Recenze (4 351)
Splašené čepice (1990)
Docela roztomilé verze klasických pohádek.
ČT Live - Robert Křesťan a Druhá tráva (2013) (koncert)
Robert Křesťan je bezpochyby jeden z nejtalentovanějších a nejoriginálnějších tvůrců a interpretů naší country scény.
František Josef I. - Soumrak habsburské monarchie (1996) (TV film)
Velmi povedený dokument o částech naší historie, kterou za svoji historii příliš nevnímáme, a proto (alespoň já) ji příliš ani neznáme.
Utonutí zakázáno (1987)
Děj se nějak zvláštně zaplétá, chvílemi jsem ztrácel souvislost, ale skvělí Philippe Noiret a Guy Marchand v kombinaci s nádhernou atmosférou letního francouzského pobřeží plného nádherných žen všechno vynahrazují.
Blues Brothers 2000 (1998)
Pohodové legrácky, vlídná atmosféra, charismatičtí herci, velice příjemná podívaná.
Korunní svědek (1959)
Kde jsou ty doby, kdy se točily takovéhle nádhery. Skoro dvě hodiny napětím nedýcháte a v závěru pointa střídá ještě lepší pointu.
Hosté mého otce (2010)
Lehké rozčarování. Všechno se slibně rozbíhá, má spád, naláká diváka na pokračování, ale někde v polovině se to láme, vyprávění ztrácí dech, zpomaluje, vytrácejí se i zajímavé přísliby z point a všechno končí nějak nejasně a téměř bezradně.
Osmy (2014) (TV film)
Skoro váhám nad pátou hvězdou. Mimořádně vydařený český film. Reálný socialismus v naprosto věrné podobě, výtečné dialogy, špičkoví herci hrající na horní hranici svých schopností (Josef Dvořák, Krobot, Navrátil, samozřejmě Trojan...). A hlavně při veškeré grotesknosti a nadsázce přesně vystižená atmosféra oněch let, přičemž k tomu nejsou zapotřebí ani silné svaly ani ufňukané bolestínství. Celkově veliké pochutnání.
The Divide - Zlom (2014) (seriál)
Není to až tak závratné, jak u amerických seriálů tohoto typu bývá zvykem. Byť jde jen o osm dílů, už v polovině se začíná přežvykovat spousta už jednou hraných motivů a myšlenek. Nápadů je sotva tolik, aby stačily na delší film. Všemu navíc silně podráží nohy krajně nesympatická Marin Ireland, ačkoliv její postava je ve scénáři dozajista napsaná jako pozitivní.
Musím si dojet pro kocoura (1987)
Výtečný Mario Adorf a krásná Barbara De Rossi dělají z tohoto filmu nadprůměrnou záležitost. Nebýt těchto dvou pilířů, onen trošku naivní a nadmíru sentimentální příběh by zřejmě neobstál. Takhle je člověku při jeho sledování i přes stálou předvídatelnost dalšího děje dobře po těle.