Den Šakala

Filmový kousek z dob, kdy rozhodující byla kvalita scénáře a režiséra a nikoliv rozpočet a množství použitých digitálních triků. Chladně a s odstupem, téměř dokumentárním stylem natočené kriminální drama přípravy a uskutečnění jednoho atentátu, které vychází ze skutečných událostí. Konec konců uskutečněný atentát na francouzského prezidenta de Gaullea je v Zinnemannově snímku na začátku zmíněn. Organizace tajné armády si tehdy skutečně najala dalšího zabijáka, ale kvůli policejním zátahům už k atentátu nedošlo. Forsyth si zajímavým způsobem pohrává s těmito motivy a jeho knížka patří k tomu nejlepšímu, co v daném žánru vzniklo. Film knize nedělá ostudu, byť jde pochopitelně o jiné médium, takže příběh je trochu zjednodušen. Nájemnému zabijákovi stačí k provedení zločinu jen puška s dobrou optikou a anonymita velkoměsta. Nepotřebuje složitou konspiraci, ničivé zbraně a šílené scénáristické zvraty jako jeho ubohoučký remake. Velmi dobrý výkon Edwarda Foxe v hlavní roli a profesionální režie. Celkový dojem: 85 %. (20.06.2006)

Dokonalé převedení Forsythovy předlohy do filmu. Thriller, který se obejde bez explicitní a křiklavé brutality a opírá se o démonického Foxe v hlavní roli a precizní zápletku, kterou si zjevně nevycucal z prstu zoufalý scénárista po konzumaci flaše whisky (jako v případě "remaku" Šakal). Coby robě jsem z toho byl zcela unešen! (01.02.2004)

Poslední dobou si čím dál častěji pouštím staré kousky. A jen málokdy mě zklamou. Šakal mezi rozhodně patří mezi ty povedené. Hra profesionálního zabijáka s francouzskou i britskou tajnou službou. Šakal má spoustu triků - padělané doklady, falešné stopy... Policajti mají intuici, ale taky armádu lidí na analýzu dat a další mravenčí práci. Pár lidí tu filmu vyčítá pomalejší tempo, ale mně to ani nepřišlo. Spíš mi trochu vadily některé až příliš šťastné (nešťastné) náhody. Celkově je to výborný krimi thriller. Na takový film bych šel do kina i teď. 85 %. (28.10.2012)

Mistrný film, který mě zcela dostal - v závěru jsem napětím téměř nedýchal (byť mi bylo v podstatě jasné, jak film skončí). A to jsem ho zpočátku sledoval dosti vlažně, a dokonce jsem i uvažoval, že to nedám a pustím si něco jiného - to by byla strašná chyba! Upřímně řečeno, ten film mě nadchnul už jen tím, kolik se v něm prohání citroënů DS - jsem si jistý, že jsem jich v žádném filmu neviděl tolik pohromadě, a už jen díky tomu jsem se při sledování téhle báječné podívané tetelil blahem - jaké skvostné auto, jaký nadčasový design, jaké mistrné dílo automobilové historie! Bezvýhradně ten vůz zbožňuji. A když už jsem u těch odboček, honila se mi hlavou při sledování ještě jedna věc - údiv nad tím, jakého povyku se zde vyvolá kolem ohrožení jediné osoby: vše musí jít stranou, jeho život je maximální prioritou, a jeho ochrana má přednost před vším a musí jí být dosaženo za každou cenu. Tato fascinující naléhavost, kterou celý film doslova sálá, je naprosto neuvěřitelná - a cynik ve mně žasne, kolik energie se zde na jedné straně investuje do spáchání politického atentátu, a kolik na straně druhé k jeho potření. Lze si jen domýšlet, kolik běžné policejní agendy by muselo jít stranou, aby se mohlo tolik lidí věnovat honbě jednoho jediného zločince. A přitom, kdyby de Gaulla skutečně oddělal, nahradil by ho za chvíli jiný potentát, a bylo by, dere se neodbytně na mysl. To mě na tom osobně fascinuje nejvíc, ta sdílená představa - na straně atentátníka i policie - že v se v osobě prezidenta kumuluje státní moc, a číkoli eventuální kroky k ohrožení jeho života udělají z takového opovážlivce veřejného nepřítele číslo 1. Nerad bych se mýlil, ale jsem v pokušení se domnívat, že instituce politického atentátu je totiž v současnosti již na vymření, a po této stránce tak tento film představuje v podstatě historickou sondu z časů, které dávno patří minulostí. Představa, že by dnes bylo něco takového možná, se mi zdá krajně nepravděpodobná. Och ano, přiznám se, že to nemám ze své hlavy - dočetl jsem se u jednoho autora, že poslední tři desetiletí přinesla v západním světě zajímavý a v mnohém potěšitelný vývoj – neobyčejně ubylo politicky motivovaných atentátů.... Jako jedno z možných vysvětlení zmíněný autor uvádí skutečnost, že se společnost významně zkultivovala a zmírnila, takže většině obyvatelstva je nemožné vztáhnout ruku na kapra či slepici, neřku-li na lokálního satrapu, což myslím nebude daleko od pravdy. Ale zpět k Šakalovi - je to naprosto vynikající film, kterému nemohu nic vytknout a který vůbec nezestárnul - naopak, ubíhající léta od premiéry mu jen přidávají na zajímavosti. Tenhle film bude i nadále zrát jako víno, jsem si tím jistý. (14.10.2014)

Realistický a syrový pohled na skoro prohrané pronásledování neznámého nájemného vraha policiemi několika států. Typický film 70sátek, kdy vysoké tempo nebylo nutností a promyšlenost zobrazovaných detailů s jejich až reportážním nádechem brala dech. Spolu s tím nepřítomnost moderní techniky navrací oldschool nádech celému příběhu (možná díky tomu rychle zestárne, ale ta doba má své kouzlo). Kniha na mě čouhá z poličky již dobrých pár let a po filmu jsem k ní o výrazný kus blíže. Ovšem tu dvojitou výměnu lokomotivu u vlaku do Paříže si mohli tvůrci odpustit... (20.04.2011)