MrHlad

Psa Regieho právě jeho majitel vyhodil a on se ocitl sám ve velkém městě. Naštěstí narazil na další tuláky a spolu s nimi vyráží na cestu pomsty. Vocasy na tripu jsou hodně jednoduchá komedie, která stojí a padá na drsných fórech, kreativním využívání vulgarit a hláškování. Jednoduchá blbina, ale pokud vám nevadí drsnější humor, tu hodinu a půl se u ní budete dobře bavit.

Šel jsem do kina s tím, že Christopher Nolan přeci nenatočí biografii, že to je málo. No ale ona to v základu minimálně v první hodině a půl biografie je. Trošku hravější co se týče práce s časovými rovinami, především však audiovizuálně nápaditá a strhující tak, že všechny ty akademicky uchcané filmy jako Teorie všeho už v mých očích mají pramalou šanci zaujmout. Nolan navíc v půlce malinko přeřadí výhybku a začne si mnohem víc hrát s jednotlivými dějovými linkami, ale i s žánry, takže po odvážněji pojaté biografii (které IMAX zatraceně sluší) se Oppenheimer chvílemi mění v horor, jindy v psychologické drama a nebojí se být i soudním thrillerem, za který by tvůrcům tleskal i Aaron Sorkin. Je trochu škoda, že Nolan nemá větší důvěru ve své diváky a vždycky jim nakonec to, co by mohlo pro nesoustředěné působit trochu složitěji, přežvýká do pár vět. Určitě by se mi líbilo, kdyby víc tlačil na linku o zodpovědnosti vědců a vůbec šel víc do hloubky samotného hlavního hrdiny, ale to jsou jen drobnosti. Oppenheimer mě celé tři hodiny bavil, ať už si v něm Nolan hrál s obrazem, zvukem, tempem i žánry, nebo se držel tradičnějších vypravěčských postupů a jen je výrazně opepřil svým audiovizuálním mistrovstvím.

Kdybych psal na Bod obnovy recenzi, číselné hodnocení by bylo průměrné, možná lehce nadprůměrné a někoho by mohlo odradit od návštěvy kina. To by však byla obrovská chyba a hlavně něco, co bych si doopravdy nepřál. Malý pokus o českou sci-fi, který nás ve své upoutávce posadil na zadek, totiž rozhodně má co nabídnout a vlastně pořád zpracovávám fakt, že i u nás lze s relativně skromným rozpočtem natočit film, který vypadá tak dobře. Nemluvím tu jen o kvalitě efektů, ale o designu, práci architekta a schopnosti okoukávat to správné ze zahraničních vzorů a využívat to v českém filmu. Bod obnovy je do jisté míry přesně tím filmem, v jaký jsme doufali a ukazuje, že výmluvy typu „to u nás nejde“ jsou opravdu jen výmluvy. Jenže celý ten úchvatný vizuál bohužel nedoprovází zrovna zajímavý příběh. Bod obnovy je v základu detektivka, bohužel však poměrně dost banální a nudná, protože se tu pracuje s minimem postav a řekněme, že když v nějakém filmu hraje Karel Dobrý (a hraje dobře), tak nějak očekáváte, že se z něj nevyklube lidumil. Jako krimi to s trochou snahy nakonec obstojí a i v práci s hrdiny dojde na pár zajímavých řešení, ale oproti audiovizuální stránce je celková průměrnost a neatraktivnost děje skoro až rušivá. Po odchodu z kina jsem si určitě neříkal, že jsme dostali průšvih. Ovšem kecal bych, kdybych tvrdil, že jsem nedoufal, že to bude lepší. Vlastně o dost lepší. Ale už za tu odvahu zkusit u nás sci-fi žánr a za to, jak skvěle Bod obnovy vypadá, si jeho tvůrci zaslouží, abyste jim věnovali dvě hodiny času a peníze za lístek do kina. A pak můžete spolu se mnou doufat, že příště už to bude skvěle šlapat všechno.

Sam Raimi zaprodukoval a Lee Cronin natočil Smrtelné zlo: Probuzení tak, aby udělal fandům originálu co největší radost. Audiovizuálně agresivní krvák se skvělým zvukem a hodně nápaditě pojatým násilím je divoká jízda, která i díky krátké stopáži zatraceně rychle uteče. Navíc má fajn hrdiny a i to prostředí vybydleného domu funguje dost dobře na to, aby nevadilo, že nepřináší moc nového. Jen si nejsem jistý, jestli podobně ze řetězu urvaný horor může zaujmout diváky.

