Men

Garland je svoj a točí si, ešte viac ako naposledy, presne po svojom. Je to maniéristické, nie vždy presvedčivé, ale stále autorské tak, že musíte neustále premýšľať nad videným a buď tým byť frustrovaní, alebo myšlienkovo naplnení. Záverečné rozuzlenie síce navodí atmosféru ako u Cronenberga, ktorý ale na rozdiel od Garlanda pozná mieru vo využití symbolov a metafor. Ono to nakoniec skôr pripomína Tarkovského, ktorý by asi mal z Men veľkú radosť. Áno, je to namierené proti mužom, alebo skôr proti ľudskej prirodzenosti, ale na akejsi hlbšej, podvedomej úrovni. Viac nadhľadu by každopádne Men slušala, pretože Garland ten Tarkovskij predsa len nie je. Za mňa percentuálne nehodnotiteľné, takže hodnotenie treba brať s rezervou. (10.07.2022)

Asi do polovice až dvoch tretín to má brilantnú atmosféru aj pointu. Žena sa vyrovnáva s traumou po samovražde toxického priateľa a svet (mužov) jej to dáva vyžrať. Oceňujem aj skvelý výkon Jessie Buckley, viacerých vedľajších hercov a veľmi dobré kamerové zábery, najmä v scéne s tunelom. Ale potom sa to zrazu celé pokaká. Od symbolickej kritiky sa prechádza k mindfuck vystúpeniu, pri ktorom sa nedá spojiť jedna plus jedna. Záver vyznie o to viac chaoticky a mrzí ma, že sa film neskončil skôr. (03.12.2022)

Nechtěl bych být manželka toho, kdo v tom našel feministickou agitku. Pokud ovšem sdělení, že i žena je člověk, není feministické. Jinak zajímavé zpracování vyrovnávání se s tragickou smrtí blízkého člověka a s šrámy zanechanými jeho toxickou osobností. Nakonec to ale jinak dopadnout nemohlo a ta pampeliška i zelený muž měli recht: život jde dál. (31.07.2022)

Nemám problém u filmu/nad filmem přemýšlet, ale zase jsou nějaké limity. Tady jsem se ztrácel, respektive Alex Garland o mě coby diváka přišel. Ukousl si víc, než dokázal rozkousat. Na malebném anglickém venkově leží panství ideální k utřídění myšlenek a vyčištění hlavy. Londýňanka Harper (letos na Oscara nominovaná Jessie Buckley) totiž přišla o manžela. A právě chvíle klidu opakovaně přerušují vzpomínky na zesnulého milého (respektive na to, co se s ním stalo) a hlavně patřičně znepokojivá a strašidelná přítomnost jiných mužů, kdy se záhy dozvídáme, že o jejich ztvárnění se postaral majitel panství s tváří Roryho Kinneara. Ztělesňuje to nejlepší, ale hlavně to nejhorší z toho, co lidé-muži emocionálně nabízejí. V období stále nezpracovaného smutku, viny a vzteku ji otravují i děsí. Celé je to pomalé, plné obrazů, které v divákovi zanechávají další otázky skrze jejich smysl ve vyprávění. Finále je pak surrealisticky groteskním tělesným hororem. Úspěšný scenárista (a potřetí režisér) Garland mě stejně jako svými předchozími pracemi úplně nezaujal. Ač se mi teda líbí, jak obratně manipuluje s náladami a podvrací očekávání, oceňuji i kameru a práci s ruchy a zvukem. (02.07.2022)

Zpočátku se mi to celkem líbilo, a místy mi to dokonce přišlo slušně strašidelné, ale ke konci se to zvrhne v divnou fantasmagorii s debilně otevřeným koncem. Navíc tam hrají samí hnusní herci a místy je to dost nechutné, což spolu s tou obtížnou srozumitelností vede k tomu, že se vůbec nedivím místnímu nevalnému hodnocení. (10.10.2022)