Zayl

Světlá výjimka toho, kdy dvojka překonává jedničku. Vynalézavější, akčnější a ujetější. Létající koule konečně využívají svůj plný potenciál, a i přes pomalejší rozjezd ... ten konec stojí za to!

Pří zhlednutí mnou zacloumala nicota. S přibývajícími minutami nastává fáze hořké křeče a v záplavě všelijakých vykuchávaček lze dopředu očekávat každou další minutu. Do toho přidejte neprokreslené charaktery, ke kterým získáte jen těžko nějaký vztah a vyjdou vám Vraždy bez záruky. Neatmosférické, nezábavné, jen to zabere čas.

Tak trochu dokumentárně pojatý slasher, kterému se povedlo to, o co se snaží stovky jiných marně - zachytit tíži chvíle života jednoho zabijáka. Každý fanoušek slasheru si bude libovat!

Adrenalinová jízda, která je dokonalou ukázkou hravosti a invence. Paralelně propojit dějiště vysloužilého kina s promítacím plátnem byl výtečný tah, třebaže s podobným nápadem přišel již Lamberto Bava ve snímku 'DEMONS' . Samotné kino je útočištěm zvrhlého záporáka, který svým obětem nedá žádnou šanci. K zabíjení používá vrták a navíc jeho vzhled je dostatečně působivý. Vraždy jsou sice víceméně stejné, ale technické zpracování zaručuje, že neomrzí. I proto se nezdráhám vysolit čtyři hvězdy.

Černobílý patos inspirující se ideou úspěšnějších duchařin, avšak způsobem provedení nikoliv. Tak vznikl Unborn, ke kterému je jeho název více než příznačný, neboť sám měl radši zůstat pod prachem. Nepřijde totiž s níčím novým, ale pouze vykrádá již viděné a ani s tím si nedokáže poradit. Sterilní atmosféra, hloupé dialogy a v neposlední řadě hlavní mustr - lekačky. David Goyer se totiž očividně ztotožnil s představou, že na nich postaví celý film. Jejich načasovaní není špatné, ale výsledný dojem je nulový. V zásadě lze říct, že fungují jenom tak na oko, aby se neřeklo, natož aby pak zanechaly nějakou emoční odpověď. Film se tak sám pohřbívá v nedotaženostech a nevzkřísí jej ani sexy Odette Yustman. Výsledkem je nezábavná, hloupá duchařina, která se snaží zaujmout víc hlavní protagonistkou, nežli dějem, což vypovídá za vše.

Tradičně naservírovaná Fulciho okázalost a smyslovost pro obraz. Neopustil od své gore image a naopak přidal několik geniálních scén. Na pomyslném žebříčku nedostižně vyčnívá podvodní scéna boje zombie s žralokem. Méně obvyklé jsou exteriéry, ve kterých se odehrává převážná většina filmu, ale na kolena ho to nesráží. Horší je to s dějem samotným, který se neskutečně vleče a během hodiny nezaznamenává skoro žádný posun. Zombies je taky pomálu, avšak jejich masky jsou perfektní. Dostačující náplastí je konec, který uzdravuje ztráty předešlých minut. Za zmínku také stojí fantastická hudba Fabia Frizziho, která podtrhuje pesimistickou atmosféru. Fulci s Zombi 2 sice nezklamal, ale ani nenadchnul. Z jeho tvorby u mě navždy jedničkou zůstane L'aldilà.

Laid to Rest vyniká převážně ve vraždách, které jsou výstavní a stávají se hlavním pilířem tohoto slasheru. Neboť chování postav je katastrofální a postrádá zdravý rozum. Bohapustá vata tedy musí být kompenzována gore orgií, kde naštěstí prochází s velkou výbornou. Nechybí taky ikonický zabiják s chladivou kudlou, přičemž na porážku jde jedna oběť za druhou. Polehčující okolností je fakt, že film ze sebe nedělá víc než čím je. Jde o prvoplánovou zábavu a tu jsem dostal.

Jason is back! Nasadil hokejovou masku, oprášil starou dobrou mačetu a Crystal Lake se znovu stává místem krvi zaslíbené. Jakkoli se na první pohled může zdát, že jde o bezduchou klipovou zábavu, já si takový dojem v sobě nenosím. Špinavý look je povedený a Jason je znovu v té správné formě nezastavitelného stroje. Vzhledem k žánru nejde ani čekat nikterak vyšperkovanou zápletku, o to nikdy nešlo a jednoduchá koncepce k Pátkům vždycky patřila, neboť rovnice "zabij co se hýbe" splňuje účinek dokonale. Ač je pro někoho nový Pátek nestravitelný, tak mu rozhodně nejde upřít snaha alespoň předstírat oldschool přístup. Lačné oko tak nepřijde o několik rafinovaných vražd, ani pěkných slečen. Tradičně však zůstává kaz v podobě nedůstojného oponenta, kde jde vlastně jen o to, koho Jason dřív chytí. Nispel sice originál nepřekonal, ale ani nijak neznehodnotil. Jason je prostě legenda a tahle slasherová série je vůbec tou nejlepší, jaká kdy vznikla.

Povedený závěr trilogie, který na své cestě skolí nejednoho kostlivce. Army of Darkness je učebnicovým příkladem narativní hříčky, jež je prošpikovaná pekelně černým humorem. Měrou vrchovatou si drží svůj osobitý styl a to takovým způsobem, že dá úplně zapomenout na jednoduchou zápletku. Červené eso pak zhmotňuje Ash, který svým exhibičním konáním dokonale personifikuje humor a nadsázku celého filmu. Na nějaká striktní pravidla se tady nehraje, stát se může cokoliv, neboť „zlo“ je všudypřítomné. Ať je to motorovka, brokovnice nebo armáda kostlivců, každý si najde své. Zasloužené čtyři hvězdy.

Namlsán po skvělé Suspirii jsem asi čekal moc a dostal jsem málo. Samozřejmě i zde je kladen důraz na estetickou stránku a cit pro kontrast, ale pravou alfu a omegu to postrádá. Základní kostra je příliš vratká, aby dokázala udržet nános hrůzy a nezachrání to ani výrazné výtvarné řešení. Přesto a jsem tomu rád, dokáže Inferno pracovat alespoň s formováním psychiky herce a tahle sonda zachraňuje jinak dost velkou nudu. O trochu hůře je na tom hudba, která sice využívá syntetické klávesy, ale namísto toho, aby prohloubila napětí, jej nepřímo nabourává. Inferno sice má to, co bych od takového filmu očekával, ale nic navíc. I proto tři hvězdy.