The Cellar

Irský strašidelný dům, brána do jiné dimenze a má „láska“ z mládí Elisha Cuthbert. Tři faktory proč jsem po tomto filmu konečně sáhnul. Ve finále jsem byl však spíše zklamán, než abych mohl toto dílo vychvalovat do nebes. Ono taky není proč. Již při prvním záběru na mnou kdysi okouzlující herečku (hlavně co se vzhledu týče) a představitelku Kim ze seriálu 24 hodin, přišlo první zklamání. Stárnutí se zastavit nedá, ale roky se na ní začínají nehezky podepisovat. Naštěstí nepředvedla vyloženě špatný výkon a patřila k tomu lepšímu, co nám zde bylo naservírováno.    Několik záběrů na krásnou irskou krajinu nám zde bylo rovněž nabídnuto, ale většina děje se odehrává přímo v domě, nebo v jeho sklepení. Takže i po této stránce jsem moc spokojený nebyl. Starý dům a jeho tajemství – to je další kapitola sama o sobě. Tajemné symboly a matematické rovnice nabízeli jistou porci mysteriózna, to by si s tím však tvůrci museli pořádně pohrát. Pár pěkných obrazů na zdi, obrázků z knížky a řečí o jiných dimenzích – to je sice fajn, ale co z toho, když s tím neuměli pořádně pracovat. Nebo je vzpomenut Leviathan či Baphomet – to samé v bleděmodrém – úplně odbyté. Místo toho se objeví digitální forma pekelného stvoření, při kterém jsem vyprskl smíchy a kromě dvou scén tu byl úplně zbytečný.    Ono celkově se tu dá narazit na hromadu věcí – indicií, které zůstaly zcela nevyužity nebo postrádaly smysl a logiku. A samotný závěr? Tak ten se dle mého taky zrovna moc nepovedl. A to rozhodně nejsem příznivcem happyendů. Ve finálním zhodnocení tak převládá spíše zklamání. Potenciál nebo prvotní myšlenka zůstala využita tak z poloviny a možná kdyby se toho ujal někdo zkušenější, mohlo to dopadnout lépe. Ale to je to „kdyby“. 50% (26.12.2023)

Čtyřčlená rodina se stěhuje na venkov do odlehlého sídla, aby se vzápětí ukázalo, že ve sklepě něco je. A neni to jen tak obyčejné strašidlo. Tak nějak to jede podle obvyklých pravidel. Ať už se jedná o samotný mustr příběhu, tak o samotné strašení, které se sestává vesměs z bouchání, šeptání a neodmyslitelné kuličky, která bez zjevné příčiny skáče všude možně. Ale tak nějak to funguje jak co do atmosféry, tak i herecky, takže i když jsem se díval po xté na to samé, nijak zvlášť mě to neotravovalo. A ten konec také ušel, přičemž přízračný průvod se mi dokonce líbil moc. Nemám pocit, že jsem tím marnil čas a to je asi víc, než jsem čekal. 55% (16.04.2022)

Velice se mi líbilo mírné prolínání konceptu s Heinleinovým Číslem bestie (kdoví, jestli ho někdo z autorů znal). Tam, kde se lavíruje kolem Leviathana a světů. Škoda, že tam zase byla zamarmeládovaná spousta mumbo jumba, nesouvisejících prvků jako povrchních pentagramů, hebrejštiny a lebek, úplně navíc a odporujících hlavní linii rekvizit. A ubrat řvoucího melodramatického doprovodu by také dost pomohlo. (17.04.2022)

A už mi s podobnými podřadnými a zdlouhavými hovadinami došla trpělivost. Strašidelný dům, dvě děti (rozmazlená zpruzená týnka a malý nerd), rodiče (flegmatický otec a tupá šeredná matka s prasečí hlavou), tajemné zlo v domě, děti v ohrožení, matka statečně zachraňuje svoje děti... Sakra, že já už jsem někdy něco podobného viděl? Hm, odhadem tak padesátkrát. Tenhle kousek má ovšem ještě svá zvláštní specifika. Zaprvé je extrémně nudný, šablonovitý, nenápaditý a táhne se pomalu jako smrad. V hlavní roli hraje (a hodně špatně) výjimečně nesympatická ženská. Polovzdělaný režisér se snaží své publikum omráčit syntézou matematiky, teoretické fyziky a okultismu, výsledkem čehož není nic víc, než směšná a plytká pozérská slátanina, prázdná jako prd. Nemůžu přijít vůbec na nic, za co bych dal aspoň jednu jedinou hvězdu, až na závěrečnou scénu se totiž jedná o ukázkový filmový odpad a největší pseudohorrorovou nudu za posledních x měsíců. Jsem ubohostí scénáře uražený a rozezlený, můj poslední film před dovolenou a takový škvár. (30.04.2022)

The Cellar nepatří mezi výjimečné horory, které prostě musíte vidět. Celou dobu variuje nijak objevný „haunted house“ koncept, přičemž především tuctový a předvídatelný závěr vás donutí snížit hodnocení minimálně o jednu hvězdičku. Fanouškům žánru však udělá radost, protože atmosféra starého domu na samotě u lesa je na jedničku a člověk se chvílemi opravdu bojí, což nebývá samozřejmostí. Do nadprůměrných vod potom horor táhne povedený casting, chytře zakomponované mystérium související s mystickým Leviathanem a vypíchnout si zaslouží třeba mrazivá scéna, kdy dcera se svíčkou sestupuje do sklepa a pro svoje vlastní uklidnění počítá schody. (09.03.2024)