Invaze barbarů

Film se mi líbil, zde není co řešit... (02.09.2010)

100% (28.03.2014)

Ne zcela dokonalý film, ve kterém jsem se ale našel. Tak silný, tak oslovující. Téma je mi natolik blízké, že zkrátka nemohu jinak. Kdyby ČSFD nabízelo 10 hvězd, dal bych je. Kdyby 50, také tak. / Posledních 10 minut nezměnilo můj život, posledních 10 minut mě utvrdilo, že čemu věřím, je ne-li morální alespoň lidské. / Invazi barbarů nutno viděti, má hodně společného s filmem Doktor Smrt. Nutno, nutno, nutno. Tedy chceme-li přemýšlet nad tím, co je to lidskost. (06.12.2015)

Maloktery film na me takhle zapusobi!!! (19.02.2005)

Chápu, že se to spoustě lidem líbí. Všichni by jsme chtěli, aby to tak bylo, ale bohužel to tak není. Takhle se na rakovinu prostě neumírá :-(. Jestli na to máte nervi, mrkněte na „Wit“. (24.10.2006)

Už poněkolikáté jsem se přesvědčil, že u filmu s Oscarem se rozhodně nemusíte dočkat skvělého filmového zážitku. Hodina a půl pseudointelektuálních doslova keců jen s náznaky silným momentů... 55% (30.11.2009)

prekvapujuco sviezi zivy a svojim sposobom velmi zaujmavy film ktory moze byt skryta narazka na generaciu rezisera ktoru porovnava so sucastnym svetom..urcite nie pre radoveho divaka pre ktoreho moze byt snimka zaujmava len vtipnymi dialogmi..film urcite ma svoju hlbku a dolezite narazky na celkovy system ktory zomiera spolu s Remym aj keby som to v zivote nepriznal, scena kde otec praje svojmu synovi takeho iste syna ma fakt dojala..pri predstave ze sa toto deje s vasim otcom a vy ste v kozi Sebastiana ziadneho syna nemoze ta scena nechat chladnym..je to film predovsetkym ludsky o spolocnosti ktora sa meni a v zasade ostava taka ista..9/10 (28.08.2009)

Velmi zajímavé konverzační drama o rodinných vztazích. Líbí se mi, že nepřechází do přehnané sentimentality a citově nevydírá diváka. Na druhou stranu si myslím, že tento film je absolutně vzdálený realitě, protože na to, že Rémy umírá, tak všichni okolo mi přijdou až nevídaně veselí. Jedině syn Sebastien jakoby si uvědomoval, že jeho vztah s otcem byl špatný a snaží se na poslední chvíli zachránit, co se dá. Také mi přijde uhozené, že Rémy si leží v nemocnici a v klidu si tam ujíždí na heráku. Nebo když jde Sebastien na policii s tím, aby mu poradili, kde má sehnat heroin. Zkrátka v tom filmu je dost nereálných věcí, ale zase díky tomu to není takový depresivní a sentimentální film, takže se na něj dá celkem krásně koukat. 80% (24.04.2010)

Jeden z nejlepších filmů v poslední době co jsem viděl! Denys Arcand je genius! Názorně předvádí střet levicových intelektuálů s reálným životem. Levicového univerzitního profesora s posledním stádiem rakoviny převezou do špinavé státní nemocnice kde pacienti spí na chodbách. Typický státní bordel s mafiánskými odbory v zádech. Jeho pravicový bohatý syn makléř z londýnské City ho chce převést na soukromou kliniku. "Nech mě tady vždyť jsem hlasoval pro zestátnění nemocnic." Paralelní motiv v pozadí naznačuje morální korektnost přešlechtěného kulturního Západu v konfrontaci s barbary z chudých zemí (11.září 2001) kdy zůstává otazníkem jak proti jejich bezohlednosti uspěje. Poslední třešnička na dortu jsou úvahy umírajícího, který bilancuje svůj život, nad smyslem života a poslání člověka zde. Doporučuji ke shlédnutí, nebudete litovat. (13.09.2014)

Zajímavý a dojemný film o tom, jak si k sobě otec a syn musí najít cestu. Otec umírá, svého syna nejdřív zatracuje, on by pro něj ovšem udělal první, poslední. Film o lásce, přátelství, životě a smrti. (24.06.2007)

