Zkratky ke štěstí

Adaptace povídky Ďábel a Daniel Webster, sice tak volná, že jde spíš jen o inspiraci, ovšem přes všechny vady lepší než jsem čekal, a kdyby se Baldwin dokázal vyhnout tomu absolutnímu happyendu, možná bych přes všechny vady, které film měl, tu jednu hvězdu ještě přihodil. Baldwin je průměrný jako vždy, Hopkins je výborný, taky jako vždy, a Jennifer Love Hewitt je stejně povrchní jako to, co nabízí výměnou za duši. U každého filmu záleží na tom, nakolik mě osloví, a kolik mi toho poskytne, ať už přímo nebo nepřímo. A tady to možná platí dvojnásob. Kdo čeká zábavu, musí být jistě zklamán, protože komedie je to jediné čím film opravdu není. Žádné vtípky, žádné gagy, žádné pitvoření, žádný humor. Pod hollywoodsky pozlátkovým povrchem je to spíš drama o ceně, kterou jako lidé platíme za zdání úspěchu a blahobytu. Scény v nichž ďáblice obratnou manipulací odvede Stonea od jeho původní touhy být dobrým spisovatelem k pouhému úspěchu, kdy tento jeho úspěch buduje mimo jiné i likvidací jeho přítele, kdy jeho touhy a vztahy vytrvale utápí v laciném, povrchním a nic nedávajícím pozlátku, nebo závěrečné řeči při soudním jednání, to jsou scény u nichž běhá mráz po zádech. Možná film nabízí pravdy prosté, nijak objevné, možná i naivní a podané ne zrovna převratnou formou, ale takové už pravdy jsou a přitom, když se rozhlédnu, jako by se jimi lidé řídili stále méně. Až mě napadá otázka, kolik jich kolem mě asi je, těch co nejspíš podepsali s ďáblem podobnou smlouvu. (12.11.2011)

Na tento film jsem se podíval jen kvůli Anthony Hopkinsovi. Nečekal jsem nijak zvlášť úžasný film, četl jsem pár recenzí a konečně režie se ujal Alec Baldwin, ale víte, jak to je...dokud jsi člověk něco neověří...Tenhle film předčil všechna moje očekávání a to v tom negativním smyslu. Zhruba po sedmdesáti minutách jsem měl nutkání film zastavit a vyhodit z přehravače. Nakonec jsem to vydržel, ale jen silou vůle. Příběh vypráví o zaprodání duše alá Faust, přenesen do dnešní doby. V totmo případě zaprodal svoji duši neúspěšný spisovatel (Baldwin), který chtěl úspěch.Jennifer Love Hewitt zde vystupuje jako ďábel, její herectví, pokud se vůbec v jejím případě dá mluvit o herectví, je zde hodně zoufalé. Konečně Hopkins, nakladatel, kterého Baldwin požádá o pomoc, nakonec uspořádá proces na záchranu jeho duše. Přičemž v porotě zasedali slavní spisovatelé jako Mario Puzo, Oscar Wilde atd. Baldwin proces vyhrál, vrátil se v čase zpátky a všichni se měli dobře - zlo prohrálo. Dlouho, už jsem takovou imbecilitu neviděl. (27.05.2009)

Horší verze Smlouvy s ďáblem (z roku 2000). Nemá to šťávu, Jennifer nemá ani z poloviny charisma a sex-appeal božský Liz a Alec, to je pan Nuda osobně. Nezachrání to ani mdlej Hopkins, a s hlavní ideou, s tím velkým posláním úmorně přetřásaným v poslední půlhodině filmu, s tím si protentokrát taky vytřete prsa! (25.12.2013)

Zkratky ke štěstí byly decentně nápadně podobné Smlouvě s ďáblem. Ačkoli se tenhle snímek snažil o něco hlubší pojetí úspěchu a z něj pramenících důsledků (rozuměj na vážnosti chtěl přidat), nepřišlo mi, že by to bylo o řád lepší. Tím pádem zůstávám na svých. A to i ve světle o dost lepších hvězd, které tomu značně pomohly. Ani to ale nezvedá tenhle film do nějakých lepších rovin. Zábavy se moc nedočkáte, smutek to zas tak nevyvolá, scénář nenadchne a režie rozhodně nepřekvapí. (11.12.2011)

Taková várka velkých jmen v jednom filmu, a jak je vidět, jednoduše debilní scénář to všecko dokáže neskutečně zdělat, a že tady fakt je hodně zvláštní. Pravda ale je, že už ze zvídavosti jsem to všecko dojel, ale stejnak mě to absolutně ničím nepřekvapilo. Film plný dost divných nápadů natočený v klasickém šablonovitém duchu, na kterém není fakt nic hezkého, a ty známí herci spíš akorát otráví, než aby filmu polepšili. (24.06.2009)