozdíl od kolegů jsem měl ale výhodu v tom, že jsem četl knižní předlohu, takže jsem se těšil poměrně opatrně. A díky za to, protože právě kvůli tomu mě to zklamání z Kdo mi jde po krku tolik nebolí. Sheridan se sice zbavil několika poměrně nudných a zbytečných dějových linek, bohužel mu tu zůstalo to, co byl problém už v knížce. Tedy dost nezajímaví hrdinové a především nesmyslné čekání na to, až se vlastně začne něco vůbec dít.  Angelina Jolie sedí na strážní věží s traumatem, John Bernthal je cool šerif a řeší nastávající rodinu, po lesích pobíhá malý kluk, jehož táta naštval nesprávné lidi, kteří ho zabili a všem se snaží komplikovat život směšně neschopní hitmani Pat a Mat. A trvá hodinu, než se všechny nezajímavé dějové linky spojí, začne v lese hořet a Angelina bude moci konečně zachraňovat. Ono to v závěru sice nevypadá vůbec špatně a jako survival thriller z hořícího lesa by to mohlo být zajímavé, jenže tu máme před tím tu hodinu, kterou musíme strávit s nudnými postavami u příběhu, jenž je přinejmenším béčkově banální a jednoduchý. Což nemyslím jako pochvalu. Jdu konečně dokoukat ten Yellowstone, abych si spravil chuť a připomněl, proč mám toho Sheridana vlastně rád.

Mám hodně rád Toma Clancyho, Taylora Sheridana, Michaela B. Jordana a vlastně docela i Stephana Sollimu. Takže to, co nakonec vylezlo z Bez výčitek, nesu docela těžce. Čert vem, že s předlohou nemá příběh skoro nic společného, ono by to asi ani moc nešlo, ale že je to celé zábavné jako trhání osmiček, to už docela problém je. Jordanovi ten drsňák v hlavní roli docela jde a poměrně prostinká zápletka s devadesátkovým feelingem by za jistých okolností mohla fungovat, jenomže… prostě je to sakra nuda k podělání. Sollima točí všechno neskutečně staticky a bez jakéhokoliv náboje nebo snahy cokoliv vymyslet. Až jsem ho jednu chvíli podezříval, že film sabotuje, protože to, co se na obrazovce dělo, prostě nebylo a snad ani nechtělo být akční. Bez výčitek nijak nevrcholí a negraduje. Ten film prostě plyne odnikud nikam a v podstatě ani nikdy nezačne být zajímavý. Dokonale promarněná šance pro všechny zúčastněné. A ztráta času pro diváky.

Z 30% to Snyder vytáhl na 50%. Ještě dva tři recuty a mohla by z toho být obstojná komiksovka.

Celovečerák Tom a Jerry není o Tommovi a Jerrym. Je o mladé holce, co nastoupí do hotelu a lže v životopise a musí to nějak vyřešit, přičemž se tam čas od času objeví dvě animovaná zvířata a dělají bordel. Ten bordel je celkem zábavný a Chloë Grace Moretz taky úplně nenudí, všechno ostatní je však přinejlepším nenápaditá rutina. A vzhledem k tomu, že samotní Tom a Jerry tu jsou z jakého si důvodu zatlačení do pozadí, moc nevím, koho může výsledek bavit a oslovit. Mě ne.

Milla Jovovich a Paul W.S. Anderson sice skončili s Resident Evil a se zombíky, ale jejich Monster Hunter je víceméně to samé. Jen tu jsou draci a dinosauři, jinak ovšem tahle dvojice opět servíruje solidní akci zabalenou do velmi utahaného a nezajímavého příběhu s postavami, u kterých budete rádi, že si zapamatujete jejich jméno. Obstojná akce tu bohužel na body prohrává s nezajímavým příběhem a nudnými hrdiny. Ale od Andersona se snad ani víc čekat nedalo.

Zlí mimozemšťané unesli superhrdiny a jejich děti teď musí objevit sílu týmové spolupráce a kamarádství a zachránit svět. To vše pod dohledem Roberta Rodrigueze, který se pokouší navazovat na Spy Kids a Žraločáka a Lávovku, takže je to všechno celé dost nevkusně barevné, předvídatelné, špatně zahrané a pro dospělého diváka až fyzicky nepříjemné. Na druhou stranu nevidím důvod, proč by se na to kdokoliv dospělý měl dívat. Ale dětem by se to líbit mohlo, to zase jo.

Podivný žánrový mišmaš, ve kterém se jednu chvíli řeší toxická maskulinita a o pár minut později bojuje bývalá Hit-Girl s gremlinem, který chce roztrhat její bombardér na kusy. A občas sestřeluje japonské stíhačky. Shadow in the Cloud je film, který nešikovně míchá spoustu zcela odlišných věcí a výsledkem je podivně nesourodý bordel, který má kliku v tom, že se v hlavní roli objeví šikovná herečka a že to celé není moc dlouhé. Díky téhle žánrové nevyhraněnosti je Shadow in the Cloud docela zajímavý film. Dobrý ale moc ne.

Kdybych už nikdy v životě neviděl žádný film od Patty Jenkins,vůbec by mi to nevadilo. Ne že bych se na její Wonder Woman 1984 nějak extra těšil nebo se řadil k velkým fandům jedničky, ale ty dvě a půl hodiny s Gal Gadot mi ubíhaly stejně rychle jako třeba třicetiletá válka. A jsem přesvědčený, že za to může režisérka, která prostě blockbustery a akční filmy nezvládá. WW1984 má extrémně přepálenou stopáž a bohužel většinu z ní tvoří naprosto bezvýznamná vata. Zasazení do osmdesátých let mi moc nedávalo smysl a film by se mohl odehrávat téměř kdykoliv před Batman vs. Superman. Prakticky nic se tu neděje a když už dojde na akci, je přinejlepším průměrná. Jediné světlejší momenty jsou romantické scény, ve kterých se film může opřít o Chrise Pinea. Největší problémale vidím v tom, že Jenkins chtěla očividně natočit něco, co by připomínalo prvního a druhého Supermana. Tedy naivní komiksovku s jednoduchou zápletkou, snadno rozlišitelným dobrem a zlem a spoustou naděje a optimismu. Nic proti tomu. Jenomže výsledek připomíná spíš Supermana 3 a 4, což fakt nejsou dobré filmy. Celkově Wonder Woman 1984 nepůsobí jako velkofilm z roku 2020, ale jako něco, co vzniklo dva roky před prvním Iron Manem, kdy v Hollywoodu pořád ještě nikdo moc nevěděl, jak zacházet s komiksovými hrdiny a hrdinkami a celý superhrdinský žánr se ještě hledal. A ne, nemyslím to jako pochvalu za oldschool přístup. Jenkins jednoduše natočila ne starosvětský film, ale film, který působí extrémně staře. Krom hezkých kostýmů a výpravy vlastně moc nevím, co na něm chválit a proč bych ho měl komukoliv doporučit.

Dvě dobré herečky v zoufale předvídatelném příběhu. Docela mě překvapuje, že Chaganty natočil po skvělém a originálním Searching takovouhle zbytečnost. .