Sympatický film o lidské duši, o přátelství, o smrtelnosti. Poslední dny člověka nemusejí být jen beznadějné – obklopen přáteli a rodinou je umírání pro nerudného a zlostného profesora historie snesitelnější. V přímočaře a kontinuálně natočeném filmu jde především o poslední lidské věci, právě během umírání dochází k profesorovu smíření s rodinou a přáteli , laskavě humornému vyrovnání se s mládím, politickými a životními postoji …. výrazně dopomáhá aktivní syn, uvědomující si hodnoty rodiny. Lze nahlédnout i zákulisí fungování státní nemocnice, problémy v montrealské nemocnici mi připomínají ty české, zdravotnictví není asi nikde ve světe reformovatelné? Jak lze chápat (dle názvu)„barbary“? Jako aktéry životů plných boje o moc, postavení a finanční profit, či jako ty, kteří vstupují (ať zvenku či zevnitř ) do euroamerického světa a přinášejí jiné životní postoje, především silnější rodinné vazby, než jaké má současný atomizovaný člověk? Ti druzí jsou mi sympatičtější, přesto názvu filmu příliš nerozumím. Film přináší inspiraci i naději , že může dojít ke změně našich postojů ve vztahu k umírání a smrti. Umírat v opuštěnosti či v chladu nemocniční péče je přeci velmi nedůstojné. (28.10.2009)

Takhle nějak končit na tomto světě by bylo pěkné - než se trápit v nemocnici v depresi. Je tady pár humorných scén a plno intelektuálních keců, kterých je někdy trochu moc. (28.10.2009)

Kanadsko-francouzský film označovaný často jako drama nebo tragikomedie, je svým tématem reálným obrazem spletité pavučiny pocitů, které čekají každého z nás. Hned z několika důvodů. A to jednak často se neshodujících recenzentů ohledně žánru, také rozporuplnými pocity, jež musí neodvratně následovat po zhlédnutí: Jestlipak tu po mně něco zůstane? Je těžké se vyrovnat se smrtí a snad ještě těžší s postupným příchodem své vlastní. Přesto je netradičním pojetím odchodu ze světa. Někdy vtipné většinou antimuslimské a vtipně i trapně sexistické Rémyho dialogy stíhá unylá vlna sentimentality. Převážně druhá část filmu nemá spád. Vypadá trochu jako x-tá část Superstar. Všichni víme, kam tohle to spěje a není tedy od věci naše trápení protáhnout. Tady mě film poněkud zklamal, ale stejně tak neumím říci, kam by se měl děj ubírat, když vše spěje k jedinému konci. Úvodní scéna vypovídá mnoho o celém filmu, sestra prochází přeplněnou nemocniční chodbou Montrealské nemocnice. Dívám se jí přes rameno, vypadá ustaraně a z její chůze je cítit spěch, ale zároveň nechuť´dojít k cíly. Zastavuje se u lůžka profesora Rémyho (Rémy Girard). Padesátiletý muž se vzápětí postaví smrti do očí. Líbí se mi scény, které by nás zarážely i v reálném životě (konec konců Invaze Barbarů jsou reálné. A kdo je větší barbar? Rakovina nebo Muslim?). Mám před očima sestru postavenou tváří v tvář rozhodnutí, zdali aplikovat slabší dávku léčiva, které bolesti jen sotva utlumí a nebo synem ordinovaný heroin… Po závěrečné scéně, která nás všechny eticky zlomí, není divu, že Amíci ohodnotili film tím nejlepším zahraničním. Jen tak mimochodem konkurentem mu byl film Ondřeje Trojana Želary. Ach jo, neuspěl, vždyť to vypadá, jakoby ta hloupá Češka, nebyla tomu hodnému Slovanovi ani malinko vděčná. Naopak Rémyho syn (Stéphane Rousseau) navzdory otcovu sukničkářství, které stálo za rozpadem jejich rodiny, dělá pro jeho záchranu maximum. (30.03.2010)

