Dvanáct rozhněvaných mužů

[imdb: 8.9/10] | me: Jedna miestnosť, jeden obžalovaný, 12 mužov a stovky argumentov. V celku jednoduchá predstava, ... nie však jednoduchý film. Je to dráma ako sa patrí. Vynikajúce herecké výkony a skvelé dialógy robia z tohto filmu skutočný pôžitok. Je to dôkaz toho, že ozaj skvelý film nepotrebuje obrovský rozpočet, ... ta práva ingrediencia je čosi iné. Je to proste herecké predstavenie, ktoré vyvoláva množstvo emócii a zanecháva ten príjemný filmový zážitok. (27.04.2010)

Už dlouho jsem u filmu neseděl takhle přikovaný, zvláště u díla z roku 1957. Přitom je celý film hrozně minimalistický a vše se odehraje pouze v jedné místnosti. Ovšem velmi zručná režie pana Lumeta podpořená dvanáctičleným hereckým koncertem a inteligentním scénářem, divákovi opravdu nedá možnost nudit se. Trochu mě ten film vedl k zamyšlení, jak bych se zachoval já a bohužel musím říci, že bez přesvědčovacích schopností Henryho Fondy bych toho kluka asi taky poslal na křeslo. (19.10.2006)

Nikdy bych nevěřil, že film, kterej se celej odhrává v jedný místnosti, dokáže udržet mojí pozornost 1,5 hodiny. Tento film dokazuje, že dobrej film nepotřebuje mít rozpočet 100 milionů dolarů, ani žádný speciální efekty a triky. Stačí kvalitní scénář a 12 herců. Blbý je jenom to, že hned od začátku je jasný, jak to dopadne. A určitě se pokusim někde sehnat remake od Friedkina. (23.08.2008)

Vrtkavý je názor jedince.. Nesmrtelná klasika bez okázalosti, hrající na jeden interiér a dvanáct obyčejných Američanů, kteří v jeden parný den musí jednomyslně vynést verdikt nad mladíkem, obžalovaným z otcovraždy. Všichni jsou pro „vinu“, jen porotce č. 8 se zdráhá uvěřit všem faktům. Na povrch vyplavou vlastní slabiny i všelijaké předsudky zbývajícího osazenstva. Oproštěnost od jakýchkoliv efektů, scénář s drobnými výtkami, klaustrofobický um, divadelní charakter, sevřenost, strohý námět, kvalitní herectví.. a nad tím vším pevná ruka Sidneyho Lumeta!! (20.04.2009)

Oslava i kritika demokratických principů v jednom. Skvostně budovaná atmosféra, v níž tropické vedro je jenom základem. Lumetův cit pro detail lze poznat na každém kroku, s přibývajícími minutami hutnější dusno nejistoty tvoří kapky potu na tvářích herců a divák je více a více vtahován do neznámé hry, v níž je logika scénáře přímo určována logikou pádného zpochybňování i těch nejneotřesitelnějších soudních důkazů. Klaustrofobický thriller a soudní drama se potkaly v jedinečném snímku, jenž z vlastní jednoduchosti vytřískal maximum. Devadesát pět minut excelentní filmařiny, která dokáže jak vrtkavý je názor člověka pod tíhou společenského klimatu a jak těžké je jít proti zavedeným předsudkům sociálního charakteru. Inu, i demokracie má více barev než jenom černou a bílou. (26.10.2005)