Povedená adaptace Dumasovy klasiky lehce obměňuje slavný příběh a sází na skvělé akční scény, nádhernou výpravu a charismatické herecké obsazení. Zcela vynechává humor a hraje na vážnou notu. A funguje to většinou velmi dobře. Režisér Bourboulon bohužel úplně nezvládá prodat komornější scény a dialogy a ke konci to vypadá, jako kdyby si ukousl příliš velké sousto a finále, jakkoliv působivé, je tu trošku navíc. Ale i přes tyhle problémy je to vysoce nadprůměrné dobrodružství rozkročené mezi starosvětskostí a moderní filmařinou.

Krátce před začátkem projekce jsem kolegům říkal, že Air bude muset být sakra dobrý film, protože příběh o tom, jak vznikly sportovní boty, které se dobře prodávaly, mě ani v nejmenším nepřipadá zajímavý. Ale naštěstí se s přibývající stopáží ukázalo, že vlastně možná ani režírujícímu Affleckovi. Jistě, Air je pořád o tom, jak Sonny Vaccaro zkoušel ukecat rodinu Michaela Jordana, aby podepsal smlouvu s neúspěšnou divizí Nike, nakonec je to však celé o něčem úplně jiném. O lidech, kteří vědí, že jsou průměrní a že jejich jméno pár let po jejich smrti skončí v zapomnění. A že doufají, že budou moci alespoň na chvíli stát po boku legend. Affleck se vyhýbá patosu, ve správných momentech dovede drama odlehčit vtipem a ví, že se může spolehnout na herce. Daří se mu skvěle navodit atmosféru osmdesátých let (už úvodní titulky jsou super), udržovat civilnost a vyprávět na první pohled obyčejný příběh o malých lidech, kteří vycítili šanci udělat něco výjimečného a být u něčeho velkého. Dobrý film

Chad Stahelski si možná ukousl příliš velké sousto, když se okolo Johna Wicka snaží budovat nějaký svět a mytologii, moc mu to totiž nejde. Všechny ty neohrabané pokusy o worldbuilding mu ale člověk odpustí, když dojde na akci. Čtvrtý John Wick je narvaný skvělými přestřelkami a bitkami, které opět Hollywoodu ukazují, že akční žánr ještě zdaleka neřekl poslední slovo a že když se k němu dostanou ti správní lidé, výsledek bere dech a člověk si ani nevšimne, že to celé má tři hodiny. Co se akce týče, stojí John Wick na absolutním filmovém vrcholu. To mezi akčními scénami možná zvládá o poznání hůř, ale kvůli téhle výplni do kina na tuhle sérii stejně nikdo nechodí.

Když to takhle všechno člověk vidí pohromadě, je mu toho Slovenska dost líto.

Ze třetího Creeda se vyklubal velmi solidní a sebejistý režijní debut. Jordan to před kamerou v téhle roli umí, to víme, ale zvládá to i za ní. Především v první části, která je spíš o dialozích a oťukávání dvou starých přátel, kteří se po letech setkávají a do života obou se vrací i pár ošklivých událostí z minulosti. Jonathan Majors je Jordanovi důstojným spoluhráčem jak při dialogových výměnách a snaze znovu nakopnout staré přátelství, tak i v ringu, kde působí jako nezastavitelné zvíře. Celkově je však třetí Creed lepší nečekaně v té neboxerské rovině, ke totiž konci působí malinko uspěchaně a občas lehce pateticky a možná i v některých momentech malinko úsměvně. Rozhodně ale lépe než posledně a taky lépe, než bych čekal, když bylo oznámeno, že se nezkušený Jordan chopí režie. Tady se mu i přes občasná zakopnutí povedlo dorůst do té úrovně, že se obejde bez Rockyho. I bez Stallona.

James Cameron opět ukázal Hollywoodu, kdo je král filmových blockbusterů. Jeho druhý Avatar je i přes tříhodinovou stopáž zábavná podívaná od začátku až do konce, která v ideálním tempu dávkuje dech beroucí audiovizuál a osobní příběhy starých i nových hrdinů. Pandora je snad ještě krásnější než minule, nováčci sympatičtí a Cameron udržuje tempo od začátku do konce bez jediného zaškobrtnutí. A po třinácti letech ukazuje, že je pořád o velký kus dál než většina hollywoodských filmařů.