Invaze Barbarů je film, který udržel mou pozornost od začátku až do konce. V tomto filmu je nádherně vidět, jak život dokáže být krutý. Hlavní hrdina Rémy po celý film bojuje se svou zákeřnou nemocí, která je den ode dne horší a horší. I přes tento fakt Remy neztrácí svůj optimismus, zálibu v knihách, v dobrém víně a především neztrácí jeho nejoblíbenější zálibu-touhu po ženách=). Začátek, prostředek i konec byl naprosto fantastický. Obzvlášť konec, který mě velmi překvapil. Čekala jsem nějaký ohraný happy end, místo toho přišla smrt hlavního hrdiny, která se dá i označit jako vražda, či sebevražda. (nerada bych prozradila pravou příčinu smrti). Podle mého názoru režisér Denys Arcand v tomto filmu velmi pečlivě poukázat na moc peněz. Můžeme to vidět ve scénách, kdy Rémův syn Sébastian podplácí zaměstnance nemocnice, žádá o samostatný pokoj pro svého otce s balíkem bankovek v ruce nebo podplácí studenty, aby se přišli na otce podívat. Ačkoliv bych ráda chtěla najít na tomto filmu nějaké chyby či nedostatky, nemohu se žádných dohledat. Herecké výkony.. hudba.. kamera.. Nedá se nic vytknout. Kdybych tento film měla ohodnotit od jedničky po desítku, vyhrála by krásná osmička. Film nebyl vůbec špatný, naopak, ale pro desítku by to musela být naprostá pecka. (02.05.2010)

„..je nějaký ISMUS, který bychom nezbožňovali, přece kretenismus.“ Tenhle film se mi jeví jako kolosální propadák. Komedie nebo drama? Jedním zadkem se na dvou židlích prostě sedět nedá a když ano, tak se to musí udělat jiným způsobem. Hodina a půl ztraceného času nad intelektuálními kecy. (05.07.2013)

Film založený výhradně na dialozích rodiny, přátel a studentů nad postelí umírajícího profesora historie. Díky tomu není vizuálně nejatraktivnější, ale intelektuální prostředí je vystiženo zdařile. Bilancování je podáno jako loučení poslední generace inteluktuálních vizionárů žijícími různými ismi, často na úkor rodiny, kteří vnímají nastupující generace jako materiální barbary. Sympatická osobní výpověď kanadského režiséra Arcanda. (28.10.2013)

Jeden z filmů, který geniálně propojuje drama s humorem. Příběh je silný i vtipný, smutný i šťastný. Možná bychom za takový odchod ze světa byli vděční, a to jak v roli odcházejícího, tak pozůstalých. (20.05.2015)

Já si myslím, že je to překrásný film. Už jenom tím, že takový námět už se točil víckrát, a přesto je to v tomto filmu originální. Vynikající je i kamera, ale jak říkám...nic mi nebrání v hodnocení za pět hvězdiček...překrásné. (23.01.2004)

Co je na tomhle filmu tak špatného? Proč ho všichni tak odsuzují? Já v něm totiž vidím dokonalé sociální drama, lehkou satiru a nakonec i jemný náznak komedie. Filmů o smrti, respektive posledních okamžicích života už bylo natočeno mnoho, ale žádný s takovým milým nadhledem a hlavně tak specificky napsaným scénářem a postavami. To že film není tak zručně natočený nemění nic na tom, jak silně emotivně dovede na diváka zapůsobit a to i přes jistou předvídatelnost příběhu. Invaze barbarů/sjezd přátel ze všech koutů Ameriky a Evropy/rozhodně nepůsobí kýčovitě. To, že nutí diváka při své jednoduchosti příběhu protínající se se složitostí jeho vyprávění přemýšlet sice dosti ubírá na jeho oblíbenosti, zároveň si ale vytváří jistou skupinu diváků, kteří při schopnosti pochopit všechnu problematiku této životní události prožijí skvělou podívanou. Hlavně ale ať mi nikdo neříká, že film není pro popcornovou generaci. Já do ní svým věkem patřím a nestydím se za to! (13.02.2005)

Nejlepší byla scéna,když si hlavní hrdina schovává v tu chvíli si dávající dávku heroinu před vizitou.Nádhera. (30.10.2009)