claudel

Nedivím se, že režiséři obsazují Kryštofa Hádka a Kristínu Svarinskou - tvoří velmi atraktivní a sympatický pár a sluší jim to spolu náramně. Zatímco ve Volze šlo o vztah dramatičtější, zde jsme svědky čiré situační komedie, která je povedená. Trapných okamžiků a postav je poskrovnu, stejně jako únavných klišé. Vítězí spíše originalita, zábavnost a chemie ústředního dua. Příjemná odpočinková zábava.

Na tenhle film jsem se těšil hodně dlouho a jsem nadšený, žádné zklamání se naštěstí nedostavilo. Jako příznivce krátkých stopáží jsem se přitom ani chvíli nenudil, snímek je úderný, správně udává tempo stejně jako vynikající povětšinou pulsující doprovodná hudba. Zendaya podává vedle Euforie dle mého mínění svůj nejlepší herecký výkon. Tasha v jejím podání je ostrá, ledová, dominantní a zatraceně sexy. Dominuje svým výkonem celému filmu, avšak ani pánové se nenechají zahanbit. Zvláště stejně dominantní Josh O´Connor si získal mé sympatie. Konec korunuje celé dílo, už díky Dej mi své jméno víme, že pan režisér závěry fakt umí. V tomto případě to byla nádherná umělecká tečka za zatím nejzajímavějším snímkem tohoto roku.

Rozhodně ten lepší z dvojice filmů, které Tomáš Mašín uvedl na plátna kin v roce 2023. K pozitivnímu výsledku výrazně napomohla Alice Nellis s mistrně napsaným scénářem, k němuž mám jen minimální připomínky ohledně předvídatelnosti překvapení a pointy. Největší skvost představují dialogy mezi Janou Plodkovou a Milenou Steinmasslovou. Souhlasím s názorem, že nezaslouženě zůstal opomenut Marián Mitaš za svoji rozhodně velmi složitou roli. Film, který určitě neplnil pokladny kin, ale má hodně co sdělit a potěší každého náročnějšího diváka.

I když se humor z knihy v jedničce ztratil a dost mě nudila a zklamala, dal jsem šanci dvojce, když na scénu přichází Deniska. Po Miladě a psech ale stále ani stopa. Denisčin otec raději vypuštěn úplně. Na mě bohužel ten film nefunguje, řada scén vychází naprosto trapně a hluše. Téměř mě bolí u srdce, že naši výborní herci vypadají všichni neohrabaně a zase musím použít adverbium TRAPNĚ. V závěru to trochu nabere dech s Jeřábkem a Sladkým mámením, ale celkově je to pořád tak na dvě hvězdičky, ačkoli přece jen krapet lepší než ta zoufalá jednička.

Horor smíchaný s baletem a prakticky tím nejslavnějším? To je pro mě výborná kombinace. Když se k tomu přidá pár zvratů, celkem povedená skupina osob a další výborná doprovodná hudba, převládá u mě spokojenost. Tou neotřásla ani slabší závěrečná třetina, jež možná tlačí moc na pilu.

Číňané dokáží také natočit pěkný animovaný snímek. K drakům a jejich magii mají co sdělit přece jen výrazně více než celý západ dohromady. S útlocitností nebo přecitlivělostí některých dětí si hlavu nelámou...

Velmi pěkné, příjemné pohlazení pro dětskou i dospělou duši. Mijazakiho svět nabízí opět dobrodružství, lehké mystično, bezbřehou fantazii, špetku melancholie a nespočet dojemných scén.

Mé první setkání s opěvovaným Mijazakim a v zásadě velmi dobrý dojem. Váhám, zda je to určeno spíše pro dospělé nebo pro všechny věkové kategorie. Jsem zvědavý na další, naštěstí Netflix disponuje několika Mijazakiho počiny.

Každý režisér má právo si rozhodnout, jak přistoupí k nějaké biografii. Bradley Cooper zvolil pro mě osobně naprosto nevhodné pojetí formou střípků ze života slavného dirigenta, které ale nepůsobí kompaktně, zas tak příliš na sebe nenavazují a vcelku působí prázdně. Nepoučený divák si ze snímku nic neodnese, nanejvýš informaci, že Leonard Bernstein bojoval celý život se svojí sexualitou. Odpověď na to, zda úspěšně či neúspěšně ale rovněž nedostane. Herecké výkony velmi dobré, nicméně mám obavu, že Carey Mulligan se ocitla ve škatulce, kterou vždy skvěle zvládne, vždy aspiruje na Oscara, ale zatím jej neproměňuje, protože konkurence ji vždy předčí. Mohl by jí pomoci Saltburn, resp. jeho režisérka, jež se pokouší Carey z těch škatulek vymanit. Bradley má pestřejší repertoár, ale ve výsledku je na tom stejně jako Carey. Z Maestra lze možná až moc cítit, jak po tom Oscarovi touží.

Neil Jordan zpracoval známou legendu spíše thrillerovým způsobem, zatímco Christian Petzold ji pojal výrazně komorněji coby romantické drama. Nevěděl jsem, do čeho jdu, nenapadla mě ta jazyková spojitost, a tak jsem byl překvapen, že jde zrovna o další adaptaci tohoto tématu. Snímek působí místy možná až příliš klidně a unyle, ale svojí krátkou stopáží dokáže vystihnout vše, co je potřeba a splnit to, co má. Paula Beer poměrně přesvědčivá. Zcela zásadní roli zde sehrává nádherná Bachova hudba.