DooFooS

Jediná výtka k tomuto filmu směřuje na český distribuční název, který je citlivý asi stejně, jako kdybych názvem Nevrzli si a chcípli prezentoval Romea a Julii. Nenechte se tedy odradit, žádná bláznivá komedie vás nečeká a příběh plyne přirozeně s výjimkou hlavní zápletky, která se ale ve finále ztrácí a ustupuje jednotlivým starostem, kterým se dokážu s chutí zasmát, pokud se tedy zrovna nedějí mně. Pohodový film, který mě zaskočil nepřipraveného a o to víc se těším na další shlédnutí a s trochou štěstí si seženu i kanadský originál.

U Walking Dead zažívám podobné chvíle, jako u seriálu Battlestar Galactica. Počáteční nadšení, poté díly, které se neskutečně táhnou, u kterých mám nutkání přestat seriál sledovat a v pozadí narustající napětí, jak to dopadne, kdo to odnese. Časem si ty nudné díly chci pustit znovu, protože už chápu, že budují atmosféru a připravují charaktery postav k rozhodnutí. No zkrátka, je to navykové, navíc téma, které mě přitahuje - postapokalyptické vize - a hlavní hrdinové jsou syroví a lidští, dokážu je pochopit. Paradoxní také je, že Lost jsem přestal sledovat, protože konec je v nedohlednu, tady si po 3,5 seriích přeji, aby byl konec i nadále v nedohlednu.

Vyprávění, které by se dalo zaslechnout třeba o třetí hodině ranní v non-stop herně, kde se schází ztroskotanci a jiné podivně úžasné existence se schopností zaujmout příběhem natolik, že uvěříte naprosto všemu a bez výhrad. Dovedu si dokonce představit, že to odposlouchám animovaně a skoro celé černobíle a i bez toho "t".

Maximální hodnocení za to, kolik bezesných nocí mi tenhle film způsobil… a možná taky ze strachu, že se mi o něm začne znovu zdát. Absolutní filmová klasika a neoddiskutovatelný počátek mé fobie.

Díky dceři cvičím draka snad stokrát měsíčně a překvapivě mě to stále baví. Považuji za neuvěřitelné, že se stále na některé scény těším a sem tam se přistihnu, že na to koukám a dcera už je dávno, kdo ví kde.

Misfits patří mezi mou seriálovou špičku. Pravdou ale je, že po obměnách herců a především odchodu herců Robert Sheehan a poté i Iwan Rheon šel seriál na mém pomyslném žebříčku pomalu dolů. První byl ukázkový nevycválaný zmetek dodávající epizodám šmrc a typický humor a druhý rodící se… asi hrdina :-) Na druhou stranu, je lepší když původní sestava zmizela na vrcholu, než aby mě začala postupem času nudit v původním obsazení. Jen doporučení: Koukejte na to od začátku, nebo postavy nepoznáte a při nahodilém shlédnutí některého z dílů to budete považovat dlouho za blbost, tak jak se to stalo mně.

Onehdá jsem zakopl o knižní předlohu Vetřelce a natěšený se po přečtení znovu podíval na něco, co plnilo mě dětské sny výkřiky ze spaní. Film je stále pekelně dobrý a napětí se probouzí už u úvodních titulků a neustále se stupňuje až do finále. Nicméně kdysi kulervoucí scéna s prchajícím vetřelcem, který se právě prokousal z břicha, mě dnes již spíše rozesmála. Už jsem holt zmlsaný kvalitními triky a to víc smekám, že dospělý vetřelec na mě působí i po těch letech stále důvěryhodně.

Nevyčerpatelný zdroj mých kutilských pokusů!

S tímhle večerníčkem to CCCP nandal USA v Hollywoodu na všech frontách, jak to dělával Tichonov a jeho parta na ledě.

Strávit den s malým mrnětem je velký výlet do dětství a já si připadal, jak človíček objevitel, páč na tenhle skvost jsem mělem zapoměl a to byla chyba.