Chudáčci

Frankensteinova dcera a její emancipační odysea napříč Evropou a Středomořím. Yorgos Lanthimos nám opět představuje úryvek z pokřiveného fantaskního světa, jenž však nese s tím naším více paralel, než by člověk z prvopočátku čekal. Příběh je zaměřený na vývoj postavy Belly, která byla po smrti přivedena k životu svérázným vědcem, načež s mozkem dítěte poznává svět a postupně se rozvíjí po všech směrech a to i těch, které by se daly označit jako tabuizované. Emma Stone podává mistrovský herecký výkon a její charakter na sebe s ubíhajícími minutami snímku nabaluje stále nové a nové vrstvy až do triumfálního finále. Tahle poutavá, vizuálně extravagantní a humorná podívaná o cestě nerozkoukané hlavní hrdinky za poznáním reálného světa a postupnou emancipací vás rozhodně nebude ani chvíli nudit. [Sitges 2023] (12.10.2023)

Přesně dle očekávání. Další řecká weird záležitost, která je ale nejenom weird, ale zároveň i silně filmová. Především svými záběry. Například tím, jak režisér naklápí kameru. Cítil jsem z toho inspiraci u Karla Zemana a Wese Andersona. No a do toho dokonalá Emma Stone, která si tu roli tady užila tak, jako snad nikdy jinou. Oskara má jednoznačně oprávněně. Ve výsledku se tedy jedná o velký filmový zážitek, film s přesahem a hlavně kousek, který připomíná, že filmová kinematografie vždycky měla diváka udivovat, překvapovat a bavit. A Chudáčci to přes svojí epickou divnost (která může být důvodem udělení/neudělení páté hvězdy) ovládají na výbornou. (04.04.2024)

JO! Nejelpší film po snad 15 letech (od Benjamina Buttona). Konečně zas film, co nemá slabé místo, vy se při sledování modlíte, ať je delší, a víte, že se na něj budete kdykoli rádi koukat znovu (za měsíc, za rok, za 10 let, za 20 let..). Je to gejzír kreativity, humor, napětí, láska, sex, dojetí. Nádherná výprava s přehnaně stylizovanou belle epoque (už je tu několik zmínek o Burtonovi, ale až takhle dobré to Burton neměl nikdy, navíc vždy točil mládeži přístupné filmy, pche). Baxterova laboratoř plná pozoruhodných výtvorů, od pospojovaných zvířátek po hlavní hrdinku - dospělou ženu s duší dítěte, která se ale postupně učí a moudří. Frankenstein s růží pro Algernon. Výkon Emmy Stone je fantastický a toho Oscara získat musí (ale holt ho dostane zamlklá puťka Gladstone, aby mohla být první Indiánkou s touto cenou). Skvělý slizák Ruffalo. I Dafoe mě tu bavil, a je namaskovaný tak, že je větší fešák než ve skutečnosti. Nečekaný twist 20 minut před koncem. Krásný design titulků i hudba. Prostě životní film pro všechny zúčastněné a instantní klasika. (11.01.2024)

Nenapíšem nič prekvapivé, čo by si človek neprečítal už v iných komentároch a tak len zopakujem, že "Poor Things" je dosť podivná záležitosť, akurát, že keby chcem podotknúť, ako pre svoj svojský spôsob spracovania, nesadne každému, tak by som bol vzhľadom na tunajšie hodnotenie, za celkom solídneho dementa. Ja osobne neviem, čo kto na tomto vidí, no za mňa nie - "ďakujem".  (30.04.2024)

Yorgos Lanthimos patří k těm kontroverzním režisérům, k nimž si ani po několika viděných filmech nedokážu stále vytvořit jasný názor, podobně jako kdysi u Larse von Triera, protože zatím co snímek – to totálně rozdílné dojmy od jednou čirého odporu až po jindy skvostný zážitek... a Chudáčci se pro mě na této vlnovce vyhoupli úplně nejvýš a nemít tak přehnaný rozsah bizarních sexuálních scén, snad poprvé jdu s hodnocením i na maximum. Propracovaná výtvarná stránka naprosto kouzlí pro divákovo oko, nejen s častým využitím oka rybího, a byť by šlo namítnout, že některé formální prvky jsou samoúčelné, dokázal mě nadchnout i přechod z černobílého vizuálu do barevného, protože zážitkem bylo už jen mít možnost vracet se do známých prostředí (např. přednášková aula) i k postavám, jaké jsem dlouhodobě poznával černobíle, najednou v magických přidaných barvách. Fantasknímu epickému příběhu s variací na Frankensteina ta vymalovaná aranž kostýmů, kulis, pozadí moře, záběrů velkoměst v neurčitém budoucím čase náramně sluší, stejně jako nadsázka, kterou režisér spolu s herci do příběhu o uměle znovuzrozené ženě Belle vkládá. Emmu Stone si pamatuji jako milou talentovanou holku z La La Landu a rozhodně nezklamala ani po čase v rozdílné poloze. Její obdivuhodná herecká kreativita ve ztvárnění „oživlé mrtvoly“, prožívající si znovu vývin dítěte a zažívající bizarní situace, je nespoutaná a pomáhá udržet filmu vtip. Velice se mi líbil i mužský trojlístek „vědecky“ přesného Dafoa, tajemného Youssefa (kterého jsem zaregistroval poprvé) a bonvivánského Ruffala – takže jsem výjimečně v režii Lanthimose plně spokojen i s hereckými výkony, byť ke konci už (žel) došlo i na nějakou scénu, kde jsem měl pocit, že se na chvíli i s herci vrací onen starý, chladně odtažitý Lanthimos. Naštěstí jen na chvíli, protože jinak vedle loňských Stovek bobrů jde o snad nejnápaditější žánrový počin posledních let, s jakým se setkávám a jaký mě po svou dlouhou stopáž úspěšně přenesl do svého nápaditě podaného světa. [85%] (03.02.2024)