Opičí muž

Milionář z chatrče Dev Patel se nelítostně vrhl na režisérské křeslo a ve stylu Johna Wicka pokropil svým debutem filmové plátno krví. Krom režie a spolupráce na scénáři si urval ještě postavu hlavního hrdiny, kterého nejen svým charismem zvládl na výbornou. Choreografie bojových scén nikterak nezaostává za již zmíněným Johnem Wickem a film má i díky tomu neskutečný spád. Film Opičí muž dle vzoru bájného Hanumana se velmi povedl a vzhledem k tomu, že to byla Patelova režisérská prvotina, tak jsem hodně zvědav na jeho direktorskou druhotinu. (03.04.2024)

"Opičí muž" představuje dnes na poli akčního filmu podobné zjevení jako svého času první "John Wick", ale má ještě zásadní body navíc za ohromné srdíčko. Je nesmírně sympatické, že tento přímočarý a současně formálně vydřený bitkovací biják o pomstě vznikl coby vysněný autorský projekt, dokonce ještě vyvzdorovaný vůči všemožným protivenstvím. Dev Patel, kterého všichni vnímají jako herce citlivě charakterních rolí, se tu vrací do svého dospívání, kdy na soutěžní úrovni praktikoval takewondo. Respektive jde ještě dál do dob, kdy nadšeně sledoval fyzicky uhrančivé a emancipačně formující bijáky s Brucem Leem. Krom toho také zúročuje svou poučeně diváckou erudici vůči akčním filmům s bojovými uměními a jejich západním, dálnovýchodním i indickým milníkům z nadcházejících dekád. Jenže "Opičí muž" nepřináší pouze nadšenecké reference, které Patel přiznává a vyzdvihuje. Dokáže na nich zcela soběstačně stát a posouvat je dál - ne nutně nějakou sofistikovaností či cílenou pompézní radikalitou, ale čistě léta kumulovanou touhou ukázat, co v sobě nosí. Pomyslnému ringu akčního žánru poslední roky kralovala stáj 87eleven. Ta sice stále ještě dokáže občas vycenit zuby s každým novým "Johnem Wickem", ale protože se její styl stal standardem mainstreamu, působí už značně okoukaně i vyčerpaně. Patel a jeho tým v této analogii představují ony mladé, dravé a hladové otloukánky a outsidery, na které si nikdo na začátku nevsadí, ale na konci souboje mají na své straně srdce celého davu. Patelova kombinace bollywoodské barevnosti, eklektické multikulturnosti (ve smyslu estetické, žánrové i co do tradic bojových umění) a vše prostupujícího nadšení by sama stačila na ozvláštnění a vítězství na body. Ale pak je tu ta přízemní, bestiální choreografie a především nevídaná kamera, jež je dílem nováčka Stephena Renneyho povýšeného z kaskadéra na vodiče kamery, které svou dravostí, syrovostí, nekompromisní fyzickou energií a divokou dynamikou trhají usedlou konkurenci na kusy. (05.04.2024)

Je tam pes, intenzívna akcia, aj cesta za pomstou, a predsa to nie je indický John Wick. Dev Patel sa vo svojom režíjnom debute rozhodol ísť trochu inou cestou, než sľubovali traileri a namiesto akčného hrdinu prezentuje po väčšinu stopáže práve toho obyčajného človeka, ktorý sa rozhodol vysporiadať s osudom, a hlavne sebavedomého režiséra, ktorý sa vie výborne hrať s farbami, zábermi, strihom a hudbou. Monkey Money vyzerá famózne, je neskutočne štýlový a zaslúži si čo najväčie plátno. Aj keď je vlastne iný, než bude asi ktokoľvek čakať, ale v tom tkvie práve jeho najväčšia sila. Pod tým obyčajným príbehom sa skrýva film, ktorý sa nebojí byť svojský a keď už divák čaká, že sa bude uberať určitým smerom, tak Monkey Man mierne uhne, aby ponúkol trochu iný zážitok, než divák namlsaný z frenetického traileru čaká. Nie je to síce bez chýb a ten film sa občas pokúša o zbytočne mnoho vecí naraz - od sociálnej kritiky Indie, cez politickú kritiku až po predstavenie indickej mytológie, ale ako režíjny debut je to neskutočne suverénny, štýlový, klasický a zároveň mierne iný akčný film. Taký slow-burn akčňák, kde zakaždým po 40 minútach jednoduchého príbehu nastupuje 20 minútová nekompromisná, krvavá akcia. Či vám tento prístup vyhovuje alebo nie si musí odpovedať každý sám, ale za mňa jednoznačne za odvahu palec hore! CELKOVO: 7/10 (05.04.2024)

Dev Patel natočil technicky dobře zvládnutý akční biják o pomstě, ve kterém si i zahrál. Lehčeji a pohodověji laděný začátek s prvním akčnějším vrcholem celkem navnadí. Pak ale začne příliš dlouhá nudnější pasáž "obrození" plná rádoby chytrých a filozofických řečí, z nichž de facto vyznívá hlavní poselství "nakopej tomu hajzlovi prdel", plná trénování ve stylu "Kickboxer" a otravnýho dědka s bubínkem. Načež musí přijít samozřejmě akční finále. Za týden už nebudu vědět, o čem to bylo. Prostě další dobře natočený, ale jinak spíše natahovaný a rutinní film plný bitek a ran pěstí... Hlavní hrdina celkem sympaťák, ale příběh bez zajímavějšího nápadu a tak trochu "bez duše". (02.04.2024)

Mstivě esoterická cesta Džonmorevika, k dokonalému gaybarovému fistingu vycvičeného ostrakizovanou sektou cigánských tranzistorů, malebnými zákoutími Chánova. Tentokrát mu psa sežral veskrze prohnilý kapitán PandžábPD Milan Čonka, za jehož nitky tahá bezskrupulózní Bába z Šachty, strašlivý to obchodník s Védami. No, trochu po tom pálí prdel jako po přečiliovaném vindaloo a Dezider Patel se místy přepajcoval betelem, načež vychrlil na papír zhruba třicet minut sanskrtsmaženic, z nichž máte tak trochu pocit, jako by vás nadržená hermafroditní Kálí honila čtyřma rukama, Šiva vám u toho se zlomyslným chechotem třepal kaleidoskopem a v pravidelných intervalech prskavě řval do xichtu sikh heil. Nicméně to nádherně hygienické, civilizované a kulturní prostředí tomu prostě propůjčilo nebývale optimistický puch místa, až máte chvílemi neodolatelnou chuť urvat z první dostupné fasády měděný okap a nadšeně s ním pelášit do nejbližší sběrny. A rovněž oceňuji, že odolali jakékoliv obvyklé hárekršna diskotéce a po dlouhé době konečně zase někam Kopli Čárlta. (28.04.2024)