Othones

Čarodějnice rozhodně není film, který osloví každého diváka. Některé však dokáže zaujmout svou nádhernou Shakespearovskou atmosférou, doplněnou o napínavé scény, které nedají člověku vydechnout. Pro mě osobně se tak jednalo o velmi povedený snímek. Byť náboj filmu v jeho průběhu částečně kolísá a zájem ve druhé třetině upadá, konec s morální katarzí vše napraví. Jakkoli je Eggersova tvorba specifická, velice mě oslovila a už se těším, až budu mít čas zhlédnout Maják nebo plánované Nosferatu.

Když jsem viděl první tři Xmen filmy, osobně musím přiznat, že mě moc nenadchly. Wolverine byl ale v tomto ohledu zcela jiný a jedná se zkrátka o skvělou podívanou. Příběh je jednodušší, ale neurazí. Vyzdvihnout bych chtěl zejména herecké obsazení, které je vybrané perfektně. Je vidět, že hercům role sedí a cítí se v nich dobře. Byť jsou ve filmu některé slabší momenty, vše spolu v zásadě skvěle ladí. Rozhodně se tak jedná o jednu z komiksových klasik, kterou si vždy rád pustím.

Po vzoru Ritchieova Sherlocka jsem se i na toto dobové zpracování velice těšil. O to větší bylo pak moje zklamání z toho, co jsem nakonec viděl. Na první pohled je Přízračná nevěsta poměrně odfláknutou prací. Velká část filmu je pouhou recyklací scén a dialogů z původního seriálu. Když se zdá, že by se vše mohlo zlepšit, člověk si naopak začne kontrolovat, zdali mu nikdo nehodil něco do pití. Zbytek je tak poněkud nesrozumitelný mišmaš, který postrádá eleganci a nápaditost původního seriálu. Někdy to dokonce vypadá, jako by tvůrci nadužívali rozsáhlé množství různých drog, podobně jako protagonista filmu. Podobně jako u posledního dílu třetí série se jednalo v zásadě o zbytečnou podívanou, kterou bych v žádném případě nemohl doporučit.

Joker rozhodně není dobrým filmem ze série DC, a skalním fanouškům žánru toho tak moc neřekne. Autorům se však podařilo vytvořit něco zcela jiného. Joker je ve finále velmi zajímavým psychologickým dramatem, které nám ukazuje, kam až nás může zavést lidská mysl. Byť se jedná o film, na který se pravděpodobně vícekrát nepodívám, nelze mu upřít ocenění za jeho kvalitu a nápaditost.

Na jednu stranu byl Napoleon poněkud nevhodně seskládaný, kdy velmi pomíjivým momentům byl věnován značný prostor a naopak na ty důležitější pak nezbyl čas. Za situace, kdy tak má snímek přes 2,5 hodiny, se pak musí člověk přemáhat, aby u toho neusnul. Na druhou stranu, když se však člověk nechá filmem pohltit a od všeho se oprostí, začne ho to na konec i docela bavit. Byť jsou patrné zjevné historické nepřesnosti, je Joaquin Phoenix zkrátka chodící meme. Tím však nijak nechci zlehčovat jeho herecké výkony. Napoleon je tak dobrým filmem, zkrátka to ale není Království nebeské.

Film lze ocenit za to, že se tvůrci rozhodli využít originální zápletku. Celkově ale bylo velkým utrpením jej vůbec dokoukat. Snímku chyběl spád a barvitý děj, člověk musel velmi dlouho poslouchat nudné a prázdné dialogy hlavních postav. Když už se konečně začalo něco dít, skládaly se scény ze zcela náhodných okamžiků, které postrádaly jakékoli vysvětlení. Návaznost děje tak velmi trpěla. Ani hvězdné obsazení nezachránilo nesourodý a slepovaný scénář. Osobně jsem však nebyl příliš překvapen.

Snímek The Killer mě zejména zaujal svojí originalitou. Fincherovi se povedlo zpracovat zajímavý psychologický rozbor depresivní mysli profesionálního zabijáka. Strhující a napjatá atmosféra filmu ale vydržela jenom chvíli. Postupně začalo být vše značně předvídatelné a jednotlivé scény se proměnily v ubíjející rozhovory s jednotlivými obětmi završené jejich skonem. Film ztratil svoji jiskru a člověk už jen netrpělivě čekal, kdy už to všechno skončí. Zásadně chybělo důstojné zakončení onoho psychologického rozboru a ledabylé protagonistovy metody ke konci zcela postrádaly určité vysvětlení. Vcelku se tak jednalo o zajímavý snímek, který ale mohl být lépe zpracovaný. 60 %.

První polovina filmu se nesla ve značně podprůměrném duchu. Byť vše táhnul ladný herecký um Russela Crowa, ostatní postavy naopak často reagovali až přehnaně vyděšeně nebo afektovaně. Věrohodnost filmu tím tak akorát trpěla. Ani antagonista, který dokola všem jenom vulgárně nadával, hodnocení filmu rozhodně nevylepšil. Scénáristicky to nebyl moc dobře zvládnutý aspekt a bohužel to není Scary Terry a Rick & Morty, aby to dávalo smysl. Na řadu pak přišly dokonce i výhružky o znásilnění na sto způsobů a z hororu se najednou stala prazvláštní komedie. Nakonec se z toho ale vyklubal poměrně pěkný thriller se zajímavou zápletkou. Byť se nejedná o nic světoborného, bylo to hezké zpestření pátečního večera. 65 %.

Na film jsem se díval s velkým očekáváním a s minimálními předsudky vůči vizuálu. I přesto jsem se ale dočkal velikého zklamání. Přestože se jedná o starší film, právě z hlediska vizuálů značně zaostává za svými „vrstevníky“. Takový Barbar Conan nebo Vetřelec, naopak neměli s efekty sebemenší problém. Vypadá to, jakoby se po necelých dvaceti letech od Jásona a Argonautů vůbec nic nezměnilo. Někdy tak film připomínal spíše dětskou nalepovací knížku s obrázky. Často to bylo ale dle mého názoru zbytečné a makeup by zde zafungoval mnohem lépe. Ani doprovodný soundtrack nebyl vyloženě povedený a býval by si zasloužil více pozornosti. Celkově se tak jedná o průměrnou podívanou a je to velká škoda, protože řecké báje a pověsti mám velice rád. 60 %.

Across the Spiderverse je propracované umělecké dílo. Vše bylo pěkně sehrané. V porovnání s ostatní Marvelovskou tvorbou se jedná o lepší ze snímků, který se snaží vymanit ze zaběhlého mainstreamu, což velice oceňuji. I příběh můžeme vidět trochu u jiného úhlu, než jak jsme tomu zvyklí. Hodnocení filmu však nakonec zkazilo, že skončil ve své polovině, což bylo poměrně frustrující. Jednalo se totiž v zásadě jenom o jeden dlouhý trailer na své filmové pokračování, podobně jako například Villeneuveho Duna. Jde to však zvládnout mnohem lépe, kupříkladu jako v Dead reckoning: První část. Lze jenom doufat, že další díl vyjde po kratší pauze než posledně. 80 %.